Fujifilm X-Pro 2 (videorecenze)

Je to žhavá novinka, dostal jsem ji do ruky na dva dny, protože fronta recenzentů je dlouhá a všichni jsou zvědavi na vlajkovou loď Fujifilmu. Pro jednička zahájila skvělou éru Fujifilmu v oblasti systémových kompaktů – bezzrcadlovek. Je opravdu pozoruhodné, ba obdivuhodné, jak elegantně se Fujifilm odpoutal od konceptu zrcadlovek – vyráběl je, ale díru do světa s nimi neudělal. Pak přišel se skvělým konceptem X100, kompaktem s pevnou optikou s objektivem ekv. 36 mm na čipu APS-C a jako další logický krok přišel model X-Pro 1 s výměnnou optikou.

Už tento model byl určen spíše k profesionálnímu použití, nicméně časem se od něho odvinuly model cenově přístupnější. Takto je to i dnes, kdy máme X-Pro 2 v kitu za 55 tisíc, ale kromě toho za 34 tisíc tělo X-T1, recenzoval jsem ho na jaře 2014 a ještě přístupnější X-T10, tělo za dvacet, recenzoval jsem v prosinci 2015. Je to zajímavá strategie. Celá ta škála sdílí optiku, přičemž Fujifilm vyrábí výtečné monofokály, od 14 mm (ekv. 21mm) po 90 (135) mm, nyní jich je celkem 11, a také zoomy od 10-24 po 100-400 (krát 1,5 crop factor), celkem čtyři, všechny máte na stránce Fujifilmu. Výsledky jsou tedy přinejmenším obdobné nezávisle na cenové kategorii.

Jaký je X-Pro 2 a komu je určen
Je velmi podobný svému předchůdci a řešení má stejné. Výměnná optika, čip APS-C (23,6×15,6 mm) s 24 megapixely s řešením X-Trans (nikoli klasická Bayerova maska, ale RGB filtry jsou na fotodiodách sdruženy do skupin), originální hledáček, je hybridní, tedy průhledový a elektronický (upřímně: ten průhledový je tak trochu dnes už fakt spíš hříčka než aby byl k užitku).

Parametry se mírně zlepšily, tedy max. ISO je teď 51200, příjemné zlepšení je elektronický hledáček s 2,4 megapixely, nejkratší expoziční doba 1/8000 sec, sériové focení až 8 fps. Nemá vestavěný blesk, externí blesk má max. synchro 1/250 sec. V dnešní honbě za počtem zaostřovacích bodů si vede dobře, má jich 273 a z toho 77 hybridních na 40% plochy snímače. Hořčíkové tělo má 61 utěsněných spojů, takže přístroj odolá i silnému dešti. Displej je pevný nedotykový třípalcový, což je prvek, který zde zatvrzele vytýkám. Je to tedy rychlý, důkladný, pohotový přístroj s výměnnou optikou. Slůvko Pro znamená, že je profi a tudíž že vydělává. No a pak se musí zaplatit to, že ten hustý provoz vydrží.

Ovládání a menu
Specialitou Fujifilmu je retro styl. Zde se dá ručně nastavovat clona, čas, ISO i korekce expozice, názorně to uvidíte dole na videu. Těší mě i ten detail, že spoušť má závit na drátěnou spoušť, to se už často nevidí.

Zadní stěna je neobvykle pustá, ovšem nechybí tu Q tlačítko, tedy rychlé Quick menu – Fujifilm byl průkopníkem takového funkčního menu už v dřevních dobách digitální fotografie. Vítaný je joystick pro nastavování zaostřovacího bodu, je to rozhodně užitečnější než navigace pomocí tlačítek. Je to zdánlivá maličkost, která ale značně zvyšuje ovladatelnost přístroje.

Menu je přehledné, vyladěné letitým vývojem. Nechybí zde specialita Fujifilmu, totiž „simulace filmu“ – prakticky jde o barevné podání včetně černobílého filmu anebo retro sépie. Nicméně výrobce tím připomíná svoje aktivity v oblasti produkce analogového materiálu.

Jak se s ním fotilo
Rychlost a ovladatelnost jsou dominantní vlastnosti tohoto přístroje, popkud ovšem si kdo zvykne na ruční ovládání. Ono samozřejmě lze překlenout, nemusíte clonit JENOM kroužkem a časy nastavovat JENOM kruhovým voličem, nicméně člověku to jaksi nedá a dělá to. Kresba je excelentní, zde je ukázka rohu: