Nezařazené

Fuji FinePix S8100fd (recenze)

Přístroj s elektronickým hledáčkem a osmnáctinásobným zoomem navýšil Fujifilm z modelu 8000 na 8100. Už ten vcelku malý posun v nomenklatuře naznačuje, že rozdíl není obrovský.

Jaký je a komu je určen

Je to digitální EVF zrcadlovka, to znamená, že se chová jako zrcadlovka v tom smyslu, že v jeho elektronickém hledáčku vidíme to, co vidí objektiv a co bude na snímku. Samozřejmě, že lze přepínat mezi zobrazením v hledáčku (pak přikládáme k hledáčku oko), anebo na zobrazení na displeji LCD. Ten má úhlopříčku 2,5 palců a 230 tisíc, tedy v rámci současné běžné normy.

Snímač je CCD 1/2,3 “, je tedy jiný než v modelu 8000. Vytváří snímky s rozlišením 3648 x 2736, 3648 x 2432, 2592 x 1944, 2048 x 1944, 1600 x 1200 a 640 x 480 pixelů. Tedy jak s poměrem stran 4:3 (jak je obvyklé u kompaktů), tak 3:2, jak je obvyklé na zrcadlovkách – a je to poměr pohlednicového formátu fotek. Jde o desetimegový fotoaparát, to je zřejmě nejdůležitější změna oproti předešlému modelu. Snímač obsahuje stabilizaci, což je důležité, protože při tak dlouhém ohnisku (viz níže) je stabilizace naprosto nutná.

Objektiv je zoom s rozsahem odpovídajícím 27 až 486, tedy skoro sahá až do “pětikila”, a to od příjemně širokoúhlého objektivu. Je to skutečně absolutně univerzální objektiv se světelností F 2.8 až 4.5, čili úbytek světelnosti na druhém extrému ohniska je o něco nad 1 EV. Lze použít i digitální zoom, ale nedomnívám se, že by to mělo nějaký valný smysl. Objektiv ostří od 70 cm, v makru od 1 cm. Objektiv je podobný objektivu Olympusu SP560UZ jako vejce vejci, a také z jiných prvků lze soudit, že přístroje jsou si velmi podobné a že optika je shodná. Že je shodný s modelem S8000fd je nabíledni.

Citlivost je nastavitelná v rozsahu od 67 do 1600 ISO v plném rozlišení, v rozlišení 5 Mpx lze nastavit i 3200 a 6400 ISO.
Rozsah závěrky je 4 až 1/2000 sec. Lze nastavit automatické navyšování s limity do 400 nebo 800 nebo 1600 ISO.
Expoziční režimy jsou automat, programová automatika, priorita času/clony a plně manuálně nastavitelná expozice.
Video je zvukové, až 640×480 / 30 sn.sec.
Napájení je na čtyři tužkové AA články.
Přístroj
měří 111.3 x 78.2 x 79.3 mm a váží 405 g. Má vnitřní paměť 58 MB, má duální slot, zapisuje na xD karty, ale chválabohu i na SD a SDHC karty (kteroužto druhou volbu zájemcům vřele doporučuji).

Přístroj je designově řešen v tradici této třídy aparátů: objektiv je v mohutné schránce a tělo je vyvedeno vpravo do mohutného úchopu, krytého měkkou, na omak příjemnou gumou. Rozměry jsou stanoveny tak, aby vyhovovaly lidem jak s malýma, tak velkýma rukama. Vejde se do kapsy kabátu, je tedy splněna podmínka, aby byl menší než DSLR – tyto přístroje jsou pořád ještě konkurenty “pravých” zrcadlovek, lákají hlavně rozměrem a cenou. A také použitím AA článků, ty jsu stále oblíbené u mnoha uživatelů.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná šoupátkem v prohlubni mezi spouští a tělem. U spouště je ovládání zoomu. Na horní stěně vpravo od hledáčku je volič režimů a tlačítko na zapnutí funkce rozpoznávání tváře a tlačítko pro zapnutí stabilizace. de trochu přeskočím a začnu hodnocením. Tlačítko pro kompenzaci expozice, které se navíc používá i k nastavování clony a času v polomanuálních a manuálních režimech, je umístěno na zadní stěnu vpravo dole. Toto řešení vyhovuje občanům vybaveným vratiprstem, my co máme běžně rostlý palec to přijde jako hodně přes hlavu”. Tím hůř, že na čtyřcestném voliči na zadní stěně je horní pozice obsazena v podstatě zbytečnou funkcí “jas LCD” (plus – obvyklé to řešení, vlevo makro, vpravo blesk, dolů samospoušť). Toto rozmístění ovládacích prvků pokládám za nešikovné, nevhodné a v praxi obtěžující. Lze si na to pochopitelně zvyknout, ale proč si, u Joviše, zvykat na nesmysly?

Volič režimů na horní stěně nabízí automatický režim, video, kreativní režimy program, priorita času/clony a plný manuál, dále pak dvě pozice pro rychlou volbu scénického režimu: na pozici 1 a 2 zůstane naposledy volený scénický režim. To je velmi příjemné řešení. Další pozice je “N + blesk”, to je režim, kdy přístroj pořídí po sobě dva snímky, jeden s bleskem a druhý bez blesku. Bohužel ten blesk je ve full režimu, tedy na plný výkon. Režim N je bez blesku. Další režim je duální stabilizace – tedy mechanická na snímači plus navýšení ISO na 1600. To je velmi problematické řešení, ten šum při 1600 ISO je opravdu velmi silný. Pěkné je, že při změně režimu se na displeji objeví vysvětlení, co nově nastavený režim umí.

Zadní stěnu jsme už krátce navštívili. Pod hranou je přepínač EVF a LCD , tedy hledáčku a displeje. Další dvě tlačítka patří prohlížení a F tlačítko je funkční menu,
Funkční menu nastavuje citlivost, rozlišení plus kvalitu a barvu, tedy standardní barvy, navýšené barvy a černobílé snímky. Škoda, že tu není nastavení vyvážení bílé. Toto menu i hlavní menu spadnou po stisknutí spouště, není nutno z něho vyskakovat, to zaslouží pochvalu. O čtyřcestném voliči už šla řeč. Pod ním je volba režimu LCD – tedy bez údajů, s údaji, s mřížkou a srovnání tří posledně pořízených snímků. V režimu menu slouží jako BACK, tedy “chod vzad”. Po vypnutí a zapnutí snímky z displeje zmizí.

Menu toho moc nenabízí, je jednoduché a velmi dobře se čte. Navíc se dá v setupu nastavit jeho barevnost. Je tu volba režimu měřené expozice (zónové, bodové a průměrové) vyvážení bílé, rychlé ostření, sériové focení, nastavení režimu ostření (průběžné, jednorázové a ručně nastavitelné) doostřování, síla blesku a bracketing (postupná expozice s různou hodnotou). Úplně nakonec je vstup do setupu, zde je důležité si zapnout český jazyk, lze tu zapínat i datum a čas. Je zde i reset, tedy návrat do výchozího nastavení. ##

Jak se s ním fotí
Snímek startuje za 2,7 sec, zpoždění spouště s namáčknutím je 0,1 sec, ale bez namáčknutí přes 0,7 sec. Velmi pomohlo ruční ostření, pak byla hodnota zpoždění někde na 0,15 sec i bez namáčknutí.

Obrazová kvalita je znamenitá. O těchto ultrazoomech 1:18 se papouškuje, že jejich optika má “kompromisní kvalitu”. Zde nevím, o čem jde řeč. Žádné fialové kontury, nezbadatelné soudkové zkreslení a hlavně, standardní ostrost v celém clonovém rozsahu při širokoúhlém režimu a totéž platí pro teleobjektiv. Protisvětlo, včetně slunce v záběru, snáší perfektně s minimálními reflexy. Přechody od ekvivalentu 27 mm do silného teleobjektivu blízkému 500 mm, to je opravdový zážitek. Přístroj je stabilizovaný, ale to neznamená, že ustojí všechno a tady asi bude úskalí pro nejednoho uživatele, až bude vesele cvakat šedesátinou při plném vyzoomování a pak se bude divit, že snímky nejsou ostré. Stabilizace nestabilizace, “pětisetina to jistí” a to není vždycky možné. pak je nutno přidávat ISO a je zde limit šumu(viz níže). Jenže jen pošetilec by si myslel, že tento přístroj dokáže totéž co DSLR s “velkou” optikou.

Sériové focení začíná být velká radost. Při nastavení na 2 Mpx přístroj vytvořil 15 snímků za vteřinu, při 4 Mpx totéž, ale za dvě vteřiny. Snímky (měřeno na digitálních stopkách) mají při tomto čtyřmegovém rozlišení odstup 0,1 až 0,2 sec a to je skutečně velká rychlost! V osmimegovém rozlišení sedají pořídit tři snímky rychlostí 1,5 fps, anebo jeden snímek za dvě vteřiny až do naplnění karty.

Šum, to je šťouralova radost! Zde jsou ukázky:

Do nějakých 400 ISO je vcelku v pohodě. Šum prudce roste, při 1600 je velmi hrubý, ovšem při 3200 a 6400 ISO nastupuje silná softwarová redukce, takže subjektivně – na monitoru – vypadají snímky jakoby vyžehlené.
Na ukázkách jsou nahoře ISO 800 a 1600, vlevo 3200 (výřez 1:1). Snímek s ISO 6400 si stáhněte ZDE

Nastavení bílé při žárovkovém osvětlení táhne do červena, ale ne natolik, aby se v případě potřeby snímek nedal upravit i v automatickém režimu. Výrazně lepší jsou výsledky s nastavením “žárovka”, avšak ani tentokrát se nezbavíme nažloutlého nádechu. Je snadné nastavit bílou ručně – pouhou volbou položky a následným stisknutím spouště. Pak ale snímky lehce táhly do modra, takže přirozenější výsledek dal režim “žárovka”. Na ukázce vlevo automatika, vpravo předvolba “žárovka”.

Shrnutí
Fuji FinePix S8100fd je osmimegový kompakt s elektronickým hledáčkem a zoomem s rozsahem 1:18, přičemž na spodní hranici je na ekvivalentu 27 mm. V cenových dimenzích ledna 2008 je požadovaná cena na velmi dobré úrovni cena/výkon: podařilo se vychytat možná nějaké dětské neduhy osmnáctinásobného zoomu, takže po stránce optické je vynikající. Příjemné je použití SD karet v duálním slotu, takže uživatel není odkázán na drahé a pomalé xD karty. Je určen lidem, kteří si dovedou užít finesy fotografické techniky, ale nechtějí investovat do zrcadlovky. Má poněkud nelogické rozložení ovládacích prvků, ale lze si na to zvyknout.

Pro a proti:

Pro:
Širokorozsahový zoom se začátkem na 27 mm (ekv)
Stabilizace snímače
kvalitní obraz
možnost použít karty řady SD
Proti:
nedomyšlené rozložení tlačítek

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 kresba ve větvičkách, 4 rozsah jasů, 5 prudké slunce, 6 makro, 7 a 8 – něco pro pamětníky starého Digineffa, známý “domeček”, 9 až 12 při různých ohniscích a osvětlení.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Přístroj s elektronickým hledáčkem a osmnáctinásobným zoomem navýšil Fujifilm z modelu 8000 na 8100. Už ten vcelku malý posun v nomenklatuře naznačuje, že rozdíl není obrovský.

Jaký je a komu je určen

Je to digitální EVF zrcadlovka, to znamená, že se chová jako zrcadlovka v tom smyslu, že v jeho elektronickém hledáčku vidíme to, co vidí objektiv a co bude na snímku. Samozřejmě, že lze přepínat mezi zobrazením v hledáčku (pak přikládáme k hledáčku oko), anebo na zobrazení na displeji LCD. Ten má úhlopříčku 2,5 palců a 230 tisíc, tedy v rámci současné běžné normy.

Snímač je CCD 1/2,3 “, je tedy jiný než v modelu 8000. Vytváří snímky s rozlišením 3648 x 2736, 3648 x 2432, 2592 x 1944, 2048 x 1944, 1600 x 1200 a 640 x 480 pixelů. Tedy jak s poměrem stran 4:3 (jak je obvyklé u kompaktů), tak 3:2, jak je obvyklé na zrcadlovkách – a je to poměr pohlednicového formátu fotek. Jde o desetimegový fotoaparát, to je zřejmě nejdůležitější změna oproti předešlému modelu. Snímač obsahuje stabilizaci, což je důležité, protože při tak dlouhém ohnisku (viz níže) je stabilizace naprosto nutná.

Objektiv je zoom s rozsahem odpovídajícím 27 až 486, tedy skoro sahá až do “pětikila”, a to od příjemně širokoúhlého objektivu. Je to skutečně absolutně univerzální objektiv se světelností F 2.8 až 4.5, čili úbytek světelnosti na druhém extrému ohniska je o něco nad 1 EV. Lze použít i digitální zoom, ale nedomnívám se, že by to mělo nějaký valný smysl. Objektiv ostří od 70 cm, v makru od 1 cm. Objektiv je podobný objektivu Olympusu SP560UZ jako vejce vejci, a také z jiných prvků lze soudit, že přístroje jsou si velmi podobné a že optika je shodná. Že je shodný s modelem S8000fd je nabíledni.

Citlivost je nastavitelná v rozsahu od 67 do 1600 ISO v plném rozlišení, v rozlišení 5 Mpx lze nastavit i 3200 a 6400 ISO.
Rozsah závěrky je 4 až 1/2000 sec. Lze nastavit automatické navyšování s limity do 400 nebo 800 nebo 1600 ISO.
Expoziční režimy jsou automat, programová automatika, priorita času/clony a plně manuálně nastavitelná expozice.
Video je zvukové, až 640×480 / 30 sn.sec.
Napájení je na čtyři tužkové AA články.
Přístroj
měří 111.3 x 78.2 x 79.3 mm a váží 405 g. Má vnitřní paměť 58 MB, má duální slot, zapisuje na xD karty, ale chválabohu i na SD a SDHC karty (kteroužto druhou volbu zájemcům vřele doporučuji).

Přístroj je designově řešen v tradici této třídy aparátů: objektiv je v mohutné schránce a tělo je vyvedeno vpravo do mohutného úchopu, krytého měkkou, na omak příjemnou gumou. Rozměry jsou stanoveny tak, aby vyhovovaly lidem jak s malýma, tak velkýma rukama. Vejde se do kapsy kabátu, je tedy splněna podmínka, aby byl menší než DSLR – tyto přístroje jsou pořád ještě konkurenty “pravých” zrcadlovek, lákají hlavně rozměrem a cenou. A také použitím AA článků, ty jsu stále oblíbené u mnoha uživatelů.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná šoupátkem v prohlubni mezi spouští a tělem. U spouště je ovládání zoomu. Na horní stěně vpravo od hledáčku je volič režimů a tlačítko na zapnutí funkce rozpoznávání tváře a tlačítko pro zapnutí stabilizace. de trochu přeskočím a začnu hodnocením. Tlačítko pro kompenzaci expozice, které se navíc používá i k nastavování clony a času v polomanuálních a manuálních režimech, je umístěno na zadní stěnu vpravo dole. Toto řešení vyhovuje občanům vybaveným vratiprstem, my co máme běžně rostlý palec to přijde jako hodně přes hlavu”. Tím hůř, že na čtyřcestném voliči na zadní stěně je horní pozice obsazena v podstatě zbytečnou funkcí “jas LCD” (plus – obvyklé to řešení, vlevo makro, vpravo blesk, dolů samospoušť). Toto rozmístění ovládacích prvků pokládám za nešikovné, nevhodné a v praxi obtěžující. Lze si na to pochopitelně zvyknout, ale proč si, u Joviše, zvykat na nesmysly?

Volič režimů na horní stěně nabízí automatický režim, video, kreativní režimy program, priorita času/clony a plný manuál, dále pak dvě pozice pro rychlou volbu scénického režimu: na pozici 1 a 2 zůstane naposledy volený scénický režim. To je velmi příjemné řešení. Další pozice je “N + blesk”, to je režim, kdy přístroj pořídí po sobě dva snímky, jeden s bleskem a druhý bez blesku. Bohužel ten blesk je ve full režimu, tedy na plný výkon. Režim N je bez blesku. Další režim je duální stabilizace – tedy mechanická na snímači plus navýšení ISO na 1600. To je velmi problematické řešení, ten šum při 1600 ISO je opravdu velmi silný. Pěkné je, že při změně režimu se na displeji objeví vysvětlení, co nově nastavený režim umí.

Zadní stěnu jsme už krátce navštívili. Pod hranou je přepínač EVF a LCD , tedy hledáčku a displeje. Další dvě tlačítka patří prohlížení a F tlačítko je funkční menu,
Funkční menu nastavuje citlivost, rozlišení plus kvalitu a barvu, tedy standardní barvy, navýšené barvy a černobílé snímky. Škoda, že tu není nastavení vyvážení bílé. Toto menu i hlavní menu spadnou po stisknutí spouště, není nutno z něho vyskakovat, to zaslouží pochvalu. O čtyřcestném voliči už šla řeč. Pod ním je volba režimu LCD – tedy bez údajů, s údaji, s mřížkou a srovnání tří posledně pořízených snímků. V režimu menu slouží jako BACK, tedy “chod vzad”. Po vypnutí a zapnutí snímky z displeje zmizí.

Menu toho moc nenabízí, je jednoduché a velmi dobře se čte. Navíc se dá v setupu nastavit jeho barevnost. Je tu volba režimu měřené expozice (zónové, bodové a průměrové) vyvážení bílé, rychlé ostření, sériové focení, nastavení režimu ostření (průběžné, jednorázové a ručně nastavitelné) doostřování, síla blesku a bracketing (postupná expozice s různou hodnotou). Úplně nakonec je vstup do setupu, zde je důležité si zapnout český jazyk, lze tu zapínat i datum a čas. Je zde i reset, tedy návrat do výchozího nastavení. ##

Jak se s ním fotí
Snímek startuje za 2,7 sec, zpoždění spouště s namáčknutím je 0,1 sec, ale bez namáčknutí přes 0,7 sec. Velmi pomohlo ruční ostření, pak byla hodnota zpoždění někde na 0,15 sec i bez namáčknutí.

Obrazová kvalita je znamenitá. O těchto ultrazoomech 1:18 se papouškuje, že jejich optika má “kompromisní kvalitu”. Zde nevím, o čem jde řeč. Žádné fialové kontury, nezbadatelné soudkové zkreslení a hlavně, standardní ostrost v celém clonovém rozsahu při širokoúhlém režimu a totéž platí pro teleobjektiv. Protisvětlo, včetně slunce v záběru, snáší perfektně s minimálními reflexy. Přechody od ekvivalentu 27 mm do silného teleobjektivu blízkému 500 mm, to je opravdový zážitek. Přístroj je stabilizovaný, ale to neznamená, že ustojí všechno a tady asi bude úskalí pro nejednoho uživatele, až bude vesele cvakat šedesátinou při plném vyzoomování a pak se bude divit, že snímky nejsou ostré. Stabilizace nestabilizace, “pětisetina to jistí” a to není vždycky možné. pak je nutno přidávat ISO a je zde limit šumu(viz níže). Jenže jen pošetilec by si myslel, že tento přístroj dokáže totéž co DSLR s “velkou” optikou.

Sériové focení začíná být velká radost. Při nastavení na 2 Mpx přístroj vytvořil 15 snímků za vteřinu, při 4 Mpx totéž, ale za dvě vteřiny. Snímky (měřeno na digitálních stopkách) mají při tomto čtyřmegovém rozlišení odstup 0,1 až 0,2 sec a to je skutečně velká rychlost! V osmimegovém rozlišení sedají pořídit tři snímky rychlostí 1,5 fps, anebo jeden snímek za dvě vteřiny až do naplnění karty.

Šum, to je šťouralova radost! Zde jsou ukázky:

Do nějakých 400 ISO je vcelku v pohodě. Šum prudce roste, při 1600 je velmi hrubý, ovšem při 3200 a 6400 ISO nastupuje silná softwarová redukce, takže subjektivně – na monitoru – vypadají snímky jakoby vyžehlené.
Na ukázkách jsou nahoře ISO 800 a 1600, vlevo 3200 (výřez 1:1). Snímek s ISO 6400 si stáhněte ZDE

Nastavení bílé při žárovkovém osvětlení táhne do červena, ale ne natolik, aby se v případě potřeby snímek nedal upravit i v automatickém režimu. Výrazně lepší jsou výsledky s nastavením “žárovka”, avšak ani tentokrát se nezbavíme nažloutlého nádechu. Je snadné nastavit bílou ručně – pouhou volbou položky a následným stisknutím spouště. Pak ale snímky lehce táhly do modra, takže přirozenější výsledek dal režim “žárovka”. Na ukázce vlevo automatika, vpravo předvolba “žárovka”.

Shrnutí
Fuji FinePix S8100fd je osmimegový kompakt s elektronickým hledáčkem a zoomem s rozsahem 1:18, přičemž na spodní hranici je na ekvivalentu 27 mm. V cenových dimenzích ledna 2008 je požadovaná cena na velmi dobré úrovni cena/výkon: podařilo se vychytat možná nějaké dětské neduhy osmnáctinásobného zoomu, takže po stránce optické je vynikající. Příjemné je použití SD karet v duálním slotu, takže uživatel není odkázán na drahé a pomalé xD karty. Je určen lidem, kteří si dovedou užít finesy fotografické techniky, ale nechtějí investovat do zrcadlovky. Má poněkud nelogické rozložení ovládacích prvků, ale lze si na to zvyknout.

Pro a proti:

Pro:
Širokorozsahový zoom se začátkem na 27 mm (ekv)
Stabilizace snímače
kvalitní obraz
možnost použít karty řady SD
Proti:
nedomyšlené rozložení tlačítek

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 kresba ve větvičkách, 4 rozsah jasů, 5 prudké slunce, 6 makro, 7 a 8 – něco pro pamětníky starého Digineffa, známý “domeček”, 9 až 12 při různých ohniscích a osvětlení.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12