Náhoda mi přihrála špičkový ultrazoom od Fuji do rukou zrovna v den, kdy počasí fotografování přálo a mohl jsem si zopakovat kompoziční cvičení na téma široký rozsah zoomu. Pojďte se mnou na procházku a pouvažujme spolu o některých pro a proti fotoaparátů typu ultrazoom. Nejdříve tuhle Fujinu připomenu, podrobně ji popisuji v recenzi z loňského února.
Náhoda mi přihrála špičkový ultrazoom od Fuji do rukou zrovna v den, kdy počasí fotografování přálo a mohl jsem si zopakovat kompoziční cvičení na téma široký rozsah zoomu. Pojďte se mnou na procházku a pouvažujme spolu o některých pro a proti fotoaparátů typu ultrazoom. Nejdříve tuhle Fujinu připomenu, podrobně ji popisuji v recenzi z loňského února.
Je to dvanáctimegový ultrazoom se stabilizovaným objektivem 24 mm do 624 mm, tedy od příjemně širokoúhlého objektivu do silného teleobjektivu. Objektiv s devítilamelovou clonou a 17 členy ve 12 skupinách v kovovém těle je velmi světelný, na kratší straně má F 2.8, na clonu F4.0 skočí někde za hranicí ekv. 100 mm, na 300 mm má 5.6 a zůstane na této hodnotě až do oněch ekv. 624 mm. Nejvyšší rozlišení je rozumných 12 mega tedy 4000 x 300 pixelů. Nejvyšší citlivost sahá do oblasti 3200 ISO a s navýšením až do nereálných 12800.
Autofokus je na bázi analýzy kontrastu je rozumně rychlý, jak ještě budeme konstatovat. Rozměrný třípalcový LCD displej má 460 tisíc bodů a je vyklápěcí, takže lze pohodlně fotit z podhledu i nadhledu. Video je HD s maximálním rozlišením 1920×1080, zvuk je stereo, nejdelší záběr při HD je 29 minut. Lze snímat i zpomaleně, frekvencí až 70 fps, ovšem při nízkém rozlišení. Výstupy jsou USB 2.0 a HDMI, zápis fotek JPEG a RAW na karty rodiny SD. Jediné co mu z moderních vychytávek chybí je GPS. Napájen je akumulátorem Lithium-Ion NP-95 , který mi vydržel cca 300 snímků. Přístroj váží 920 g a měří 135 x 107 x 149 mm. V Megapixelu a stojí 15 tisíc (srpen 2013).
Co s ultrazoomy
Před skoro patnácti lety to byla reálná alternativa k zrcadlovce, tehdy cenově nedostupné. Dnes má výhodu v tom, že je zde „vše v jednom“, nepotřebujeme prakticky řádné příslušenství a hlavně, žádné výměnné objektivy. Vždy jsem fandil ultrazoomům 1:10 a vůči zoomům s ekvivalentem 500 a výše jsem skeptický. Je to hezké, mít půlmetr, ale proboha neslibujte si od toho výkon jak z profi objektivu, který stojí tři sta tisíc.
Příjemná je samozřejmě flexibilita a tu jsem si užíval už na prvním zastavení dnešní vycházky. Vypravil jsem se pod propletenec dálničního křížení Pražského okruhu a Strakonické. Využil jsem i širokoúhlou čtyřiadvacítku…

a pak zase plných 640 mm.

A znovu, nejdřív široký úhel záběru,

… potom dlouhé ohnisko.

Baví mě změny pojetí prostoru – zde opět nahrávám na smeč rozumprdům, kteří mě budou poučovat, že „na ohnisku nezáleží“. Je to asi taková pravda, jako že zimník nehřeje: on izoluje vaši tělesnou teplotu. Takže hřeje. A ohnisko má vliv na pojetí prostoru. Celé toto moje povídání bude o pojetí prostoru.
Ty fotky dlouhým ohniskem jsou efektní… ale brilantně ostré nejsou. Jsem toho názoru, že je lepší fotka zašuměná než hnutá, takže pro práci s ultradlouhými ohnisky dávám prioritu času, nastavím tisícinu – a automatické ISO. Takhle vznikla třeba ta fotka z nitra mostu – a automatika zvýšila ISO na 800, aby vyhověla mému času 1/1200 sec. Šum tam je… ale nevadí mi. Jenže stejně to maximálně ostré není. Záleží pak na tom, jaké má kdo požadavky.

Toto je ukázka kresby za ideálních podmínek – prudké sluneční světlo – při maximálním přiblížení. Je to ale tak asi maximum, čeho je možné dosáhnout. Při dlouhém ohnisku je třeba volit motiv spíš vzdálenější, ten blízký do ostrosti nedostaneme, i když je takzvaně zaostřen. Pokud jde o stabilizaci, je dobře zvolit režim průběžného ostření, jinak nám klepotice obrazu při vybírání motivu zkazí radost z focení.
Závěrem – zase jsem se přesvědčil, že zajímavé jsou krajnosti. Zde nejširší úhel…

… a maximální přiblížení. Je to otázka vidění, krátkoohniskové (širokoúhlé) a dlouhoohniskové volení motivu. Zde ten druhý příklad.

Umírněná střední ohniska velké efekty nepřinášejí. A kvůli nim si nemá smysl ultrazoom pořídit. To je poučení (pro mne) i z této vycházky, s tou výhradou, že zásadu o nudnosti středních ohnisek znám odedávna.