Fujifilm GFX 50S – první setkání

Na mezinárodním semináři ve francouzském Nice předváděl Fujifilm čtyři své novinky. Středoformátová bezzrcadlovka mezi nimi pochopitelně kralovala. Uvedl jsem ji ve svém bilančním seriálu Co mě vzalo v roce 2016 – a to jsem ji znal jen zprostředkovaně. Dnes, po setkání bohužel jen opravdu letmém, se mé nadšení znásobilo: je to foťák, se kterým se dá běžně fotit.

Až dosud byly všechny středoformáty určeny především k fotografii studiového typu – zatím jsem neměl tu čest s Pentaxem, ale platí to určitě o Hasselbladu a středoformátové Leice. Tahle Fujina je o dvacet deka lehčí než Canon 5DS R a to nemusím zdůrazňovat, že třeba Nikon D5 je skoro dvakrát těžší a ve všech rozměrech větší – zmíněný Canon je delší, širší a jen o něco nižší. Když přístroj vezmete do ruky a máte minimální zkušenost s fotoaparáty Fujifilm, jste okamžitě doma – veškeré ovládání je totožné se zavedeným standardem, žádné překvapení na vás nikde nečeká.

Ten pojem středoformát je poněkud zavádějící. Měl smysl v analogu, kdy označoval fakticky formáty svitkového filmu a pak byl velký formát – plochý film a desky. Dnes v digi éře chápeme středoformát jako vše nad 24 x 36 mm, přičemž tento čip je 43,8 x 32,9 mm. Zde je ukázka pro představu, jaké jsou odstupy velikostí – vizuálně vzato, je o tolik větší než full frame, jako je full frame větší než APS-C.

Protože má 50 mega, logicky má větší fotodiody, než padesátimegové plnoformáty. To se nevyhnutelně příznivě projeví na dynamickém rozsahu. Pro tento přístroj byly vyvinuty speciální objektivy s G bajonetem. Konstrukce bajonetu naznačí odpověď na otázku „proč bezzrcadlovka“. Je možno poslední optický člen přiblížit až na vzdálenost 16,7 mm od roviny čipu:

Momentálně jsou k disposici tři objektivy, základní Fujinon 63/2.8 (ekv. 50 mm), portrétní 120/4.0 (ekv.95 mm) a zoom 32-64/4.0 (ekv. 25-51mm). V průběhu roku přijdou 23/4.0, 45/2.8 a 110/2.0. Je třeba brát v úvahu, že zde není prodlužovací, nýbrž zkracovací faktor a to se projeví na hloubce ostrosti. Jde o crop 0,8 a ten musíme aplikovat i na světelnost, takže hloubka ostrosti na čtyřce odpovídá zhruba hloubce ostrosti při světelnosti přibližně 3.0.

Už z této výchozí nabídky je zřejmé, že Fuujifilm bere tuto modelovou řadu velmi vážně a že se ve větším formátu opakuje politika s bezzrcadlovkami – když v lednu 2014 přišel s bezzrcadlovkou X-T1, nabízel dvanáct objektivů s bajonetem X a po třech letech jsem jich ve Wikipedii napočítal 22 jen od Fuji plus další od jiných výrobců. Za zmínku stojí i to, že už teď je k disposici redukce pro objektivy s bajonetem H a také adaptér pro studiové měchové přístroje s výklopnými standartami. Krom toho o serióznosti přístupu patří i to, že už teď existuje plugin pro Lightroom, díky němuž lze přístroj ve studiových podmínkách plně ovládat z počítače. Už teď je k disposici externí blesk, dálková spoušť, mikrofon, externí napájení, battery grip a mezikus pro elektronický hledáček, umožňující vertikálního naklonění o 90 stupňů a šikmého o 45 stupňů. Je to promyšlený ucelený systém, který se bude jistě dál rozvíjet, nicméně už teď je funkční a připravený k profesionální práci v plném rozsahu.

Jak se s ním fotilo
Mé zkušenosti jsou doslova letmé, v každé skupině novinářů deset, patnáct lidí a tak vzorky šly doslova z ruky do ruky. Mohu se tedy svěřit se svými dojmy. O tom, že je ten aparát překvapivě malý a lehký – oproti očekávání, to jsem už psal. Skvěle padne do ruky – má mohutný grip a na zadní stěně výraznou oporu pro palec, takže i s objektivem 120 mm seděl stabilně v ruce. Ostřil rychle a přesně – úchvatný byl pohled do čtyřmegového hledáčku, obraz byl jasný a ostrý a ani při expozici se nezachvěl. Na chvilku jsem mohl vyběhnout z hotelu, kde se workshopy konaly a na maličkém náznaku streetovky jsem se přesvědčil, že odezva je skutečně blesková. Šlo o předprodukční vzorky a tak jsem se zavázali, že nebudeme výsledné fotky kvalitativně hodnotit, ale pochválit snad můžu… Tak třeba dynamický rozsah a kresba fotky pořízené letmo z ruky na 2500 ISO připadá hodně dobrá.

Myslím si, že jde o průlomový fotoaparát zcela mimořádného významu. Na světě je hodně lidí, kteří fotografují pro radost a mají peníze – počet se odhaduje na 8000. Podle mě je to hodně podhodnocené. Z praxe lektora totiž vím, že je pozoruhodné množství lidí, pro něž není cena 180 tisíc za foťák (tělo) limitující. Řekl bych, že je spíš odrazovaly obtíže se sředoformátem spojené, ať už je to rozměr a váha anebo obsluha a leckdy i výsledky neúměrné vynaloženým útrapám. Tohle ale tady není. Tohle je plnokrevný foťák, respektující všechny dosavadní návyky, připravený kdykoli pracovat. Byl to skutečně neobyčejný zážitek – a zde jsou ukázky doslova ukořistěné v krátkých intervalech, kdy bylo možné se přístroje zmocnit.

Ukázky: