Nezařazené

Fujifilm FinePix F200EXR (první zkušenosti)

Jde o absolutní novinku, nejen v rámci produkce Fujifilmu, ale i techniky. Už před dvěma týdny jsme přinesli první informaci o přístroji, který používá zcela nový koncept CCD. Nyní bylo možno si vyzkoušet předprodukční vzorek. Abytse nemuseli klikat na starší článek, připomenu, že jde o přístroj vybavený snímačem třídy Super CCD EXR. I o něm jsme už psali. Tento čip má zdvojené filtry na fotodiodách, což umožňuje jednak navýšení ISO, jednak zvětšení dynamického rozsahu.

Jaký je a komu je určen
Je to kompakt vybavený snímačem s maximálním rozlišením 12 megapixelů (4000×3000), tedy v poměru 4:3. Lze ale přepnout na poměr stran 16:9 a 3:2. Snímač je velký 7.78 x 5.83 mm (1/1,6´´). Rozsah citlivosti je od 100 do 3200 ISO, v rozlišení 3 Mpix až 6400, evetuálně 12800 ISO. Objektiv je Fujinon s rozsahem ekv. 28-140, který ostří v makru od 5 do 80 cm, normálně od 45/80 cm do nekonečna. LCD je třípalcový s 230 tisíci pixely, interní paměť 48 MB a slot na SD/SDHC karty. Akumulátor je li-ion NP-50. Přístroj váží 175 g a míry má 98x59x23 mm. Tohle známe už z první zprávy a opakuji to jen pro pořádek.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní straně, kde je i spoušť a ovládání zoomu. Na zadní stěně, vpravo od třípalcového displeje, je kruhový volič režimů. Zde se dá nastavit automatický režim s nastavením clony – ta se přepíná jen ve dvou polohách, maximum a minimum, přičemž v maximu jde až do neobvykle vysoké hodnoty F14. Lze i manuální režim s nastavením času a jedné z obou hodnot clony, dále pak videosekvence se zvukem, SP režim, což jsou scénické režimy, přirozené světlo = vypnutý blesk a maximální ISO 1600 a pak “dvojička”, s flešem i bez fleše, přičemž se uloží oba snímky. Dlužno dodat a pochválit, že flešované a neflešované snímky jsou pořízeny s různým stupněm ISO. Následuje automatický režim. Zde je třeba nastavit horní hranici pro ISO. Jakmile je 3200 ISO, jsme v problému, protože to už je silně zašuměný snímek. Ještě se k tomu vrátím, ale tento automatický režim je zatím nejlepší, který jsem v kompaktu viděl – zvláště pak jeho schopnost nastavovat bílou je udivující. Také jeho rozsah jasů je skvělý – ale to předbíhám (z nadšení).

EXR režim je to, na co jsme dychtivě čekali. To je onen zázračný režim, v němž se EXR snímač pustí ze řetězu.

Menu je “na dlouhé vyprávění”. Záleží totiž na tom, v jakém jste režimu snímání a pak můžete či nemůžete nastavit to či ono. Omezím se tedy na to nejdůležitější. Menu je zde dvojí, funkční menu a pak opravdové menu. Ve funkčním menu nastavujeme citlivost, respektive horní hranici pro automatické nastavení citlivosti, a také dynamický rozsah. V běžném režimu je to buď AUTO nebo 100%, kdežto v režimu EXR můžete jít až do 800%. Pak se zde nastavuje velikost snímku a poměr stran, kvalita=komprese, vyvážení bílé a “simulace filmu”, což prakticky znamená míru živosti barev. To “opravdové menu” poněkud splývá se setupem. Zde se nastavuje snímací režim, sériové snímání, systém měření expozice a ostření, zapíná/vypíná se stabilizace a “správa energie”, tedy “šporo” anebo “rychlý autofokus”, eventuálně jasnější LCD. V oblasti setupu se nastavují běžné parametry, jako je datum/čas, jazyk (čeština chvála bohu je už samozřejmostí), návod k menu, což je velmi příjemné a užitečné napovídátko.

Jak se s ním fotí
Start není nejrychlejší, trvá 2,5 sec a to je dnes hodně. Odezva spouště je svižná, s namáčknutím je to 0,1 sec, s 0,4 sec bez namáčknutí. Kresebně je bezproblémový, aby ne s dvanácti megy. V nejširším úhlu záběru ale má dosti značné soudkové zkreslení.
Nastavění bílé je podivuhodně kvalitní i v automatickém režimu. Zde uvedená ukázka je výsledek pouhého stisknutí spouště v zcela automatickém režimu – přístroj si nastavil 400 ISO a zvládl jak bílou, tak i podivuhodně zvládl rozsah jasů. Žádná kompenzace, ostatně v automatickém režimu kompenzovat nelze – můžeme ale vypnout blesk a ve funkčním menu, jak řečeno, nastavíme hranici nejvyššího ISO.

Scénické režimy najdeme pod položkou SP na kruhovém voliči. Zde jsou běžné položky jako je krajina, sport – ale také vyhlazení obličeje, což jsme na sobě vyzkoušel a udělalo to ze mě knedlíka.

Režim Noc nastaví 1600 ISO a věru to není žádný zázrak. Je stejnému výsledku ale dojdete nastavením režimu N na kruhovém voliči. To už asi bude lepší režim N/blesk,jak už bylo zmíněno, kombinující bez blesku – s bleskem s různým ISO. Vzhledem k tomu, že blesk je do pomalého času, tedy není to ten protivný agresivní blesk, výsledky jsou v podstatě velmi obstojné.

Režim EXR
To je onen režim, na který jsem čekal, to je ten, kde se mají dít ony divy udatenství. V menu teď máme čtyři volby: EXR auto, HR = priorita rozlišení, SN = vysoké ISO a nízký šum a DR = dynamic range.

Režim AUTO a vysoké rozlišení zachová původní dvanáctimegové rozlišení, pokud je dostatečná světelná hladina. V horším světle se uskromní na 6 Mpx. V auto – režimu aparát analyzuje scénu a volí si sám parametry – zvlášť je příjemné, že sám se přepne do makra, jakmile se k objektu přiblížíme. Myslím, že opravdu stojí za úvahu se spolehnout právě na tento režim a “nic neřešit”. Ručně nelze ovlivnit velikost obrazu, když se podíváme do menu uvidíme, že velikost je “auto”, což je řešení, jaké jsem ještě neviděl. Totéž je v režimu HR, i zde se automaticky přepíná vysoké a méně vysoké rozlišení (šest mega totiž je vysoké, zcela dostatečné rozlišená, čili zde se dočkáme onoho rozumného, po čem se vždycky volalo: nechte na pokoji rekordy v Mpx a hleďte si skutečné kvality!). Když tedy střídáme režim AUTO EXR a “obyčejné AUTO” zjistíme, že expozičně jsou totožné, ale ve výsledku mohou být značné rozdíly. Obyčejné AUTO respektuje nastavenou velikost, kdežto Auto EXR ji střídá podle toho, do jaké míry má nasadit “EXR proceduru”. A ta má pozoruhodné výsledky.

V nízké světlené hladině má i při 1600 ISO naprosto snesitelnou úroveň šumu. Pokud fotíme za běžně “špatných” světelných podmínek, například při umělém světle, je a) perfektně vyvážená bílá, b) šum je nepodstatný. Zde je ukázka:

Funguje to i za extrémně špatných podmínek: následující ukázka je pořízena při světle datového projektoru, odraženého od plátna… plus jedno světlo “na čtení”. Je to foceno v EXR Auto:

Volba EXR nabízí i jiné možnosti, rozlišení detailů, nízký šum a velký dynamický rozsah. Následující ukázka zachycuje režim “velký dynamický rozsah:

Po malé úpravě opravdu získáme poměrně vyrovnaný obrázek. Nicméně tyto “průhledovky” zvládá EXR Auto bez problému. Navíc, opravdu analyzuje scénu. Především je schopen automaticky přepnout režim ostření na “makro”. To není extrémní, je od 5 cm, nicméně v praxi je to ve většině případů dostatečné. Detekuje i “portrét v protisvětle” – při vypnutém blesku ale výsledek není omračující, prostě je to “podexponovaný portrét” a při zapnutém se mi nepodařilo situaci navodit… 🙂 I to je zvláštnost toho přístroje, že jeho rozsáhlá rozhodovací autonomie se dá těžko nějak řídit, opravdu si dělá, co chce. Zvláštní je i režim “nízký šum”, který v podstatě obchází vysoké ISO a snaží se získat maximum ze 100 ISO.

Při rozlišení 4000×3000 jeho šum má neobvyklou strukturu, je zde vpravo na ukázce. Po kliknutí uvidíte srovnání téhož motivu, jednou v šesti, jednou dvanáctimegovém rozlišení v 100% zvětšení. Na tiskovém výstupu ale není prakticky žádný rozdíl co se šumu a kresby týká do formátu A4, třebaže na monitoru při “full screen” zobrazení vidíme větší šum na 12 Mpx obrázku. Vyšší hodnoty ISO ale vykazují velký šum a 12800 je použitelných jen ve velké nouzi. Navíc toho není zapotřebí, když 1600 ISO vede k tak dobrým výsledkům!

Suma sumárum
Už teď, po krátkém seznámení, je patrné, že snímač třídy Super CCD EXR přináší zásadní inovační možnosti. Fujifilm ho použil v poměrně běžném kompaktu, zřejmě proto, aby rychle získal potřebné zkušenosti na velkosériovém aparátu, ale – do ženský nevidíš, a do výrobce ještě míň. Kdyby nešlo o v podstatě běžný kompakt s ne-běžným čipem, asi bychom měli výrady k optice, která má dosti značné soudkové zkreslení na kratší straně ohniska a poněkud vinětuje, jakož i vykazuje lehkou aberaci na krajích. Také střídání clony z extrému do extrému svědčí o jisté lhostejnosti k uživateli, který je ochoten a schopen laborovat s hloubkou ostrosti.

Dojmy jsou naveskrz pozitivní a technický přínostnového řešení je, myslím, mimo vážnou diskusi. Budeme s napětím čekat produkční kus a další vývoj této zajímavé technologie. Pro běžnou praxi mohu rozhodně doporučit i tento přístroj ve stavu, v jakém je teď.
Dokonce jsem si říkal, že by bylo nejlépe ho “zabetonovat” vteřinovým lepidlem na EXR režimu a s ním fotit pořád – prosím pěkně, to říkám já, kdo naše posluchače i čtenáře 13 let varuje před režimem “auto” ! 🙂

Co dál? Dodávky finálního výrobku se čekají tak za měsíc, cena v Americe byla stanovena na cca 400 dolarů. Doufejme, že se kurz ještě nezhorší…

Jde o absolutní novinku, nejen v rámci produkce Fujifilmu, ale i techniky. Už před dvěma týdny jsme přinesli první informaci o přístroji, který používá zcela nový koncept CCD. Nyní bylo možno si vyzkoušet předprodukční vzorek. Abytse nemuseli klikat na starší článek, připomenu, že jde o přístroj vybavený snímačem třídy Super CCD EXR. I o něm jsme už psali. Tento čip má zdvojené filtry na fotodiodách, což umožňuje jednak navýšení ISO, jednak zvětšení dynamického rozsahu.

Jaký je a komu je určen
Je to kompakt vybavený snímačem s maximálním rozlišením 12 megapixelů (4000×3000), tedy v poměru 4:3. Lze ale přepnout na poměr stran 16:9 a 3:2. Snímač je velký 7.78 x 5.83 mm (1/1,6´´). Rozsah citlivosti je od 100 do 3200 ISO, v rozlišení 3 Mpix až 6400, evetuálně 12800 ISO. Objektiv je Fujinon s rozsahem ekv. 28-140, který ostří v makru od 5 do 80 cm, normálně od 45/80 cm do nekonečna. LCD je třípalcový s 230 tisíci pixely, interní paměť 48 MB a slot na SD/SDHC karty. Akumulátor je li-ion NP-50. Přístroj váží 175 g a míry má 98x59x23 mm. Tohle známe už z první zprávy a opakuji to jen pro pořádek.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní straně, kde je i spoušť a ovládání zoomu. Na zadní stěně, vpravo od třípalcového displeje, je kruhový volič režimů. Zde se dá nastavit automatický režim s nastavením clony – ta se přepíná jen ve dvou polohách, maximum a minimum, přičemž v maximu jde až do neobvykle vysoké hodnoty F14. Lze i manuální režim s nastavením času a jedné z obou hodnot clony, dále pak videosekvence se zvukem, SP režim, což jsou scénické režimy, přirozené světlo = vypnutý blesk a maximální ISO 1600 a pak “dvojička”, s flešem i bez fleše, přičemž se uloží oba snímky. Dlužno dodat a pochválit, že flešované a neflešované snímky jsou pořízeny s různým stupněm ISO. Následuje automatický režim. Zde je třeba nastavit horní hranici pro ISO. Jakmile je 3200 ISO, jsme v problému, protože to už je silně zašuměný snímek. Ještě se k tomu vrátím, ale tento automatický režim je zatím nejlepší, který jsem v kompaktu viděl – zvláště pak jeho schopnost nastavovat bílou je udivující. Také jeho rozsah jasů je skvělý – ale to předbíhám (z nadšení).

EXR režim je to, na co jsme dychtivě čekali. To je onen zázračný režim, v němž se EXR snímač pustí ze řetězu.

Menu je “na dlouhé vyprávění”. Záleží totiž na tom, v jakém jste režimu snímání a pak můžete či nemůžete nastavit to či ono. Omezím se tedy na to nejdůležitější. Menu je zde dvojí, funkční menu a pak opravdové menu. Ve funkčním menu nastavujeme citlivost, respektive horní hranici pro automatické nastavení citlivosti, a také dynamický rozsah. V běžném režimu je to buď AUTO nebo 100%, kdežto v režimu EXR můžete jít až do 800%. Pak se zde nastavuje velikost snímku a poměr stran, kvalita=komprese, vyvážení bílé a “simulace filmu”, což prakticky znamená míru živosti barev. To “opravdové menu” poněkud splývá se setupem. Zde se nastavuje snímací režim, sériové snímání, systém měření expozice a ostření, zapíná/vypíná se stabilizace a “správa energie”, tedy “šporo” anebo “rychlý autofokus”, eventuálně jasnější LCD. V oblasti setupu se nastavují běžné parametry, jako je datum/čas, jazyk (čeština chvála bohu je už samozřejmostí), návod k menu, což je velmi příjemné a užitečné napovídátko.

Jak se s ním fotí
Start není nejrychlejší, trvá 2,5 sec a to je dnes hodně. Odezva spouště je svižná, s namáčknutím je to 0,1 sec, s 0,4 sec bez namáčknutí. Kresebně je bezproblémový, aby ne s dvanácti megy. V nejširším úhlu záběru ale má dosti značné soudkové zkreslení.
Nastavění bílé je podivuhodně kvalitní i v automatickém režimu. Zde uvedená ukázka je výsledek pouhého stisknutí spouště v zcela automatickém režimu – přístroj si nastavil 400 ISO a zvládl jak bílou, tak i podivuhodně zvládl rozsah jasů. Žádná kompenzace, ostatně v automatickém režimu kompenzovat nelze – můžeme ale vypnout blesk a ve funkčním menu, jak řečeno, nastavíme hranici nejvyššího ISO.

Scénické režimy najdeme pod položkou SP na kruhovém voliči. Zde jsou běžné položky jako je krajina, sport – ale také vyhlazení obličeje, což jsme na sobě vyzkoušel a udělalo to ze mě knedlíka.

Režim Noc nastaví 1600 ISO a věru to není žádný zázrak. Je stejnému výsledku ale dojdete nastavením režimu N na kruhovém voliči. To už asi bude lepší režim N/blesk,jak už bylo zmíněno, kombinující bez blesku – s bleskem s různým ISO. Vzhledem k tomu, že blesk je do pomalého času, tedy není to ten protivný agresivní blesk, výsledky jsou v podstatě velmi obstojné.

Režim EXR
To je onen režim, na který jsem čekal, to je ten, kde se mají dít ony divy udatenství. V menu teď máme čtyři volby: EXR auto, HR = priorita rozlišení, SN = vysoké ISO a nízký šum a DR = dynamic range.

Režim AUTO a vysoké rozlišení zachová původní dvanáctimegové rozlišení, pokud je dostatečná světelná hladina. V horším světle se uskromní na 6 Mpx. V auto – režimu aparát analyzuje scénu a volí si sám parametry – zvlášť je příjemné, že sám se přepne do makra, jakmile se k objektu přiblížíme. Myslím, že opravdu stojí za úvahu se spolehnout právě na tento režim a “nic neřešit”. Ručně nelze ovlivnit velikost obrazu, když se podíváme do menu uvidíme, že velikost je “auto”, což je řešení, jaké jsem ještě neviděl. Totéž je v režimu HR, i zde se automaticky přepíná vysoké a méně vysoké rozlišení (šest mega totiž je vysoké, zcela dostatečné rozlišená, čili zde se dočkáme onoho rozumného, po čem se vždycky volalo: nechte na pokoji rekordy v Mpx a hleďte si skutečné kvality!). Když tedy střídáme režim AUTO EXR a “obyčejné AUTO” zjistíme, že expozičně jsou totožné, ale ve výsledku mohou být značné rozdíly. Obyčejné AUTO respektuje nastavenou velikost, kdežto Auto EXR ji střídá podle toho, do jaké míry má nasadit “EXR proceduru”. A ta má pozoruhodné výsledky.

V nízké světlené hladině má i při 1600 ISO naprosto snesitelnou úroveň šumu. Pokud fotíme za běžně “špatných” světelných podmínek, například při umělém světle, je a) perfektně vyvážená bílá, b) šum je nepodstatný. Zde je ukázka:

Funguje to i za extrémně špatných podmínek: následující ukázka je pořízena při světle datového projektoru, odraženého od plátna… plus jedno světlo “na čtení”. Je to foceno v EXR Auto:

Volba EXR nabízí i jiné možnosti, rozlišení detailů, nízký šum a velký dynamický rozsah. Následující ukázka zachycuje režim “velký dynamický rozsah:

Po malé úpravě opravdu získáme poměrně vyrovnaný obrázek. Nicméně tyto “průhledovky” zvládá EXR Auto bez problému. Navíc, opravdu analyzuje scénu. Především je schopen automaticky přepnout režim ostření na “makro”. To není extrémní, je od 5 cm, nicméně v praxi je to ve většině případů dostatečné. Detekuje i “portrét v protisvětle” – při vypnutém blesku ale výsledek není omračující, prostě je to “podexponovaný portrét” a při zapnutém se mi nepodařilo situaci navodit… 🙂 I to je zvláštnost toho přístroje, že jeho rozsáhlá rozhodovací autonomie se dá těžko nějak řídit, opravdu si dělá, co chce. Zvláštní je i režim “nízký šum”, který v podstatě obchází vysoké ISO a snaží se získat maximum ze 100 ISO.

Při rozlišení 4000×3000 jeho šum má neobvyklou strukturu, je zde vpravo na ukázce. Po kliknutí uvidíte srovnání téhož motivu, jednou v šesti, jednou dvanáctimegovém rozlišení v 100% zvětšení. Na tiskovém výstupu ale není prakticky žádný rozdíl co se šumu a kresby týká do formátu A4, třebaže na monitoru při “full screen” zobrazení vidíme větší šum na 12 Mpx obrázku. Vyšší hodnoty ISO ale vykazují velký šum a 12800 je použitelných jen ve velké nouzi. Navíc toho není zapotřebí, když 1600 ISO vede k tak dobrým výsledkům!

Suma sumárum
Už teď, po krátkém seznámení, je patrné, že snímač třídy Super CCD EXR přináší zásadní inovační možnosti. Fujifilm ho použil v poměrně běžném kompaktu, zřejmě proto, aby rychle získal potřebné zkušenosti na velkosériovém aparátu, ale – do ženský nevidíš, a do výrobce ještě míň. Kdyby nešlo o v podstatě běžný kompakt s ne-běžným čipem, asi bychom měli výrady k optice, která má dosti značné soudkové zkreslení na kratší straně ohniska a poněkud vinětuje, jakož i vykazuje lehkou aberaci na krajích. Také střídání clony z extrému do extrému svědčí o jisté lhostejnosti k uživateli, který je ochoten a schopen laborovat s hloubkou ostrosti.

Dojmy jsou naveskrz pozitivní a technický přínostnového řešení je, myslím, mimo vážnou diskusi. Budeme s napětím čekat produkční kus a další vývoj této zajímavé technologie. Pro běžnou praxi mohu rozhodně doporučit i tento přístroj ve stavu, v jakém je teď.
Dokonce jsem si říkal, že by bylo nejlépe ho “zabetonovat” vteřinovým lepidlem na EXR režimu a s ním fotit pořád – prosím pěkně, to říkám já, kdo naše posluchače i čtenáře 13 let varuje před režimem “auto” ! 🙂

Co dál? Dodávky finálního výrobku se čekají tak za měsíc, cena v Americe byla stanovena na cca 400 dolarů. Doufejme, že se kurz ještě nezhorší…