Ve své nejnovější ofenzívě sází Fujifilm především na svoji řadu X. S modelem X100 udělal díru do světa, s modelem X10 díru úspěšně kutá a nyní je to X-S1, kříženec X10 a ultrazoomu. Byl jsem zvědavý, jak se křížení povedlo a púroto jsem rád přijal pozvání zastoupení Fujifilmu na seminář spojený s praxí ve Varšavě.
Ve své nejnovější ofenzívě sází Fujifilm především na svoji řadu X. S modelem X100 udělal díru do světa, s modelem X10 díru úspěšně kutá a nyní je to X-S1, kříženec X10 a ultrazoomu. Byl jsem zvědavý, jak se křížení povedlo a púroto jsem rád přijal pozvání zastoupení Fujifilmu na seminář spojený s praxí ve Varšavě.
Už na první pohled je to velký, důkladný a docela těžký fotoaparát. Mnohé vlastnosti převzal z modelu X10. Především je to čip, dvanáctimegový CMOS, který vytváří snímky 4000 x 3000 velké. Je to modifikace EXR, specialita Fujifilmu. Ta se vyznačuje specifickým rozmístěním fotodiod, které dovolují v určitých režimech rozšířit dynamický rozsah, nebo lépe využít citlivosti ke světlu. Zároveň zkratka EXR označuje automatický režim, který analyzuje povahu scény a přiřazuje jí přednastavené parametry snímání. Citlivost je v rozsahu od 100 do 3200 ISO, v menším rozlišení až do 12800. Zcela nový je objektiv, šestadvacetinásobný zoom s rozsahem odpovídajícím 24 – 624 mm kinofilmového aparátu. Zde říkám grr… Kdyby bylo na vybranou a někdo mi nabízel, jestli chci rozsah 24-240 nebo 24 – 640, vybral bych si první možnost, nicméně hlas lidu je hlas boží a výrobci se jím řídí. Chce-li lid ekvivalent 624 mm, má ho mít. Objektiv má velmi dobrou světelnost 2.8 až 5.6, ostří od 30 cm, v supermakru od 1 cm. Skvělý je třípalcový naklápěcí LCD – model X10 ho má pevný. Výtečný je elektronický hledáček se 1,4 miliony body, s optickou korekcí. Je zde vestavěný blesk a sáňky pro externí blesk. Sériové snímání je 10 fps.
Video je HD 1920, zápis na karty rodiny SD. Výstupy jsou přes USB 2.0 a HDMI. Napájí ho Lithium iontový aku NP-95. Přístroj váží 920g a měří 135 x 107 x 149 mm, má tedy rozměry celkem slušné zrcadlovky.
Teď k těm pocitům. Oba předchozí X modely, které jsem recenzoval, budily důvěru svým designem, ergonomií a technickým provedením. Musím říci, že zato X-S1 působí mimořádně dobře. Sice se ve specifikacích upozorňuje, že není utěsněný proti vlhkosti a prachu, ale vypadá velmi odolně a utěsněně. Je potažený zdrsněnou gumou a objektiv, který má ruční zoomování, má bohatě vrubovaný gumový prstenec, který se výtečně drží. Ergonomickou lahůdkou je pravá strana přístroje (z pohledu fotografujícího).
Pracoviště začíná vpředu, vypínačem „systém Nikon“, tedy páčkou u spouště. Hned za spouští jsou tlačítka pro expoziční kompenzaci a volbu režimu snímání, tedy jednotlivé obrázky, série atd. K tomu náleží roller, výrazné kolečko, snadno nahmatatelné palcem. Vlevo od něho, hezky stranou, aby se nedal omylem posunout, je kruhový volič režimů a pod ním je volitelné Fn tlačítko. Budete mít problém s tím, co do něj navolit, protože to nejdůležitější, hodnoty ISO a WB, mají vlastní tlačítka vzadu vlevo od displeje.
Vzadu, vpravo od displeje, je pěkně stranou schovaná spoušť pro video. Výborné řešení! Coby člověka bez televize a video nepoužívající mě iritují spouště, které se mi pletou pod palec. Toto tlačítko je takřka nemožné omylem stisknout. No a pod tím je pěkně rozmístěná plejáda tlačítek – uzávěr autofokusu a expozice (lze konfigurovat podle svého), čtyřcestný volič s Menu tlačítkem uprostřed, s volbami Fn2 (další volitelná pozice), vlevo makro, vpravo blesk, dole samospoušť. Úplně dole volba typu displeje a RAW.
Vlevo od displeje shora tlačítko pro prohlížení, volba režimu měření expozice (celoplošné, bodové, středové), volba zaostřovacího bodu a zmíněné ISO a WB gtlačítko. Když jž jsme u toho ostření, volba singl / průběžné / ruční má přepínač na přední stěně, vedle objektivu. A nesmím zapomenout na přepínání elektronického hledáčku a LCD displeje – lze navolit i automatické přepínání hledáček – displej.
Vlastnosti objektivu, to bylo první, co mě zajímalo. Rozsah je skutečně velký. Je nezbytné mít zapnutou stabilizaci, jinak se obraz při plném vyzoomováání nepříjemně klepe. To znamená mít zapnutou stabilizaci na režim stálé stabilizace, protože při režimu ustálení při expozici to pořád vidíme rozklepané. Což samozřejmě má vliv na spotřebu energie a stav nervové soustavy.
Objektiv obdivuhodně kreslí. Má velmi dobrou kresbu i v rozích a hlavně, má zcela zanedbatelnou barevnou vadu, který bývá největším nedostatkem ultrazoomů. Kresba je výtečná v celém průběhu clon, tedy od plné světelnosti. Objektiv zvládá protisvětlo stejně dobře jako objektiv přístroje X10 včetně slunce v záběru – a ani zde jsem se nesetkal s žádnými „bílými body“, což je strašák modelu X10 (ani při zkoumání X10 jsem na žádné bílé body nenarazil). Na ukázce výřez 1:1 z rohu proti bílému nebi.
Samozřejmě, je to ultrazoom a jeho autofokusový systém pracuje s analýzou kontrastu. Na to ostří vcelku dobře, nicméně občas zaváhá, šátrá a minete záběr. EXR snímač je spoluodpovědný za kvalitu obrazu. První setkání se odehrálo na sněhu. I v automatickém režimu bez jakkoli kompenzace nebyly problémy přepaly – sníh byl vypálený, pokud za těchto podmínek tmavé objekty zabraly víc než 2 / 3 plochy obrazu. A to jsem fotil v JPEG.
Snímač je EXR a má tedy svůj režim. Vyzkoušel jsem EXR režim DR, tedy se zvýšeným dynamickým rozsahem. Formát se automaticky smrskne na 5 Mpx. Rozdíl není dramatický a i v tomto případě jsem dospěl k závěru podobnému tomu, když jsem zkoušel na X10 režim EXR pro vysokou citlivost. Hezké, ale efekt není takový, abych oželel menší rozlišení. I v „obyčejném“ režimu je dynamický rozsah velmi dobrý a šum při vysokém ISO snesitelný.
Už toto první seznámení ukazuje, že má špičkový výkon a rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co trh ultrazoomů nabízí. Na zvážení je ovšem otázka, jaká je budoucnost ultrazoomů. Kdysi jsme je používali, protože zrcadlovky byly cenově nedostupné. Dnes nabízí především pohodlí „all in one“, tedy především kvalitní optiky sice bez možnosti, ale zároveň bez nutnosti výměny objektivu. Váhově a rozměrově je na tom v podstatě na roveň zrcadlovkám. Nemá jejich flexibilitu a pokulhává s rychlostí. To je třeba poctivě vložit na misku vah. Ovšem stupnice těch vah závisí na očekávání a potřebách každého fotografa, na čemu mu záleží, co chce a čemu dává přednost.
Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu , 7 slunce v záběru, 8 normální záběr, 9 EXR s vysokým dynamickým rozsahem, kresba při různých ohniskových délkách.
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
| 9 |
 |
10 |
 |
| 11 |
 |
12 |
 |
