Fujifilm X-E1 v Barmě

Čtrnáct dní jsem byl na přelomu roku v Barmě se skupinou fotografů, převážně z mé Dílny. Poprvé jsem se vypravil na fotoexpedici vybaven nikoli zrcadlovkami, ale systémovými kompakty. V mé brašně byl Olympus OM-D a Fujifilm X-E1 se dvěma objektivy, 18 mm a 35, tedy po přepočtu 28 mm a 50 mm. Dnes prozradím, jak si vedla Fujina.

Naposledy jsem o něm psal těsně před Vánoci, byly to mé první dojmy. Bleskově připomenu, že jde o mnohem levnější verzi modelu X-Pro1, tedy je to mirrorless, kompakt s výměnnými objektivy, s 16megovým čipem specifické konstrukce X-Trans (bez anti-moiré filtru a se zvláštním rozdělením filtrů RGB, jsou řazeny do bloků 6 x 6, takže zelené v nich vytvářejí bloky 2×2 a červený a modrý jsou křížem se zeleným uprostřed ) rozměru APS-C (jako mají zrcadlovky, ale i CSC přístroje Samsung a modelová řada NEX od Sonyho). Ať visím, jestli vidím nějaké zásadní ošizení oproti modelu Pro, který je o dvacet tisíc dražší, tedy skoro dvojnásobně. Už na první pohled jsem si oblíbil ten pocit: relativně těžký, evidentně kovový přístroj s mechanický nastavováním parametrů. Držíte to v ruce a připadáte si jako Elliott Erwitt s Leicou. Ovládání je duchaplné – na objektivu se nastavuje clona (clonová řada plus pozice A jako automat), na kolečku na horní stěně pak nastavujete čas (řada plus A jako automat). Když jsou oba ovládací prvky na A, máte čistý automat, když jen jedno A, je tu priorita ručního nastavení druhého parametru a když zrušíte A, jste v plném manuálu. Super. K tomu je ještě kolečko pro kompenzaci expozice.

Hledáček tu není hybridní, tedy průhledový plus elektronický (to je výsada modelu Pro), je jenom elektronický a vůbec mi to nevadilo, je to 2,36 megový OLED hledáček a má plně vyhovující podání. Miniaturní displej sledujeme přes čočky, které zostřují obraz a vyjasňují ho v krajích , to je mimořádně důležité pro kompozici. Pod horní hranou je přepínání, lze přepnout na displej, pak na detekci přiložení aparátu k oku (pak naskočí hledáček, když přístroj oddálíte, vidíte obraz na displeji) a jenom v hledáčku. Zpravidla jsem volil tuto třetí možnost, tedy jen EVF.

V posledním článku jsem se pozastavil nad tím, že je zde málo volitelných tlačítek. Měl jsem navoleno tlačítko Fn vpravo od spouště, dal jsem si tam ISO a obvykle jsem ho měl na automatu a fotil s prioritou času – obvykle 1/250 až 1/500 sec. Zajímá mě hlavně živá fotografie a chtěl jsem, aby mi malý nenápadný přístroj posloužil v tlačenici barmských tržišť a chrámů. To byla strategie správná a opravdu nelituji, že jsem se vydal do světa nalehko – do té míry nalehko, že jsem vykuchal přihrádky z fotobrašny a nacpal je do tašky, kterou mniši nosí přes rameno a dávají si do ní vyžebranou rýži. K tomu účelu se lépe hodil objektiv s ohniskem 18 mm a světelností F2.0, ten s delším 35 mm ohniskem jsem v podstatě nepoužíval. Zamýšlel jsem přístroj používat k živé fotografii v širokém úhlu záběru, delší ohnisko (Panasonic 70-200/2.8) jsem měl na Olym OM-D. Tato kombinace se velice osvědčila.

Jaké problémy
Ze začátku mi šla na nervy pomalost náběhu. V menu je třeba nastavit položku Rychlý start a pak se přístroj chová kultivovaně. Určité zpoždění tu ale je, nemáte pocit bezprostředního kontaktu s realitou. Přesné gesto či výraz zachytíte jen s velkou dávkou předvídavosti.
Už v předchozím článku jsem naříkal nad tím, že čtyřcestný volič na zadní stěně není definovatelný. Tři pozice jsou prázdné a na jedné je makro. V zápalu boje se vám snadno stane, že aktivujete makro a pak se divíte, proč to neostří, stalo se mi to několikrát. Naopak velmi praktický je roller pod zadní hranou, výborný je i přepínač režimů ostření jednotlivé – sériové a manuální ostření. Opravdu, vše co je tu manuálně ovladatelné je skutečně super. Pokud jde o definovatelnost, přes menu lze uložit až sedm uživatelských nastavení. Hezké, ale pokud jsou uživatelská nastavení složitě přístupná, jsou tak na dvě věci, jak se říká. Ani jsem se nepokoušel se tím zabývat, nervy mám jen jedny.

Shrnutí
Obrovskou předností přístroje je ovladatelnost. Systém clona na objektivu, časy na kruhovém ovladači plus korekce expozice je výtečný. Je to návrat ke kořenům, jak se někdy hezky říká v politickém slangu. Předností je i jasný elektronický hledáček. Použitý 18/2.0 objektiv se dobře hodí jak na reportáž, tak na krajinu a architekturu, dobře kreslí a nebortí rovné linie. Model X-E1 jistě patří ke špičce ve své kategorii.

Ukázky: