Nezařazené

Fujifilm FinePix V10 (recenze)


Větší už být nemůže. Kdo? No přece LCD. Ten je u tohoto pětimegového kompaktu tak velký, že pokrývá prakticky celou zadní stěnu a kdyby byl větší, “přelezl” by přes okraje. Ale vážně: měli jsme možnost vyzkoušet vzorek poslední novinky z dílny této prestižní firmy, která má ve zvyku příjemně překvapovat, Stalo se i tentokrát.

Jaký je a komu je určen
Přístroj byl oznámen teprve v lednu, takže je to skutečně žhavá novinka. Zaujme už svým tvarem – rozměry má 83 x 64 x 23 mm, tedy skoro čtvercové, váha 185 g, je to tedy pravověrný kompakt, který se vejde do kapsy u košile. Je velmi elegantní – vypracován v kovu, dodává se

ve dvou barevných variantách, jako oranžový anebo “dělově černý”, ten jsme měli v rukou my. Na přední stěně zaujme výrazný kovový kruh, tedy objektiv krytý kovovou roletou. Dřív ale se zmíníme o snímači, to je 1/2,5´´ SuperCCD HR s 5.1 miliony pixely jak fyzicky, tak efektivně (! – pro praxi je to jedno, ale technicky je to neobyčejně zajímavé sdělení, jelikož na CCD je vždy část pixelů alokována pro provozní účely, zejména pak pro získávání referenčních informací, z nichž se odvozují algoritmy pro redukci šumu). Obrázky jsou 2592 x 1944, dále pak 2048 x 1536, 1600 x 1200, 640 x 480, lze volit formát jak 4:3, tak 3:2. Zmíněný čip s procesorem je schopen velkého rozpětí citlivosti, 64, 100, 200, 400, 800 až 1600 ISO. Pokud jde o objektiv, ten má rozsah odpovídající 36 – 130 mm (3,6x) se světelností F 2.8-5.6. Ostří od 60 cm, v makru od 9 cm. Bílá se nastavuje z pěti předvoleb. Přístroj je zcela automatický, tedy neumožňuje nastavovat ani clonu, ani čas, pouze korekci expozice v rozsahu +- 2EV po třetinách EV. Video má 640 x 480, 320 x 240, 30 fps, zvukově: na spodní části přístroje je reproduktor pro hlasitou reprodukci. Sériové focení 2 fps, s režimy 3 snímků, dále “posledních tří snímků” a sérii 40 snímků. Napájen je lithium-iontovou baterkou NP-40, dobíjí se v aparátu připojením nabíječky, ukládá na xD karty, v dodávce je 16 MB karta, vzhledem k velikosti snímků cca 2,5 MB doporučujeme pořídit si aspoň 256 MB kartu, vyšší kapacita je samozřejmě lepší.

Elegantní automat, tak by se dal tento přístroj charakterizovat. Má minimální nároky na obsluhu a fotografuje se s ním velice snadno už také díky doslova obrovskému, třípalcovému LCD displeji s 230 tisíci pixely. To už je skoro “televize”, jak řečeno dokonce zvuková – (a dají se na tom hrát počítačové hry) obraz je na něm ostrý a jasný a také prohlížení je opravdu radostné. Je třeba ale se smířit s tím, že při fotografování na LCD neustále saháme, ale to patří do další kapitoly.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem nahoře vedle spouště. Kolem spouště je prstenec na ovládání zoomu. Nahoře je ještě tlačítko F, to je tradiční “fudžácké” funkční tlačítko: po stisknutí lze volit velikost snímku, citlivost a také volíme barevnost, standard/živé barvy/černobílý obrázek. Škoda, že zde nelze volit nastavení bílé – a že nelze funkci navolit.
Vzadu je především už zmíněný LCD displej. Tlačítka se tísní v obrubě na spodní straně. Zleva je to tlačítko pro prohlížení, vedle něho je tlačítko, které při prohlížení hází fotky do koše, při focení zvýší světlost LCD. Následují “tři tlačítka v jednom”, je to něco jako “spláclý čtyřcestný volič” sloužící pro pohyb v menu, ale také pro volby funkcí, pokud nejsme v režimu menu: levé tlačítko nastavuje makro a supermakro, střední dolů nastavuje samospoušť 2 a 10 sec, vpravo je ovládání blesku, kde je třeba pochválit “slow flash”, tedy blesk do pomalého času: nebývá standardní výbavou jednoduchých automatů.
Menu je volitelné druhým tlačítkem zprava. Má fakticky jen jednu obrazovku, protože ta druhá je vcelku zbytečná, slouží jen jako přechod do setupu.
První položka menu je nejdůležitější: zde volíme režim fotografování, zdali “manuál”, což tedy je automat s možností korekcí, nebo “auto”, což je zase automat, ale pak je menu redukované jen na nastavení “rychlého ostření”, sériového focení a setupu. Myslím, že režim “auto” nemá moc velký význam. Režim “sport” nastaví aspoň 1/250 sec – v špatném světle zvýší ISO až na 640 ISO a pak jde s expozičním časem dolů. Při režimu “noční scéna” ale nastavuje jen 200 ISO, avšak prodlužuje čas až na 4 sec. Zajímavá je funkce “natural light+flash”, v níž přístroj fotí jak s bleskem, tak bez blesku a uloží obě fotky. Neobvyklé řešení.
Menu prohlížení dovoluje obvyklé funkce, jako je mazání, výřezy, otáčení fotky a přímý tisk – jako neobvyklou lahůdku Fuji zařadil čtyři arkádové hry: když držíte v ruce “televizi”, proč si nezahrát?

Jak se s ním fotí
Startuje za 1,2 sec, s namáčknutím je zpoždění nepostřehnutelné, bez namáčknutí 0,4 sec, ať už v běžném režimu, nebo “rapid” režimu – ve výsledku nebyl rozdíl.
Obrázky jsou velmi kvalitní. Pocit brilance je zvyšován dosti výrazním softwarovým doostřováním – je to patrné zde na ukázce velkého detailu (výřezu) ze snímku číslo 4 dole v ukázkách: vidíme jasné světlé kontury kolem tmavých linií, právě ty vyvolávají pocit ostrosti. Nicméně kvalita těchto obrázků není žádný podfuk, i čárový obrazec je reprodukován velmi dobře a dokazuje, že další zvyšování počtu megapixelů nevede k dramatickému zvýšení kvality. Přístroj nevinětuje, kresba v rozích ustupuje a chytá fialovou konturu, na tisku to ale vidět nebude.

Otázka šumu je též na pořadu dne: v automatickém režimu přístroj nastavuje, jak víme, 640 ISO; když nastavíme 800 ISO, na monitoru pozorujeme pozůstatky brutální “noise rediuction”, tedy softwarového žehlení (což se samozřejmě týká nižších stupňů ISO, tedy nad 200 ISO, také. Nicméně na vytištěné fotografii je výsledek překvapivě dobrý. Při 1600 ISO je to už problematičtější a je to evidentně nouzové řešení.
Výdrž baterie – dodržena norma cca 200 snímků na jedno nabití.

Vlevo doostření (velký detail), vpravo výřez tabulky s oblastí nejhustší šrafury

Vyvážení bílé je vcelku slušné, tedy – přístroj žárovku nezvládne beze zbytku, ale nastaví bílou tak, že fotku můžeme doladit v editoru.

Celkový dojem je velmi dobrý. Přístroj má velmi měkkou spoušť, nicméně není problém s namačkáváním. Kontrolka zaostření je v levém dolním rohu, na to je třeba dát pozor hlavně ze začátku, abychom si ji nezakryli palcem. Jediný skutečně nemilý problém byl s makrorežimem. I “papírově” těch 9 cm není “nic moc”, ale “ať visím”, jestli se mi je podařilo chytit v horších podmínkách a i v lepších světelných podmínkách bylo třeba laborovat, než se podařilo zaostřit.

Shrnutí
Fujifilm FinePix V10 je malý kompakt, krásně stylisticky řešený a provedený, s obrovským displejem. Je plně automatický, v automatickém režimu M i naprostý laik zvládá všechny běžné fotografické úkoly. Prohlížení pořízených fotek na velkém displeji je radost úměrná velikosti LCD a svádí i k radovánkám typu ” počítačová hra”. Cena nebyla stanovena, odhad (konec 2.2006) něco nad 11 tisíc. S tím by mohly být na trhu problémy, ne každý ocení kvality digitálního šperku.

Pro a proti:

Pro:
Vynikající kresba, dobře zvládnutý šum i při vysokém ISO metodou “redukce šumu” se slušným výstupem na tiskárně
zajímavý, elegantní design
výborně řešené automatické řízení
Proti:
Problematické makro
soudková vada objektivu
kontrola ostření je poněkud matoucí: čtvereček uprostřed LCD se zmenší na konci procesu zaostření, ale je opravdu zaostřeno, pokud svítí zezelená kontrolka v levém rohu.

Ukázky:
1,2 – ukázka zoomu, 3, 4 – ukázka kresby, 5, 6 ukázka podání barev, 7, 8 při problematickém světle, 9 rozpětí jasů, 10 400 ISO, 11 makro, 12 800 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Větší už být nemůže. Kdo? No přece LCD. Ten je u tohoto pětimegového kompaktu tak velký, že pokrývá prakticky celou zadní stěnu a kdyby byl větší, “přelezl” by přes okraje. Ale vážně: měli jsme možnost vyzkoušet vzorek poslední novinky z dílny této prestižní firmy, která má ve zvyku příjemně překvapovat, Stalo se i tentokrát.

Jaký je a komu je určen
Přístroj byl oznámen teprve v lednu, takže je to skutečně žhavá novinka. Zaujme už svým tvarem – rozměry má 83 x 64 x 23 mm, tedy skoro čtvercové, váha 185 g, je to tedy pravověrný kompakt, který se vejde do kapsy u košile. Je velmi elegantní – vypracován v kovu, dodává se

ve dvou barevných variantách, jako oranžový anebo “dělově černý”, ten jsme měli v rukou my. Na přední stěně zaujme výrazný kovový kruh, tedy objektiv krytý kovovou roletou. Dřív ale se zmíníme o snímači, to je 1/2,5´´ SuperCCD HR s 5.1 miliony pixely jak fyzicky, tak efektivně (! – pro praxi je to jedno, ale technicky je to neobyčejně zajímavé sdělení, jelikož na CCD je vždy část pixelů alokována pro provozní účely, zejména pak pro získávání referenčních informací, z nichž se odvozují algoritmy pro redukci šumu). Obrázky jsou 2592 x 1944, dále pak 2048 x 1536, 1600 x 1200, 640 x 480, lze volit formát jak 4:3, tak 3:2. Zmíněný čip s procesorem je schopen velkého rozpětí citlivosti, 64, 100, 200, 400, 800 až 1600 ISO. Pokud jde o objektiv, ten má rozsah odpovídající 36 – 130 mm (3,6x) se světelností F 2.8-5.6. Ostří od 60 cm, v makru od 9 cm. Bílá se nastavuje z pěti předvoleb. Přístroj je zcela automatický, tedy neumožňuje nastavovat ani clonu, ani čas, pouze korekci expozice v rozsahu +- 2EV po třetinách EV. Video má 640 x 480, 320 x 240, 30 fps, zvukově: na spodní části přístroje je reproduktor pro hlasitou reprodukci. Sériové focení 2 fps, s režimy 3 snímků, dále “posledních tří snímků” a sérii 40 snímků. Napájen je lithium-iontovou baterkou NP-40, dobíjí se v aparátu připojením nabíječky, ukládá na xD karty, v dodávce je 16 MB karta, vzhledem k velikosti snímků cca 2,5 MB doporučujeme pořídit si aspoň 256 MB kartu, vyšší kapacita je samozřejmě lepší.

Elegantní automat, tak by se dal tento přístroj charakterizovat. Má minimální nároky na obsluhu a fotografuje se s ním velice snadno už také díky doslova obrovskému, třípalcovému LCD displeji s 230 tisíci pixely. To už je skoro “televize”, jak řečeno dokonce zvuková – (a dají se na tom hrát počítačové hry) obraz je na něm ostrý a jasný a také prohlížení je opravdu radostné. Je třeba ale se smířit s tím, že při fotografování na LCD neustále saháme, ale to patří do další kapitoly.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem nahoře vedle spouště. Kolem spouště je prstenec na ovládání zoomu. Nahoře je ještě tlačítko F, to je tradiční “fudžácké” funkční tlačítko: po stisknutí lze volit velikost snímku, citlivost a také volíme barevnost, standard/živé barvy/černobílý obrázek. Škoda, že zde nelze volit nastavení bílé – a že nelze funkci navolit.
Vzadu je především už zmíněný LCD displej. Tlačítka se tísní v obrubě na spodní straně. Zleva je to tlačítko pro prohlížení, vedle něho je tlačítko, které při prohlížení hází fotky do koše, při focení zvýší světlost LCD. Následují “tři tlačítka v jednom”, je to něco jako “spláclý čtyřcestný volič” sloužící pro pohyb v menu, ale také pro volby funkcí, pokud nejsme v režimu menu: levé tlačítko nastavuje makro a supermakro, střední dolů nastavuje samospoušť 2 a 10 sec, vpravo je ovládání blesku, kde je třeba pochválit “slow flash”, tedy blesk do pomalého času: nebývá standardní výbavou jednoduchých automatů.
Menu je volitelné druhým tlačítkem zprava. Má fakticky jen jednu obrazovku, protože ta druhá je vcelku zbytečná, slouží jen jako přechod do setupu.
První položka menu je nejdůležitější: zde volíme režim fotografování, zdali “manuál”, což tedy je automat s možností korekcí, nebo “auto”, což je zase automat, ale pak je menu redukované jen na nastavení “rychlého ostření”, sériového focení a setupu. Myslím, že režim “auto” nemá moc velký význam. Režim “sport” nastaví aspoň 1/250 sec – v špatném světle zvýší ISO až na 640 ISO a pak jde s expozičním časem dolů. Při režimu “noční scéna” ale nastavuje jen 200 ISO, avšak prodlužuje čas až na 4 sec. Zajímavá je funkce “natural light+flash”, v níž přístroj fotí jak s bleskem, tak bez blesku a uloží obě fotky. Neobvyklé řešení.
Menu prohlížení dovoluje obvyklé funkce, jako je mazání, výřezy, otáčení fotky a přímý tisk – jako neobvyklou lahůdku Fuji zařadil čtyři arkádové hry: když držíte v ruce “televizi”, proč si nezahrát?

Jak se s ním fotí
Startuje za 1,2 sec, s namáčknutím je zpoždění nepostřehnutelné, bez namáčknutí 0,4 sec, ať už v běžném režimu, nebo “rapid” režimu – ve výsledku nebyl rozdíl.
Obrázky jsou velmi kvalitní. Pocit brilance je zvyšován dosti výrazním softwarovým doostřováním – je to patrné zde na ukázce velkého detailu (výřezu) ze snímku číslo 4 dole v ukázkách: vidíme jasné světlé kontury kolem tmavých linií, právě ty vyvolávají pocit ostrosti. Nicméně kvalita těchto obrázků není žádný podfuk, i čárový obrazec je reprodukován velmi dobře a dokazuje, že další zvyšování počtu megapixelů nevede k dramatickému zvýšení kvality. Přístroj nevinětuje, kresba v rozích ustupuje a chytá fialovou konturu, na tisku to ale vidět nebude.

Otázka šumu je též na pořadu dne: v automatickém režimu přístroj nastavuje, jak víme, 640 ISO; když nastavíme 800 ISO, na monitoru pozorujeme pozůstatky brutální “noise rediuction”, tedy softwarového žehlení (což se samozřejmě týká nižších stupňů ISO, tedy nad 200 ISO, také. Nicméně na vytištěné fotografii je výsledek překvapivě dobrý. Při 1600 ISO je to už problematičtější a je to evidentně nouzové řešení.
Výdrž baterie – dodržena norma cca 200 snímků na jedno nabití.

Vlevo doostření (velký detail), vpravo výřez tabulky s oblastí nejhustší šrafury

Vyvážení bílé je vcelku slušné, tedy – přístroj žárovku nezvládne beze zbytku, ale nastaví bílou tak, že fotku můžeme doladit v editoru.

Celkový dojem je velmi dobrý. Přístroj má velmi měkkou spoušť, nicméně není problém s namačkáváním. Kontrolka zaostření je v levém dolním rohu, na to je třeba dát pozor hlavně ze začátku, abychom si ji nezakryli palcem. Jediný skutečně nemilý problém byl s makrorežimem. I “papírově” těch 9 cm není “nic moc”, ale “ať visím”, jestli se mi je podařilo chytit v horších podmínkách a i v lepších světelných podmínkách bylo třeba laborovat, než se podařilo zaostřit.

Shrnutí
Fujifilm FinePix V10 je malý kompakt, krásně stylisticky řešený a provedený, s obrovským displejem. Je plně automatický, v automatickém režimu M i naprostý laik zvládá všechny běžné fotografické úkoly. Prohlížení pořízených fotek na velkém displeji je radost úměrná velikosti LCD a svádí i k radovánkám typu ” počítačová hra”. Cena nebyla stanovena, odhad (konec 2.2006) něco nad 11 tisíc. S tím by mohly být na trhu problémy, ne každý ocení kvality digitálního šperku.

Pro a proti:

Pro:
Vynikající kresba, dobře zvládnutý šum i při vysokém ISO metodou “redukce šumu” se slušným výstupem na tiskárně
zajímavý, elegantní design
výborně řešené automatické řízení
Proti:
Problematické makro
soudková vada objektivu
kontrola ostření je poněkud matoucí: čtvereček uprostřed LCD se zmenší na konci procesu zaostření, ale je opravdu zaostřeno, pokud svítí zezelená kontrolka v levém rohu.

Ukázky:
1,2 – ukázka zoomu, 3, 4 – ukázka kresby, 5, 6 ukázka podání barev, 7, 8 při problematickém světle, 9 rozpětí jasů, 10 400 ISO, 11 makro, 12 800 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: