Fujifilm X-T2

Léto nám Fujifilm zpříjemnil svou novinkou v retro stylu a teď na podzim nastala správná chvíle na recenzi. Je to přístroj je vybavený týmž X-Trans CMOS III APS-C snímačem, jaký je vybaven model X-Pro2, jak už to náleží tradici firmy: zopakuje v prostším provedení svůj špičkový model. Ale ne o moc prostším.

Jaký je a komu je určen
Špičková bezzrcadlovka, tedy systémový kompakt s výměnnou optikou má 24 megapixelů na čipu APS-C (23,6 x 15,6 mm). Nový procesor X-Trans je podporován procesorem X-Processor Pro 2, rozhodně tedy nejde o žádnou kosmetickou změnu oproti předchozímu modelu z roku 2014, jde o zásadní rekonstrukci. Elektronika je zabudována v důkladném těle z hořčíkové slitiny, Rozsah ISO je v základním nastavení 200 – 12800, v rozšíření 200-51200. Zapisuje na karty rodiny SD (duální slot, tedy na dvě karty) v JPEG nebo 14bitovém RAW. Čip je hybridní, tudíž ostření je na kontrast i s fázovým posunem. Displej je výklopný, dokonce dvojitě, po svislé ose a pak do strany, jako knížka. To je pěkné. Není dotykový. To je ošklivé. Elektronický hledáček se 100% krytím má zvětšení 0,77x, rozlišení je 2360 tisíc bodů. Rozsah závěrky je od 30 sec do 1/32000. Není zde vestavěný blesk, v dodávce je ale malý externí. Synchro blesku je 1/250 sec. Rychlost sériového focení je až 14 fps. Video je 4K a full HD 1920 a nižší se zápisem, do MPEG-4 nebo H.264 se stereozvukem. Výstupy jsou USB3.0 a micro-HDMI, též mikrofonní vstup pro video. Baterka NP-W126S uživí 340 fotek podle CIPA. Přístroj váží 507g a měří 133 x 92 x 49 mm.

Jak se pokusím doložit, přístroj je to skvělý, naprosto vyhovující vážné práci. Je vhodný zejména pro živou fotografii, kde směle konkuruje zrcadlovkám – a 14 oken za vteřinu sekají jen profi stroje za sto padesát tisíc a více. Tělo ovšem stojí 46 tisíc a to je cena zrcadlovky vyšší střední třídy. Navíc je v prodeji původní model X-T1, do konce ledna 2017 v některých prodejnách s cashbackem 8000, takže vyjde na 30 tisíc. Má sice jen 16 mega, ale jak víme, to „jen“ je velmi diskutabilní. Před dvěma lety jsem nad ním hodně jásal a výhradu jsem v podstatě měl jen k ceně, která teď prudce klesla. Tudíž promluvil Strýček Skrblík. Dodám ale, že nejen rozum, ale i srdce má co mluvit do výběru a pak záleží na tom, zda si srdce prosadí patnáct tisíc navrch za tu radost, že máme něco perfektního, na úrovni doby.

Ovládání a menu
To bylo radosti, když Fujifilm přišel se svým retro stylem! Léta se přehoupla a radost zůstala, už to není retrostyl, je to styl Fujifilmu a má úspěch. Projděme si to postupně. Přístroj se zapíná páčkou u spouště, hned vedle je kruhový volič korekce expozice. Na druhé straně je další kruhový volič, věnovaný nastavení času, od 1 sec do 1/4000 sec, automat, B a T čas (B=bulb, dokud tisku, fotím, T umožní volitelné nastavení delších časů až do 30 sec, není to tedy klasické Time = téčko, kdy stiskem zapnu a stiskem ukončím expozici. Pod tímto voličem je dobře aretovaný volič režimu měření expozice. Režimy jsou čtyři, odleva je to bodové, s prioritou středu, zónové (z celé plochy, ale analýza kompozice) a celoplošné průměrové. Funkční Fn tlačítko je defaultně věnováno nastavení detekce obličeje a očí, včetně ostření na levé či pravé oko.

Na druhé straně od hledáčku je taktéž aretovatelné kolečko pro volbu ISO, je škálované po 1/3 EV. Zatímco kolečko pro časy je nastavené po celých EV, ale lze to doladit předním rollerem. Pod kolečkem pro ISO jsou režimy focení, začíná to odleva videem, pokračuje bracketingem, pak rychlá sekvence, krátká pomalá sekvence, skládání obrázku, efekt a plynulé panorama.
Pod horní hranou zleva najdeme koš a přehrávání, na druhé straně separátní tlačítka pro aretaci exposice, zadní roller a aretaci autofokusu. Pod tím je Q pro quick rychlé menu. Čtyřcestný volič slouží k pohybu v menu, ale zároveň na jeho čtyři tlačítka lze přiřadit rozmanité funkce v setupu menu. Dole je režim displeje.

Logika ovládání je hodně podobná klasickým kinofilmovým přístrojům. Objektiv je přepínatelný, lze ho zapnout na automatickou clonu – v případ, že máme prioritu času, nastaví clonu podle úrovně světla a podle nastaveného ISO. Právě tak lze na kotoučku nastavit A pro automatický režim časů. Červené A nechybí ani na kruhovém voliči ISO, takže když to všechno oáčkujeme, získáme totální automat.

Je to všechno velmi logicky uspořádané a rozmístěné. Určitá potíž je s nahmatatelností. Oba rollery jsou hodně zapadlé do těla přístroje a ani s tlačítky pro čtyřcestný volič není zrovna snadná práce. Kruhové voliče pro ISO a časy lze zaaretovat jejich středovým tlačítkem. Je to trochu starost navíc, ale vyplatí se. Zvláště ten volič pro ISO dovede být pěkná Svéhlavička, pokud ho nezatípneme. Nutno ještě podotknout, že je zde celkem osm ovládacích prvků, které lze v menu obdařit rozmanitými funkcemi podle vlastní úvahy. Dělá se to v uživatelském menu (ikonka klíč), obr. 1 položka Nastavení tlačítek Fn/AE-L/AF-L. Jak patrno z názvu, jde o poměrně složité pod-menu. Je ale obrázkové, vidíme o čem jde řeč a pak už jenom listujeme v nabídce.

Menu má šest oddílů plus „MY“ uživatelské menu. První se jmenuje IQ, ale nebude vás to nutit do násobilky sedmi, to IQ znamená Image Quality. Zde najdeme typické fujinovské simulace filmu (= v podstatě saturace a barevné podání), dále dynamický rozsah (je to volitelné, ale bez významného efektu na výsledném obrázku). Druhý oddíl se týká nastavení autofokusu. Na první obrazovce je Vlastní nastavení AF-C, to je nastavení průběžného ostření. Tohle si musí každý vychytat podle svých představ: přístroj, jak si řekneme, velmi rychle ostří a úspěšně je schopen sledovat jednou zaostřený pohybující se objekt. V tomto menu je možné mu určit, jak rychle bude reagovat na změny pohybu, například, když sledovaný objekt (třeba pes) zaběhne za strom a zase se vynoří. Je to docela koumárna, já to nechal na defaultu a při focení amerického fotbalu jsem přesto neměl žádné problémy. V třetím oddílu se nastavuje mechanická a elektronická závěrka, mechanická umí 8 oken za vteřinu, elektronická 11 a s bateriovým gripem dokonce 14 fps. Zde se aktivuje i wi-fi. Čtvrtý oddíl se týká blesku. Ten tu není vestavěný, ale v dodávce je prťavý přídavný, lze ho použít jako řídící blesk pro pořádné externí blesky. Následuje video a nakonec Nastavení čili setup. Na jeho první obrazovce si můžeme upravit Q menu, tedy nabídku rychlého uživatelského menu.

Jak se s ním fotí
Nejprve o pocitu. Je náramný, držíte v ruce něco pořádného. Všechno je po ruce, na kruhových voličích na horní straně vidíte, co je nastaveno. Hledáček je jasný a ostrý (přirozeně že s korekcí oční vady). Oproti původnímu modelu X-T1 výrazně ožil, svižněji se probouzí ze spánku Obrazová kvalita je bez diskuse, jistě záleží na použitém objektivu a těch je nyní k disposici nepřeberné množství včetně shiftových širokáčů a zrcadlových teleobjektivů.

Příjemné jsou efekty, trochu složitě se k nim dostaneme. Musí se nastavit položka ADV nahoře pod kruhovým voličem ISO a pak ve fotomenu (ikonka foťáček) Nastavení pokročilého filtru. Kupodivu nelze tuto volbu dedikovat na některé z volitelných tlačítek. Je to škoda, protože ty filtry jsou pěkné.

Výtečně zvládá vysoké ISO, jakkoli se obrním výhradou, že záleží na nárocích uživatele. Já bych se zde nebál 6400 ISO a v nouzi i vyšší hodnot v situaci, kdy nelze použít stativ ani jinou oporu a delšího času na hodnotě ISO s optimální podporou kresby.

Shrnutí
Fujifilm X-T2 zapadá do velmi úspěšné X-řady Fujifilmu a tvoří přechod mezi vlajkovou lodí této řady, X-Pro2. Kvalita provedení, dokonalá ovladatelnost přes prvky převzatými z fotografické klasiky a kvalita výstupu jsou mimo debatu. Je ale třeba se připravit na vyšší cenu – systémový kompakt není nic druhořadého a netřeba se divit že leckdy – jako v tomto případě – vyjde dráž než zrcadlovka.

Ukázky:

19 a 20 jsou na 3200 a 6400 ISO.