Fujifilm zcela přepracoval svůj špičkový APS-C mirrorless a nabízí dnes čtyřiadvacetimegový systémový kompakt s výměnnou optikou. Jde opět o X-Trans řešení, princip je zobrazen na stránce Fujifilmu , jakkoli je zde v souvislosti s původním X-Pro 1 modelem – světlocitlivé buňky nejsou kryty standardní Bayerovou maskou, nýbrž systémem filtrů se sdruženými barvami. Ale lépe se to ukáže na obrázku než slovy vysvětlí. Přístroj se chlubí podstatným navýšením rychlosti náběhu i ostření. Nejvyšší rychlost štěrbinové závěrky je 1/8000 sec. Nejvyšší ISO je 12800, lze rozšířit až na 51200. Zápis je v RAW i JPEG, přístroj má dva sloty pro karty rodiny SD. Tělo je utěsněné, vybavené wi-fi. V tradici retrostylu i zde je možno ručně nastavovat clonu, čas a kompenzaci expozice. 40procent plochy je kryto zaostřovacími body. Těch je 273, včetně 77 s analýzou fázového posunu. Specialitou Fujifilmu je hybridní hledáček – je buď optický průhledový, nebo elektronický s 2,4 miliony zobrazovacích bodů. Jako všechny Fuji i tento model nabízí simulaci filmu, přibyla položka Acros – speciální černobílý film. Zvláštností je Bright Frame Simulation – jde o simulaci změny ohniska zobrazenou v elektronickém hledáčku.
Přístroj se deklaruje jako profi zařízení. Z mého pohledu k nevýhodám patří pevný nedotykový displej, pravda – třípalcový, leč jen s 1,6 miliony bodů. Váží i s baterkou 495 g, měří 141 x 83 x 56 mm.
Až na ten displej je to bezesporu stroj s úctyhodnými parametry. Jeho předchůdce X-Pro1 je teď ve výprodeji za 17 tisíc, když to byla novinka, stával 1700 dolarů, korun stál 44 tisíc. No a X-Pro2 má taky stát 1700 dolarů. Sony A7 je skoro o desítku levnější a A7II o 5 tisíc dražší – a jde o full frame přístroje. To jen na okraj, nicméně zmínit to musím, protože o peníze jde až na prvním místě.
