Fujifilm X-T10

Fujifilm nabízí model bezzrcadlovky, který jako by z oka vypadl modelu X-T1. Přístroj má prakticky stejné parametry. Je také vybaven 16,3 Mpx snímačem třídy APS-C typu X-Trans CMOS II, specialitou Fujifilmu. Procesor je EXR II. Výrazně je posílen autofokus s odezvou 0,06 sec. Přístroj startuje za dvě vteřiny a zpoždění spouště je oznámeno jako pětitisícina vteřiny. Jisté je, že pocitově je velmi rychlé. Prodleva mezi snímky je půlvteřinová.

Hledáček je elektronický s organickými diodami (2,36 mega) a zvětšením 0,62x. Zvýšena je obnovovací frekvence a tisková zpráva se zmiňuje o Preview Picture Effect – na to jsem zvědav, elektronické hledáčky dovedou být protivné ohledně náhledu a zobrazení právě snímaného objektu, zvlášť při vyšších frekvencích snímání. Třípalcový výklopný leč nedotykový displej má 920 tisíc pixelů. Závěrka je elektronická a dosahuje neuvěřitelné rychlosti jedné 32 tisíciny. ISO má rozumný rozsah 100 až 6400, v rozšířeném módu až 51200 ISO. Přístroj nabízí jedenáct simulací filmu, prakticky jde o obrazové efekty. Autofokus je schopen automaticky se zaměřit na lidské oko, nikoli tedy už jen na obličej. Video je HD 1080 s možností ručního přeostřování během záběru.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou u spouště, hned vedle je spoušť pro video, pod ním roller. Přístroj nabízí ovládání základních funkcí ze svého povrchu, bez nutnosti vlamovat se do menu. Významný ovládací prvek je vlevo od hledáčku z pohledu fotografa. Je to kruhový volič, na němž lze nastavit panorama, dvojexpozici, dva předvolené filtry, dále pak jednoduché snímání, pomalé sériové, rychlé sériové a dva režimy bracketingu ( exponování s různými hodnotami). Pod voličem je páčka pro aktivaci vestavěného blesku.

Absence obvyklé APSM nabídky (program, priorita clony/času a plný manuál) má své opodstatnění. Clona se nastavuje kroužkem na objektivu a kdo ji chce mít v automatickém režimu, nastaví A. Čas se nastavuje na voliči vpravo od hledáčku a kdo ho chce automaticky, nastaví A. Obě A = program, nastavení bez – A rovná se plný manuál. Jednoduché, efektivní. Je tu jediný háček – časy se nastavují po celých EV (tedy: 125 – 60 – 30 – 15 atd.) a pokud chceme nastavovat po třetinách, je třeba to dělat rollerem. Jsou dva, jeden vpředu, druhý vzadu, jak se na náročný fotoaparát sluší. Komu to přijde složité, uvítá páčku pod tímto kroužkem: ta přepne režim přístroje do plně automatického režimu, včetně nastavení citlivosti.

K tomuto kroužku – jsou tu pozice B a T.Pozice T umožní volitelné nastavení delších časů až do 30 sec, není to tedy klasické Time = téčko, kdy stiskem zapnu a stiskem ukončím expozici – je to v podstatě vstup k časům v řádu vteřin. Pod tímto voličem je volba režimu měření expozice, bodové, středové a celoplošné. B neboli Bulb umožní libovolně dlouhé expozice. Zajímavé je, že spoušť má závit pro drátěnou spoušť, i to je možné (byť dnes nikoli doporučeníhodné) řešení.

Je to poněkud neobvyklé řešení. V podstatě je třeba nastavit, zdali chceme fotit jednotlivými snímky nebo sérií, a pak zdali rychlou nebo pomalou, a pak jen vybereme mezi kombinacemi automatiky nebo clony a času. Zcela vpravo je kruhový volič korekce expozice.

Zmínil jsem se o rolleru, ty zde jsou dva. Jeden je na přední stěně, vlevo dole z pohledu fotografa je ještě páčka na přepínání režimu ostření _ manuál, jednotlivé a průběžné, kontinuální. Druhý roller je vzadu pod horní hranou. Tam najdeme i čtyři tlačítka. Zleva je to mazání při prohlížení, vpravo od hledáčku uzávěr expozice a aktivace ostření.

O patro níž najdeme Q – rychlé menu zde je možno rychle najít to, co potřebujeme přenastavit. Poněkud je matoucí, že se nám nabídka v režimu auto ukáže, ale nereaguje – musíme být v jiném než plně automatickém režimu, potom lze hodnoty měnit buď předním nebo zadním rollerem.
Čímž se blížíme k menu.

V menu setup ( (ikona montážní klíč) lze a obrazovce 2 v první pozici nahoře volit to, co má být alokováno na jednotlivé pozice. Těch je celkem sedm – včetně tlačítka – spouště pro video. Zde je třeba pochválit, protože toto tlačítko ne vždy je programovatelné, ke zlosti těch, kdo fotoaparátu používají jenom k fotografování. Je tu tedy celkem sedm volitelných pozic a to je opravdu dost pro každého, i kdyby to měl být hodně velký koumal.- Na stejné obrazovce lez nastavit to, co nám má ukázat Q nabídka, tedy rychlé menu. Přístroj si tedy můžeme ve velkém rozsahu upravit k obrazu svému.

V základní nabídce je v čtyřcestném voliči horní pozice prázdná, vpravo jsou parametry pro blesk, dole pro ostření a vlevo simulace filmu, to je oblíbená položka Fuji, světového výrobce filmových materiálů. Dole je pak tlačítko pro režim displeje a Fn funkční volitelné tlačítko.

Menu je velmi přehledné. Má čtyři obrazovky pro snímání a tři obrazovky pro setup. Je dobře věnovat pozornost nastavené automatického ISO, zde lze definovat výchozí citlivost, maximum a také minimální rychlost závěrky, po které automatik začne fungovat, pokud máme vše nastavené n automatickém A režimu. V páté obrazovce se nestavuje bezdrátová komunikace, jak je též naprosto bezproblémová, musíte mít v přenosném zařízení patřičnou aplikaci, pak se zapne wifina na přístroji, ve smartfonu ji uvidíte v nastavení wi-fi, aktivujete a pak už jen zapnete aplikaci a funguje to, aniž by to z vás vymáhalo nějaká hlavolomivá hesla. Z telefonu pak můžete nejen na dálku exponovat, lze i nastavovat parametry. Samozřejmě je možné stahovat fotky a posílat je dál jako MMS nebo umisťovat kam potřebujete, toto asi bude často používaná funkce.

Jak se s ním fotí
Celá tahle řada X od Fujifilmu slouží k radosti. Je to kus pořádného foťáku do ruky. Máte pocit důkladné a důmyslné práce. V přístroji (v celé řadě) se kříží koncept ovladatelnosti skrze prvky na povrchu a miniaturizace. Zde je po ruce všechno co budete potřebovat, ovšem je to značně malé a je třeba si na to zvyknout. V testu jsem přístroj měl s objektivem s ohniskem 35 mm, tedy ekv. více méně 50 mm kinofilmového aparátu. Připadal jsem si tedy jako za starých časů, kdy po zoomech nebylo ani vzdechu a fotil se převážně padesátkou. Pokud jde o individualizaci, vysunul jsem si na spoušť videa ISO a na Fn tlačítko vpravo dole wifinu. V podstatě nic jiného jsem nepotřeboval měnit.

Start je poněkud pozvolný, zhruba dvouvteřinový, tedy je to totéž jako procitnutí ze spánku. I nadále je tedy lepší přístroj vypínat než uspávat.

Při hodnocení se nelze vyhnout ceně přístroje. Praotec řady X je X-Pro1, který se v létě 2012, kdy byl uveden, prodával za 44 tisíc. Je v prodeji nadále za 17 tisíc. O dva roky mladší X-T1 převzal roli vlajkové lodi řady a je v prodeji za 31 po zpětné slevě, jsme v prosinci 2015. Model X-T10 stojí 18 tisíc po zpětné slevě.

Ve srovnání s vlajkovou lodí nemá utěsnění proti prachu a vodě. To samozřejmě neznamená, že do něho fouká škvírami a že ho budete moci vyhodit, když s ním zmoknete. V deštném pralese vám prostě odejde dřív než X-T1. Jinak jsou parametry v některých položkách méně příznivé, ale je to asi jako že displej X-T1 má 1,040 tisíc bodů, kdežto X-T10 jenom 920 tisíc. Základní parametry, včetně sériové rychlosti 8 oken za vteřinu a maximální běžná citlivost 6400 ISO se shodují. V sadě s objektivem 16-50 (ekv. 24 – 75 mm) stojí 23 tisíc. Dvacet tisíc, to je dnes cena špičkových kompaktů. V tomto směru je tedy poměr ceny a výkonu tohoto přístroje vynikající. Chová se jako malá, svižná zrcadlovka. Dodává se v kitu s objektivem 16-50 a pak stojí těch 23 tisíc. Dobrá zpráva je, že Fujifilm nabízí cashback pro 14 svých objektivů pro třídu X – vždy 2800 Kč a při koupi 2 objektivů je to 8400 a 3 objektivů dokonce 14 tisíc. Vzhledem k tomu, že jde o APS-C čip, mimořádné pozornosti doporučuji objektiv 10-24/4.0, který by mohl pro živou fotografii dobře posloužit díky svému ekvivalentu 15-36 mm kinofilmového přístroje. V úvahu připadá i jedenáct monofokálních objektivů. Je škoda, že nejkratší ohnisko monofokálu Fujifilm je 14 mm. Výhled Fujifilmu pro rok 2016 počítá v závěru příštího roku se zajímavým zoomem 100-400 mm a pevným ohniskem 120/2.8.

Ukázky: