Nezařazené

Fujifilm X100 S v mlze

Neberte to nijak obrazně nebo přeneseně. Včera, tedy ve čtvrtek12.12.2013, byla u nás od rána mlha a pokud jsem chtěl iks stovku provětrat, musel jsem s ní jít do mlhy. V poledne to bylo do Keltského parku v Břežanech. Fotky v mlze mám rád a jsou někdy senzační, když do mlhy svítí sluníčko – zvláště pak v lese. Jen si všimněte, jaké procento skvělých lesních fotek vychází právě z takové situace. To ovšem nebyl včerejší případ. S focením v mlze jsou spojené dva okruhy problémů – záběrový a technický.

Neberte to nijak obrazně nebo přeneseně. Včera, tedy ve čtvrtek12.12.2013, byla u nás od rána mlha a pokud jsem chtěl iks stovku provětrat, musel jsem s ní jít do mlhy. V poledne to bylo do Keltského parku v Břežanech. Fotky v mlze mám rád a jsou někdy senzační, když do mlhy svítí sluníčko – zvláště pak v lese. Jen si všimněte, jaké procento skvělých lesních fotek vychází právě z takové situace. To ovšem nebyl včerejší případ. S focením v mlze jsou spojené dva okruhy problémů – záběrový a technický.

Záběrové problémy Hrozí nebezpečí, že výsledek bude šedivý, plochý. Světlo je totálně měkké, nikde žádný světelný zdroj, nikde žádné stíny, terén nemá plastičnost. Pomáhá jednoduchá zásada – je třeba do popředí umístit něco výrazného a je třeba k tomu jít blízko. Potom mlha vytváří to, čemu říkáme vzdušná perspektiva – vytváří iluzi prostoru. Přicházíme do Keltského parku v Dolních Břežanech. Ale jsme ještě daleko, strom není dost výrazný:


Jdeme blíž a už je to podstatně lepší:


Hodně bude záležet na motivu., aby markant byl opravdu markantní a aby se mlha jako tvůrce vzdušné perspektivy prosadila. Asi takto:


Nebo takto:


Je až překvapující, kolik různých variant se najde v parčíku, kudy chodíte se psem každý den a nic zvláštního na něm nevidíte. Expoziční problémy Začnu opět základní abecedou. Expoziční automatika je odvozena od pojmu „střední šedá“. Veškeré světlo měřící aparatury jsou kalibrované na měření světla odraženého od barevně neutrální plochy, která odrazí 18% světla a zbytek pohltí. Pokud v obraze převažují objekty tmavší než je 18% odrazivost, vede to k přeexpozici, jelikož automatika zbytečně a neúměrně prodlužuje dobu osvitu, zmenšuje clonu nebo oboje. Naopak když převažuje světlejší oblast, vede to k podexpozici. A to se přesně děje v mlze. Ukážeme si to na příkladu. Záběr vlevo je pořízen bez korekce expozice, 1 /75 sec na F5.6, kdežto ten vpravo 1/38 sec na nezměněnou F5.6 s korekcí +1 EV. Histogram vám ukáže, že vlevo je značná rezerva v jasech, kdežto vpravo křivka klesá pěkně k bílému bohu, avšak nejsou zde ještě žádné přepaly.


A to je ta správná meta, k níž musíme v mlze směřovat.
Jde o to, jak nastavit korekci, aby se histogram v bílému bodu jen přiblížil. Když totiž to přeženeme, začnou problémy. Vlevo je expozice s korekcí +1,7 – a vidíme přepal v modrém kanálu. Vpravo je korekce +2, modrý přepal postoupil a žlutá plocha ukazuje přepal ve všech třech kanálech RGB. Takže ta správná korekce bude 1 až 1,3 EV do plusu,.


Tady byla korekce +1EV, ale nic by se nestalo, kdyby to byla korekce o jeden dílek větší, tedy +1,3:


Jak na to? Nejlépe je odladit si správnou korekci a pak výsledek přenést do manuální expozice. Záleží totiž na poměru bílého pozadí a tmavšího popředí. Ale i pak můžeme sklouznout do přepalu anebo do zbytečné podexpozice – proto je dobré vše sledovat na displeji podle histogramu. To je nás spolehlivý rádce. Takže i v mlze bez sluníčka se dá fotit, ale co je to platné… už aby vyšlo zase sluníčko, rád bych Fujifilm X100S provětral v prosluněném povětří!