Fandové přístrojů s vysokým rozlišením si tady přijdou na své: Fujifilm navýšil svůj kompakt řady E z šesti ne na obvyklých osm, ale hned na devět miliónů pixelů! Plus čtyřnásobný zoom a ISO do osmi set a máte víc než zajímavý fotoaparát v hrsti.
Jaký je a komu je určen
Pozorní čtenáři webových stránek si asi vzpomenou na model E550, který technicky navazoval na současně oznámený (červenec 04) přístroj F810. Aparáty byly velmi podobné svými parametry, bylo to autentické šestimego a Fujifilm tehdy ještě koketoval s interpolací a nabízel dvanáctimegové rozlišení.
 |
 |
Tato devítistovka nemá zatím žádného kovového souputníka a Fuji už nikoho nechce dráždit nabídkou „dvojnásobku“, tedy osmnáctimegové rozlišení zde nečekejte. Je to kompakt, který nabízí poctivých 3488 x 2616 bodů, což je, přiznejme, zatraceně hodně, protože při 300 dpi získáte obrázky formátu cca 20×30 cm bez jakékoli interpolace. Další rozlišení jsou 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1600 x 1200 a 640 x 480, čili 5 / 3 / 2 Mpx a VGA. Zajímavý je ten velký skok od 5 k 9 Mpx. To je prostě proto, že vše co je nad 5 Mpx je už vysoký kvalita a bylo by zbytečné tam čarovat s nějakými mezistupni. Snímač je SuperCCD V HR, čili voštinově řešení, nikde jinde než u Fuji nepoužívaný snímač originální konstrukce, který sám o sobě je záruka vysoké kvality. Tento přístroj je schopen rozsahu citlivostí mezi 80 a 800 ISO, i to je důsledek použití HR snímače.
Objektiv je Fujinon 1:4 (32-128 mm ekvivalent k 35mm aparátu) světelný F2,8-F5,6, ostří od 60 cm do nekonečna, v makrorežimu mezi 7,5 a 80 cm. Je zde tedy překryv, žádná nepříjemná díra v rozsahu ostření.
Hledáček je zde optický, ten ale má spíš charakter pomocného hledáčku – je malý a navíc v něm vidíme objektiv. Spíš budeme používat LCD displej, ten je dvoupalcový a má 115 tisíc pixel..
Napájení je dvěma tužkovkami. I to je atraktivní prvek,jelikož mnoho lidí chová nedůvěru k Li-ion akumulátorům, kdežto heslo „tužkovky mají v každé trafice“ má pro ně přitažlivost. Ne zcela oprávněnou,jelikož alkalinové tužkovky jsou v digi oblasti celkem k ničemu, je třeba NiMH akumulátorů, ale budiž, i ty jsou mnohem levnější, než Li-ion akumulátory. V balení fotoaparátu naleznete 2ks Ni-MH (nabíjecích) AA baterií 2500mAh s nabíječkou.
Rozměry jsou 102 x 63,0 x 34,4 mm, tedy spíš větší, rozhodně to není žádná miniatura. Váha je 200 g. Čímž se dostáváme k designu. Je to věc vkusu, mně připadá poněkud bachratý, nicméně jeho řešení je velmi praktické. Vpravo je veliký úchop, krytý odpředu až na zadní stěnu velmi příjemnou jemně zdrsněnou gumou. Hledáček je vystrčen hodně vlevo (z pohledu fotografujícího), LCD je ve středu a hlavně – ve středu je i závit pro stativový šroub, takže lze použíti ministativ.
Zápis je na xD karty, v dodávce je komických 16 MB.
Ovládání a menu
Fujifilm svoje přístroje dlouhodobě operovává s trpělivostí japonského zahradníka. Ovládání má svoji firemní kulturu a i zde najdeme léty prověřená řešení.
 |
| Volič režimů a kolébka pro zoom |
 |
| Čtyřcestný volič, vlevo nad ním volba prohlížení, pod ním vlevo režim displeje, vpravo tlačítko f. |
 |
| Volba režimu snímání, pod ním tlačítko pro kompenzaci expozice. |
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, poblíž spouště. Vedle něho je kruhový volič režimů, kde najdeme režim auto, poté program (=automat, ale s možností ručních korekcí), prioritu clony/času a plný manuál. Kromě toho je zde video (640×480 -30 fps) a základní režimy: písmeno N je nezvyklé, znamená „natural light“ čili přirozené světlo a naznačuje, že je určeno k snímání za špatného světla bez blesku, přičemž se automaticky nastaví 800 ISOI – příležitost pro první velkou pochvalu. Noční scéna je další režim – zachovává nízké ISO, avšak blesk, pokud ho ručně zapneme, je v režimu slow flash, tedy respektuje pomalý čas a jen doblýskává, čímž zachovává přirozenou světelnou atmosféru: další velká pochvala. Tyto dva režimy, N a noční snímek, jistě budou používat i pokročilí fotografové.
Dále k ovládání:
Na horní hraně vpravo je ovládání zoomu. Z extrému do extrému to trvá 1,8 sec, to je rozumná rychlost. Na zadní stěně je tlačítko pro aktivaci režimu prohlížení a pod ním čtyřcestný volič s tlačítkem pro volbu menu (a v režimu menu pro OK). Vlevo dole pod voličem je režim obrazovky ( vypnout, zapnout s údaji b/ bez údajů, s pravoúhlou mřížkou a s náhledem tří posledně sejmutých obrázků. Vpravo od něho je typické fuji-ovské tlačítko f, kde se dá rychle nastavit velikost obrazu (viz výše uvedené plus 3:2), ISO a barevnost – barevné obrázky, zvýšená barevnost a černobílé. Místo toho bych tam raději viděl volbu nastavení bílé, ale budiž.
Kompenzace expozice se ovládá tlačítkem vlevo od displeje. Další velká pochvala! Jakmile totiž aktivujeme tuto funkci, objeví se škála EV plus histogram a ten velmi citlivě reaguje na změny expoziční hodnoty. Velmi přesně si tedy lze nacvakat příslušné hodnoty.
Sériové fotografování se zapíná dalším tlačítkem vlevo od LCD. Má několik režimů: čtyři obrázky po 1,5 fps, dále bracketing. Bracketing je postupná expozice zpravidla ve třech hodnotách a zde při jeho aktivaci nám přístroj připomene aktuální nastavení expoziční kompenzace. Lze tedy (například) při soumraku nastavit kompenzaci na -0,7 EV a přístroj exponuje: -0,7, pak -1EV a pak -0,3 EV a vyzkoušíme tak tři různé kompenzace, aby červánky vyšly co nejlépe. Tato připomínka není u kompaktů obvyklá, což mi dává příležitost k další velké pochvale (já se dnes upochválím). V dalším režimu přístroj snímá kontinuálně, ale zapíše jen čtyři naposledy zaznamenané obrázky. V posledním režimu je možno zapsat až 40 sériových snímků, ale série je pomalá (0,6 fps) – a před každým sejmutím přístroj znovu ostří:tento režim je k disposici jen v režimech auto a scénických režimech. Je to zajímavá funkce právě kvůli tomu průběžnému ostření.
Menu je graficky hezky řešeno. Má dvě obrazovky, v první se začíná samospouští (10 a 2 sec), dále je to fotometrie (zonální, bodová a průměrová – přiznám, že rozdíl mezi zonální a průměrovou jsem nepochopil, v obou případech jde o analýzu z celé plochy obrazu, podle návodu ta „multi“ je vhodná, když je scéna kontrastní, ta průměrová když není kontrastní).Další položky menu obsahují nastavení bílé (včetně manuálního nastavení), dále volba ostření (ostření na střed, multi – to je na nejkontrastnější objekt blízko středu), dále volitelný ostřicí bod, průběžné ostření a ruční ostření. V menu následuje doostření, nastavení intenzity blesku a nastavení bracketingu.
Jak se s ním fotí
Tradičně začínáme měřením – a to vychází zde velmi dobře. Náběh za 1,1 sec, zpoždění spouště při namáčknutí spoušti blízké nuly, bez namáčknutí 0,5 sec, při přepnutí na manuální ostření 0,2 sec: to vše jsou velmi dobré výsledky naznačující, ž přístroj je vhodný i pro živou fotografii.
Z výčtu funkcí je patrné, že přístroj poskytuje širokou škálu možností kontroly obrazu a v rukou zkušeného fotografa je to skutečně vynikající nástroj. Kvalita obrazu je podle očekávání vynikající, poznamenejme však, že dojem ostrosti je zde podtržen vysokým stupněm doostřování (kolem linií jsou patrné zvýrazněné kontury při zvětšení nad 200%). Objektiv ani v prudkém protisvětle (včetně slunce v záběru) nemá rušivé vnitřní reflexy. Zato vytváří v dosti široké míře fialové kontury, což bude patrně daň za miniaturizaci čipu. Šum je velmi mírný a na zvětšeninách nebude patrný – v tom HR čip nezklamal. Barevnost je přirozená, střízlivá a komu by připadala příliš střízlivá, může přitvrdit zvýšením barevnosti (tlačítko f). O ovladatelnosti už padla zmínka. Skvěle pod kontrolou je zde expozice – jednak je to ona funkce kompenzace EV spolu s aktivním histogramem, jednak lze kdykoli měnit poměr clony a času v režimu P.
Automatické nastavení bílé není velká sláva – žárovku nezvládne. Nepříjemné je, že ani po nastavení bílé ručně se výsledek neprojeví na displeji při hledání záběru (na fotografii samozřejmě ano). Nemáme tedy kontrolu, co je tam aktuálně nastaveno a to může vést k šeredným překvapením, takže na to pozor. Je to drobný a zcela zbytečný nedostatek ve firmware.
Závěrem této sekce bych rád ještě pochválil manuál: Fujifilm má vždy velmi dobré uživatelské příručky a tato není výjimkou – vřele doporučuji prostudovat a hlavně – řídit se jím, je to srozumitelná a praktická příručka kterak fotografovati.
 |
 |
| Vlevo ukázka doostření výrazné linie, vpravo výřez z rohu obrázku s fialovými konturami (oba obrázky jsou na proklik, uvidíte výřez 1:1 v rozměru 800×600. | |
Shrnutí
Fujifilm FinePix E900 Zoom je kompakt s 9 Mpx a objektivem 1:4, určený pokročilým fotoamatérům, kteří dokáží využít širokou nabídku kreativních funkcí. Je výborně ovladatelný a pohotový. Je třeba se smířit s poněkud většími rozměry, ovšem je to daň za to všechno, co přístroj nabízí. Je to přístroj k univerzálnímu použití, přičemž má smysl ho používat i při nižších rozlišeních – zvláště pak 5 Mpx. Povede to ke značné úspoře místa na disku, protože v režimu fine jsou obrázky cca 4,2 MB (je to komprese 1:5). Vzhledem k datovým objemům doporučuji jako minimum kartu xD 512 MB.
Ukázky:
1,2 – ukázka rozsahu zoomu, 3 až 6 běžné osvětlení, 7 ukázka velmi kontrastního motivu, 8 ostré protisvětlo, 9 konečně sněžilo, 10 při 800 ISO.
| 1 |  |
2 |  |
| 3 |  |
4 |  |
| 5 |  |
6 |  |
| 7 |  |
8 |  |
| 9 |  |
10 |  |
Fandové přístrojů s vysokým rozlišením si tady přijdou na své: Fujifilm navýšil svůj kompakt řady E z šesti ne na obvyklých osm, ale hned na devět miliónů pixelů! Plus čtyřnásobný zoom a ISO do osmi set a máte víc než zajímavý fotoaparát v hrsti.
Jaký je a komu je určen
Pozorní čtenáři webových stránek si asi vzpomenou na model E550, který technicky navazoval na současně oznámený (červenec 04) přístroj F810. Aparáty byly velmi podobné svými parametry, bylo to autentické šestimego a Fujifilm tehdy ještě koketoval s interpolací a nabízel dvanáctimegové rozlišení.
| |
| |
Tato devítistovka nemá zatím žádného kovového souputníka a Fuji už nikoho nechce dráždit nabídkou „dvojnásobku“, tedy osmnáctimegové rozlišení zde nečekejte. Je to kompakt, který nabízí poctivých 3488 x 2616 bodů, což je, přiznejme, zatraceně hodně, protože při 300 dpi získáte obrázky formátu cca 20×30 cm bez jakékoli interpolace. Další rozlišení jsou 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1600 x 1200 a 640 x 480, čili 5 / 3 / 2 Mpx a VGA. Zajímavý je ten velký skok od 5 k 9 Mpx. To je prostě proto, že vše co je nad 5 Mpx je už vysoký kvalita a bylo by zbytečné tam čarovat s nějakými mezistupni. Snímač je SuperCCD V HR, čili voštinově řešení, nikde jinde než u Fuji nepoužívaný snímač originální konstrukce, který sám o sobě je záruka vysoké kvality. Tento přístroj je schopen rozsahu citlivostí mezi 80 a 800 ISO, i to je důsledek použití HR snímače.
Objektiv je Fujinon 1:4 (32-128 mm ekvivalent k 35mm aparátu) světelný F2,8-F5,6, ostří od 60 cm do nekonečna, v makrorežimu mezi 7,5 a 80 cm. Je zde tedy překryv, žádná nepříjemná díra v rozsahu ostření.
Hledáček je zde optický, ten ale má spíš charakter pomocného hledáčku – je malý a navíc v něm vidíme objektiv. Spíš budeme používat LCD displej, ten je dvoupalcový a má 115 tisíc pixel..
Napájení je dvěma tužkovkami. I to je atraktivní prvek,jelikož mnoho lidí chová nedůvěru k Li-ion akumulátorům, kdežto heslo „tužkovky mají v každé trafice“ má pro ně přitažlivost. Ne zcela oprávněnou,jelikož alkalinové tužkovky jsou v digi oblasti celkem k ničemu, je třeba NiMH akumulátorů, ale budiž, i ty jsou mnohem levnější, než Li-ion akumulátory. V balení fotoaparátu naleznete 2ks Ni-MH (nabíjecích) AA baterií 2500mAh s nabíječkou.
Rozměry jsou 102 x 63,0 x 34,4 mm, tedy spíš větší, rozhodně to není žádná miniatura. Váha je 200 g. Čímž se dostáváme k designu. Je to věc vkusu, mně připadá poněkud bachratý, nicméně jeho řešení je velmi praktické. Vpravo je veliký úchop, krytý odpředu až na zadní stěnu velmi příjemnou jemně zdrsněnou gumou. Hledáček je vystrčen hodně vlevo (z pohledu fotografujícího), LCD je ve středu a hlavně – ve středu je i závit pro stativový šroub, takže lze použíti ministativ.
Zápis je na xD karty, v dodávce je komických 16 MB.
Ovládání a menu
Fujifilm svoje přístroje dlouhodobě operovává s trpělivostí japonského zahradníka. Ovládání má svoji firemní kulturu a i zde najdeme léty prověřená řešení.
|
| Volič režimů a kolébka pro zoom |
|
| Čtyřcestný volič, vlevo nad ním volba prohlížení, pod ním vlevo režim displeje, vpravo tlačítko f. |
|
| Volba režimu snímání, pod ním tlačítko pro kompenzaci expozice. |
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, poblíž spouště. Vedle něho je kruhový volič režimů, kde najdeme režim auto, poté program (=automat, ale s možností ručních korekcí), prioritu clony/času a plný manuál. Kromě toho je zde video (640×480 -30 fps) a základní režimy: písmeno N je nezvyklé, znamená „natural light“ čili přirozené světlo a naznačuje, že je určeno k snímání za špatného světla bez blesku, přičemž se automaticky nastaví 800 ISOI – příležitost pro první velkou pochvalu. Noční scéna je další režim – zachovává nízké ISO, avšak blesk, pokud ho ručně zapneme, je v režimu slow flash, tedy respektuje pomalý čas a jen doblýskává, čímž zachovává přirozenou světelnou atmosféru: další velká pochvala. Tyto dva režimy, N a noční snímek, jistě budou používat i pokročilí fotografové.
Dále k ovládání:
Na horní hraně vpravo je ovládání zoomu. Z extrému do extrému to trvá 1,8 sec, to je rozumná rychlost. Na zadní stěně je tlačítko pro aktivaci režimu prohlížení a pod ním čtyřcestný volič s tlačítkem pro volbu menu (a v režimu menu pro OK). Vlevo dole pod voličem je režim obrazovky ( vypnout, zapnout s údaji b/ bez údajů, s pravoúhlou mřížkou a s náhledem tří posledně sejmutých obrázků. Vpravo od něho je typické fuji-ovské tlačítko f, kde se dá rychle nastavit velikost obrazu (viz výše uvedené plus 3:2), ISO a barevnost – barevné obrázky, zvýšená barevnost a černobílé. Místo toho bych tam raději viděl volbu nastavení bílé, ale budiž.
Kompenzace expozice se ovládá tlačítkem vlevo od displeje. Další velká pochvala! Jakmile totiž aktivujeme tuto funkci, objeví se škála EV plus histogram a ten velmi citlivě reaguje na změny expoziční hodnoty. Velmi přesně si tedy lze nacvakat příslušné hodnoty.
Sériové fotografování se zapíná dalším tlačítkem vlevo od LCD. Má několik režimů: čtyři obrázky po 1,5 fps, dále bracketing. Bracketing je postupná expozice zpravidla ve třech hodnotách a zde při jeho aktivaci nám přístroj připomene aktuální nastavení expoziční kompenzace. Lze tedy (například) při soumraku nastavit kompenzaci na -0,7 EV a přístroj exponuje: -0,7, pak -1EV a pak -0,3 EV a vyzkoušíme tak tři různé kompenzace, aby červánky vyšly co nejlépe. Tato připomínka není u kompaktů obvyklá, což mi dává příležitost k další velké pochvale (já se dnes upochválím). V dalším režimu přístroj snímá kontinuálně, ale zapíše jen čtyři naposledy zaznamenané obrázky. V posledním režimu je možno zapsat až 40 sériových snímků, ale série je pomalá (0,6 fps) – a před každým sejmutím přístroj znovu ostří:tento režim je k disposici jen v režimech auto a scénických režimech. Je to zajímavá funkce právě kvůli tomu průběžnému ostření.
Menu je graficky hezky řešeno. Má dvě obrazovky, v první se začíná samospouští (10 a 2 sec), dále je to fotometrie (zonální, bodová a průměrová – přiznám, že rozdíl mezi zonální a průměrovou jsem nepochopil, v obou případech jde o analýzu z celé plochy obrazu, podle návodu ta „multi“ je vhodná, když je scéna kontrastní, ta průměrová když není kontrastní).Další položky menu obsahují nastavení bílé (včetně manuálního nastavení), dále volba ostření (ostření na střed, multi – to je na nejkontrastnější objekt blízko středu), dále volitelný ostřicí bod, průběžné ostření a ruční ostření. V menu následuje doostření, nastavení intenzity blesku a nastavení bracketingu.
Jak se s ním fotí
Tradičně začínáme měřením – a to vychází zde velmi dobře. Náběh za 1,1 sec, zpoždění spouště při namáčknutí spoušti blízké nuly, bez namáčknutí 0,5 sec, při přepnutí na manuální ostření 0,2 sec: to vše jsou velmi dobré výsledky naznačující, ž přístroj je vhodný i pro živou fotografii.
Z výčtu funkcí je patrné, že přístroj poskytuje širokou škálu možností kontroly obrazu a v rukou zkušeného fotografa je to skutečně vynikající nástroj. Kvalita obrazu je podle očekávání vynikající, poznamenejme však, že dojem ostrosti je zde podtržen vysokým stupněm doostřování (kolem linií jsou patrné zvýrazněné kontury při zvětšení nad 200%). Objektiv ani v prudkém protisvětle (včetně slunce v záběru) nemá rušivé vnitřní reflexy. Zato vytváří v dosti široké míře fialové kontury, což bude patrně daň za miniaturizaci čipu. Šum je velmi mírný a na zvětšeninách nebude patrný – v tom HR čip nezklamal. Barevnost je přirozená, střízlivá a komu by připadala příliš střízlivá, může přitvrdit zvýšením barevnosti (tlačítko f). O ovladatelnosti už padla zmínka. Skvěle pod kontrolou je zde expozice – jednak je to ona funkce kompenzace EV spolu s aktivním histogramem, jednak lze kdykoli měnit poměr clony a času v režimu P.
Automatické nastavení bílé není velká sláva – žárovku nezvládne. Nepříjemné je, že ani po nastavení bílé ručně se výsledek neprojeví na displeji při hledání záběru (na fotografii samozřejmě ano). Nemáme tedy kontrolu, co je tam aktuálně nastaveno a to může vést k šeredným překvapením, takže na to pozor. Je to drobný a zcela zbytečný nedostatek ve firmware.
Závěrem této sekce bych rád ještě pochválil manuál: Fujifilm má vždy velmi dobré uživatelské příručky a tato není výjimkou – vřele doporučuji prostudovat a hlavně – řídit se jím, je to srozumitelná a praktická příručka kterak fotografovati.
|
|
| Vlevo ukázka doostření výrazné linie, vpravo výřez z rohu obrázku s fialovými konturami (oba obrázky jsou na proklik, uvidíte výřez 1:1 v rozměru 800×600. | |
Shrnutí
Fujifilm FinePix E900 Zoom je kompakt s 9 Mpx a objektivem 1:4, určený pokročilým fotoamatérům, kteří dokáží využít širokou nabídku kreativních funkcí. Je výborně ovladatelný a pohotový. Je třeba se smířit s poněkud většími rozměry, ovšem je to daň za to všechno, co přístroj nabízí. Je to přístroj k univerzálnímu použití, přičemž má smysl ho používat i při nižších rozlišeních – zvláště pak 5 Mpx. Povede to ke značné úspoře místa na disku, protože v režimu fine jsou obrázky cca 4,2 MB (je to komprese 1:5). Vzhledem k datovým objemům doporučuji jako minimum kartu xD 512 MB.
Ukázky:
1,2 – ukázka rozsahu zoomu, 3 až 6 běžné osvětlení, 7 ukázka velmi kontrastního motivu, 8 ostré protisvětlo, 9 konečně sněžilo, 10 při 800 ISO.
| 1 | |
2 | |
| 3 | |
4 | |
| 5 | |
6 | |
| 7 | |
8 | |
| 9 | |
10 | |
