Třímegový Fujifilm FinePix S5000 měl od loňska celosvětový úspěch, takže není divu, že firma pokračuje ve vývoji. Model S5500 se liší především v navýšení rozlišení na 4 Mpx.
 |
 |
 |
Dalším zlepšením oproti předchozímu modelu je video v rozlišení 640×480 (VGA) s frekvencí 30 snímků/sec, manuální nastavení bílé, histogram při přehrávání a 100% vykrytí LCD displeje. Snímky se ukládají v JPEG nebo RAW formátu, i to je sympatická novinka. Každopádně je třeba se s tímto zajímavým ultrazoomovým (1:10) přístrojem blíže seznámit.
Jaký je a komu je určen
Robustně vyhlížející přístroj z černého plastu má rozměry 113x81x79 mm, tedy identické s předchozím modelem. Je o něco lehčí, má 387g. Nezměnila se ani velikost snímače (1/2,7´´, tedy 5.27×3.96 mm), jenom těch pixelů je zde 4,2 milionů fyzicky a rovné čtyři efektivně. Objektiv Fujinon má rozsah odpovídající rozsahu 37 – 370 mm klasického 35 mm fotoaparátu. Zde je třeba pochválit světelnost, která se v průběhu zoomování mění jen nepatrně (od 2.8 do 3,1, což je zanedbatelné zmenšení, méně než půl clony). Ostří v makrorežimu od 10 cm, v běžném režimu od 90 cm do nekonečna. Při ostření na vzdálenost do 2 metrů při špatném světle pomáhá přisvětlovací lampička. Rozsah časů je od 1/4 do 1/2000 v automatickém režimu, od 15 sec do 1/2000 v manuálu
Přístroj má atraktivní „profi“ vzhled a výbornou ergonomii: držíte ho pravou rukou za mohutný úchop (krásné to české slovo), který má nahoře spoušť a přepínač: OFF vypnuto – prohlížení – snímání). Zoom se ovládá dvěma tlačítky pod horní hranou. Nad nimi je vodorovně umístěný kotoučový volič režimů: automat (bez možnosti ovlivňování), program, priorita clony, času, plný manuál a scénické režimy a samozřejmě video. Nahoře vlevo je důležité tlačítko, jímž přepínáme režimy ostření. Je zde také tlačítko na aktivaci vyskakovacího blesku. Levou rukou asi budeme ovládat i tlačítko F(unction), které uvolňuje speciální menu pro nejčastěji užívané volby, tedy velikost obrazu od 4 Mpx do 640×480 VGA rozlišení, citlivost 64 až 400 ISO a pak je zde podle mne nesmysl, volba barevný/černobílý/hnědý obrázek. Sem bych raději umístil nastavení bílé. Vedle tohoto tlačítka je nad LCD displejem přepínání LCD/hledáček EVF. Tlačítko vpravo vedle LCD nastavuje to co je na LCD vidět, tedy buď jen obrázek, pak info a mřížka. V režimu menu slouží jako BACK, tedy zpětné, „rušicí“ tlačítko.
Přístroj napájejí čtyři AA články, zápis je na xD kartu – v dodávce je 16 MB karta.
Blesk je vyskakovací, s dosahem 5 m při širokém úhlu záběru. Přístroj nemá možnost připojit externí blesk.
Menu je graficky jednoduché, typu „pop up“, tedy z lišty na spodní straně vyskakují obdélníčky s nabídkami. Je třeba si zvyknout na orientaci, někdy „zakufrujeme“ a nevíme, v které jeho části zrovna jsme. To je nepříjemné, když hledáme nastavení bílé, na příklad. Zde je třeba pochválit manuální nastavení bílé, je jednoduché, aktivuje se spouští a potvrzuje OK středovým tlačítkem čtyřcestného voliče. Dole je tlačítko pro zjasnění LCD.
Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá za 3,3 vteřiny, tedy žádný rychlík. Zpoždění spouště s namáčknutím je 0,1 sec, bez namáčknutí průměrně z 10 měření 0,67, to je na ultrazoom docela slušný výkon. Po přepnutí do režimu manuálního ostření se prodleva po namáčknutí trochu zkrátí na cca 056 sec (průměr z 10 měření). O problému s ostřením pojednám níže. Pěkně rychle ukládá, prodlevy mezi snímky jsou zhruba vteřinové a to je příjemný výkon. Přirozeně v JPEG, když fotíte v RAW, dva snímky zaplní buffer a pak je třeba 10 sec čekat, i více, podle okolností. V sériovém snímání snímá tři snímky s odstupem cca 0,35 sec. Lze volit i takový režim, kdy přístroj fotí plynule, ale zapíše na kartu jen tři poslední. Sériové fotografování může proběhnout i pomalejším tempem 1,6 snímků / sec až 40 obrázků.
Kvalita obrazu je velmi dobrá, odpovídá požadavkům kladeným na čtyřmegový obrázek. Barevně táhne poněkud k červené, ale drama to není, prostě – výsledkem je příjemně teplý nádech. Slyšel jsem stížnosti na vignetaci (tmavnutí v rozích), tuto zkušenost jsem neudělal; úbytek kresby v rozích je obvyklý a fialové kontury jsou drženy v rozumné míře. Šum při 400 ISO je velmi civilizovaný. Předchozí model nabízel 800 ISO při 1 Mpx rozlišení, tato funkce byla zrušena. Výrobci se obávají hloupých řečích rozumprdů ve všelijakých „fórech“ a zbytečně omezují citlivost. V krajních případech při živé fotografii ve špatných světelných podmínkách by se 800 ISO šiklo, ale rozumprd by kritizoval „šum“. Takže výsledkem je omezená funkčnost. Zajímavá je změna ostrosti při různých clonách. Na našich ukázkách je v poslední řadě dvojice snímků. Jakmile je budete pozorovat na monitoru ve 100%, neuvidíte rozdíl, ale ve zmenšeném provedení je zřetelněji ostřejší snímek při plné světelnosti. Objektivy většinou kreslily někde v půlce, tedy někde mezi clonou 5.6 až 8. U vysokých clonových čísel (zde 8) už dochází k ohybu světla. Proto je dobře si to hlídat – a tento přístroj to usnadňuje, protože je možno při režimu Program měnit kombinaci clony a čísla volbou „nahoru / dolů“ na čtyřcestném voliči.
Obraz na malém displeji je vcelku pěkný a jasný, potíž ale je v naší zmlsanosti, půldruhapalcový displej je dnes už opravdu malý. Totéž platí o elektronickém hledáčku. Má sice korekci oční vady, ale jeho podání obrazu je spíše informativní. Naštěstí na něm při ostření obraz nemrzne, jak se někdy dosud kupodivu děje. Oceníme ho při živé fotografii, při zoomování – změna z jedné do druhé krajnosti trvá dvě vteřiny po jedenácti krocích. Pokud jde o manuální ostření, to se zapíná už zmíněným tlačítkem. Pak je třeba aktivovat tlačítko pro expoziční kompenzaci a tlačítka pro ovládání zoomu přestanou fungovat jako zoomovací tlačítka a místo toho zaostřují: jenže „na matnici“, neukazuje se obvyklá stupnice vzdáleností a vzhledem k pakvalitě EVF je zaostření velmi problematické, zvláště při špatných světelných podmínkách. Není zde implementována „lupa“, tedy dílčí zvětšení obrazu, jak bývá zvykem. Přitom zejména ve špatném světle, kdy selhává AF, si pomáháme občas z nouze manuálním ostřením. Tak tohle se hodně nepovedlo.
Další námitku mám kvůli rozsahu časů. Budiž, při programovém módu je nejdelší čas 1/4 sec. Jenže při nastavené prioritě času se dostaneme jen na 3 sec a na plných 15 sec jenom při manuálu. Tedy, upřímně, ne snad, že bych někdy v životě tak dlouhý čas potřeboval, ale co když ho někdo potřebuje? Toto je taky „přes hlavu“. Však to říkám pořád, tvůrci firmware jsou největší nepřátelé digitální fotografie.
V dodávce je přiložen i kroužek pro nasazení předsádek a filtrů. Je možno ho nosit na aparátu přišroubovaný trvale – chrání objektiv proti nárazu a trošku slouží i jako sluneční clona (ale málo přečnívá přes rovinu předního optického členu). Lze na něj dát širokoúhlý konvertor WL-FX9B (ekv. 29 mm) nebo „tele“ TL-FX9B, které z něho udělá „půlmetr“ (555mm).
Shrnutí:
Přístroj vypadá velmi sympaticky, příjemně se obsluhuje a má velmi dobrý obraz. Jistě prodlouží úspěšnou dráhu původní pětitisícovky. K jásotu však nevybízí. Tlak konkurence je nelítostný a když budeme přemýšlet, v čem je jeho výhoda proti obdobným přístrojům, pak snad jen v tom, že nadále používá AA článků k napájení. Není problém mít při dnešní láci dvě rezervní sady metalhydridových akumulátorů a v autě univerzální nabíječku, schopnou napájet z autobaterie. To může být pro mnoho zájemců atraktivní vlastnost. Jiní se ale budou ptát po optickém stabilizátoru, který se pomalu stává u ultrazoomů normou: přece jen ekvivalent 370 mm je setsakra dlouhé ohnisko a „správně“ bychom měli fotit přinejmenším čtyřsetinou, abychom měli jistotu, že bude obrázek opravdu ostrý. Se stabilizátorem lze jít aspoň o dva „schody“ níž, tedy na setinku. Také LCD je malý a je statický s poměrně malým rozlišením. Takže,
pro:
Elegantní, profi vypadající aparát s velmi dobrým ovládáním. Má už VGA video a RAW formát a používá AA články. Umožňuje použití konvertorů, které rozšiřují rozsah od ekv. 29 mm do 550 mm.
proti:
malý, vcelku ne moc dobrý LCD displej i hledáček, se špatným výkonem při špatném světle, špatně ošetřené manuální ostření, ne moc výkonné makro, dlouhé časy jen v manuálním režimu.
Ukázky:
Všimněte si snímků v poslední řádce – jsou pořízené ze stativu při různých kombinacích clona/čas. Marie je při 400 ISO, na snímku jezírka oceňuji slušné vyrovnávání jasů. Také „pohled na Strahov“ (vedle jezérka) má značné jasové rozpětí.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Specifikace:
Snímač 1,27´´
rozlišení 4 Mpx efektivně, 4,2 fyzicky
formát: JPEG a RAW
video: 640×480 se zvukem
formáty: obrázky CCD/RAW, video AVI, zvuk WAV
objektiv: Fujinon 37-370 světelný 2,8/3,1
hledáček: elektronický EVF
¨LCD: 1,5´´ úhlopříčka
záznam: xD karta, v dodávce 16 MB
napájení: 4 AA články
blesk: dosah 5 metrů
ext. blesk: není
možnost konvertorů: ano
rozměry: 13x81x79 mm
Třímegový Fujifilm FinePix S5000 měl od loňska celosvětový úspěch, takže není divu, že firma pokračuje ve vývoji. Model S5500 se liší především v navýšení rozlišení na 4 Mpx.
| |
| |
| |
Dalším zlepšením oproti předchozímu modelu je video v rozlišení 640×480 (VGA) s frekvencí 30 snímků/sec, manuální nastavení bílé, histogram při přehrávání a 100% vykrytí LCD displeje. Snímky se ukládají v JPEG nebo RAW formátu, i to je sympatická novinka. Každopádně je třeba se s tímto zajímavým ultrazoomovým (1:10) přístrojem blíže seznámit.
Jaký je a komu je určen
Robustně vyhlížející přístroj z černého plastu má rozměry 113x81x79 mm, tedy identické s předchozím modelem. Je o něco lehčí, má 387g. Nezměnila se ani velikost snímače (1/2,7´´, tedy 5.27×3.96 mm), jenom těch pixelů je zde 4,2 milionů fyzicky a rovné čtyři efektivně. Objektiv Fujinon má rozsah odpovídající rozsahu 37 – 370 mm klasického 35 mm fotoaparátu. Zde je třeba pochválit světelnost, která se v průběhu zoomování mění jen nepatrně (od 2.8 do 3,1, což je zanedbatelné zmenšení, méně než půl clony). Ostří v makrorežimu od 10 cm, v běžném režimu od 90 cm do nekonečna. Při ostření na vzdálenost do 2 metrů při špatném světle pomáhá přisvětlovací lampička. Rozsah časů je od 1/4 do 1/2000 v automatickém režimu, od 15 sec do 1/2000 v manuálu
Přístroj má atraktivní „profi“ vzhled a výbornou ergonomii: držíte ho pravou rukou za mohutný úchop (krásné to české slovo), který má nahoře spoušť a přepínač: OFF vypnuto – prohlížení – snímání). Zoom se ovládá dvěma tlačítky pod horní hranou. Nad nimi je vodorovně umístěný kotoučový volič režimů: automat (bez možnosti ovlivňování), program, priorita clony, času, plný manuál a scénické režimy a samozřejmě video. Nahoře vlevo je důležité tlačítko, jímž přepínáme režimy ostření. Je zde také tlačítko na aktivaci vyskakovacího blesku. Levou rukou asi budeme ovládat i tlačítko F(unction), které uvolňuje speciální menu pro nejčastěji užívané volby, tedy velikost obrazu od 4 Mpx do 640×480 VGA rozlišení, citlivost 64 až 400 ISO a pak je zde podle mne nesmysl, volba barevný/černobílý/hnědý obrázek. Sem bych raději umístil nastavení bílé. Vedle tohoto tlačítka je nad LCD displejem přepínání LCD/hledáček EVF. Tlačítko vpravo vedle LCD nastavuje to co je na LCD vidět, tedy buď jen obrázek, pak info a mřížka. V režimu menu slouží jako BACK, tedy zpětné, „rušicí“ tlačítko.
Přístroj napájejí čtyři AA články, zápis je na xD kartu – v dodávce je 16 MB karta.
Blesk je vyskakovací, s dosahem 5 m při širokém úhlu záběru. Přístroj nemá možnost připojit externí blesk.
Menu je graficky jednoduché, typu „pop up“, tedy z lišty na spodní straně vyskakují obdélníčky s nabídkami. Je třeba si zvyknout na orientaci, někdy „zakufrujeme“ a nevíme, v které jeho části zrovna jsme. To je nepříjemné, když hledáme nastavení bílé, na příklad. Zde je třeba pochválit manuální nastavení bílé, je jednoduché, aktivuje se spouští a potvrzuje OK středovým tlačítkem čtyřcestného voliče. Dole je tlačítko pro zjasnění LCD.
Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá za 3,3 vteřiny, tedy žádný rychlík. Zpoždění spouště s namáčknutím je 0,1 sec, bez namáčknutí průměrně z 10 měření 0,67, to je na ultrazoom docela slušný výkon. Po přepnutí do režimu manuálního ostření se prodleva po namáčknutí trochu zkrátí na cca 056 sec (průměr z 10 měření). O problému s ostřením pojednám níže. Pěkně rychle ukládá, prodlevy mezi snímky jsou zhruba vteřinové a to je příjemný výkon. Přirozeně v JPEG, když fotíte v RAW, dva snímky zaplní buffer a pak je třeba 10 sec čekat, i více, podle okolností. V sériovém snímání snímá tři snímky s odstupem cca 0,35 sec. Lze volit i takový režim, kdy přístroj fotí plynule, ale zapíše na kartu jen tři poslední. Sériové fotografování může proběhnout i pomalejším tempem 1,6 snímků / sec až 40 obrázků.
Kvalita obrazu je velmi dobrá, odpovídá požadavkům kladeným na čtyřmegový obrázek. Barevně táhne poněkud k červené, ale drama to není, prostě – výsledkem je příjemně teplý nádech. Slyšel jsem stížnosti na vignetaci (tmavnutí v rozích), tuto zkušenost jsem neudělal; úbytek kresby v rozích je obvyklý a fialové kontury jsou drženy v rozumné míře. Šum při 400 ISO je velmi civilizovaný. Předchozí model nabízel 800 ISO při 1 Mpx rozlišení, tato funkce byla zrušena. Výrobci se obávají hloupých řečích rozumprdů ve všelijakých „fórech“ a zbytečně omezují citlivost. V krajních případech při živé fotografii ve špatných světelných podmínkách by se 800 ISO šiklo, ale rozumprd by kritizoval „šum“. Takže výsledkem je omezená funkčnost. Zajímavá je změna ostrosti při různých clonách. Na našich ukázkách je v poslední řadě dvojice snímků. Jakmile je budete pozorovat na monitoru ve 100%, neuvidíte rozdíl, ale ve zmenšeném provedení je zřetelněji ostřejší snímek při plné světelnosti. Objektivy většinou kreslily někde v půlce, tedy někde mezi clonou 5.6 až 8. U vysokých clonových čísel (zde 8) už dochází k ohybu světla. Proto je dobře si to hlídat – a tento přístroj to usnadňuje, protože je možno při režimu Program měnit kombinaci clony a čísla volbou „nahoru / dolů“ na čtyřcestném voliči.
Obraz na malém displeji je vcelku pěkný a jasný, potíž ale je v naší zmlsanosti, půldruhapalcový displej je dnes už opravdu malý. Totéž platí o elektronickém hledáčku. Má sice korekci oční vady, ale jeho podání obrazu je spíše informativní. Naštěstí na něm při ostření obraz nemrzne, jak se někdy dosud kupodivu děje. Oceníme ho při živé fotografii, při zoomování – změna z jedné do druhé krajnosti trvá dvě vteřiny po jedenácti krocích. Pokud jde o manuální ostření, to se zapíná už zmíněným tlačítkem. Pak je třeba aktivovat tlačítko pro expoziční kompenzaci a tlačítka pro ovládání zoomu přestanou fungovat jako zoomovací tlačítka a místo toho zaostřují: jenže „na matnici“, neukazuje se obvyklá stupnice vzdáleností a vzhledem k pakvalitě EVF je zaostření velmi problematické, zvláště při špatných světelných podmínkách. Není zde implementována „lupa“, tedy dílčí zvětšení obrazu, jak bývá zvykem. Přitom zejména ve špatném světle, kdy selhává AF, si pomáháme občas z nouze manuálním ostřením. Tak tohle se hodně nepovedlo.
Další námitku mám kvůli rozsahu časů. Budiž, při programovém módu je nejdelší čas 1/4 sec. Jenže při nastavené prioritě času se dostaneme jen na 3 sec a na plných 15 sec jenom při manuálu. Tedy, upřímně, ne snad, že bych někdy v životě tak dlouhý čas potřeboval, ale co když ho někdo potřebuje? Toto je taky „přes hlavu“. Však to říkám pořád, tvůrci firmware jsou největší nepřátelé digitální fotografie.
V dodávce je přiložen i kroužek pro nasazení předsádek a filtrů. Je možno ho nosit na aparátu přišroubovaný trvale – chrání objektiv proti nárazu a trošku slouží i jako sluneční clona (ale málo přečnívá přes rovinu předního optického členu). Lze na něj dát širokoúhlý konvertor WL-FX9B (ekv. 29 mm) nebo „tele“ TL-FX9B, které z něho udělá „půlmetr“ (555mm).
Shrnutí:
Přístroj vypadá velmi sympaticky, příjemně se obsluhuje a má velmi dobrý obraz. Jistě prodlouží úspěšnou dráhu původní pětitisícovky. K jásotu však nevybízí. Tlak konkurence je nelítostný a když budeme přemýšlet, v čem je jeho výhoda proti obdobným přístrojům, pak snad jen v tom, že nadále používá AA článků k napájení. Není problém mít při dnešní láci dvě rezervní sady metalhydridových akumulátorů a v autě univerzální nabíječku, schopnou napájet z autobaterie. To může být pro mnoho zájemců atraktivní vlastnost. Jiní se ale budou ptát po optickém stabilizátoru, který se pomalu stává u ultrazoomů normou: přece jen ekvivalent 370 mm je setsakra dlouhé ohnisko a „správně“ bychom měli fotit přinejmenším čtyřsetinou, abychom měli jistotu, že bude obrázek opravdu ostrý. Se stabilizátorem lze jít aspoň o dva „schody“ níž, tedy na setinku. Také LCD je malý a je statický s poměrně malým rozlišením. Takže,
pro:
Elegantní, profi vypadající aparát s velmi dobrým ovládáním. Má už VGA video a RAW formát a používá AA články. Umožňuje použití konvertorů, které rozšiřují rozsah od ekv. 29 mm do 550 mm.
proti:
malý, vcelku ne moc dobrý LCD displej i hledáček, se špatným výkonem při špatném světle, špatně ošetřené manuální ostření, ne moc výkonné makro, dlouhé časy jen v manuálním režimu.
Ukázky:
Všimněte si snímků v poslední řádce – jsou pořízené ze stativu při různých kombinacích clona/čas. Marie je při 400 ISO, na snímku jezírka oceňuji slušné vyrovnávání jasů. Také „pohled na Strahov“ (vedle jezérka) má značné jasové rozpětí.
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
Specifikace:
Snímač 1,27´´
rozlišení 4 Mpx efektivně, 4,2 fyzicky
formát: JPEG a RAW
video: 640×480 se zvukem
formáty: obrázky CCD/RAW, video AVI, zvuk WAV
objektiv: Fujinon 37-370 světelný 2,8/3,1
hledáček: elektronický EVF
¨LCD: 1,5´´ úhlopříčka
záznam: xD karta, v dodávce 16 MB
napájení: 4 AA články
blesk: dosah 5 metrů
ext. blesk: není
možnost konvertorů: ano
rozměry: 13x81x79 mm
