Nezařazené

Fuji FinePix F60fd (recenze)

Nejen zrcadlovkami živ jest člověk! Podívejme se dnes, co podniká na poli digitálních kompaktů Fujifilm. Elegantní dvanáctimegový kompakt se snaží všechno dělat za nás. Není snadné se mu dostat na kobylku!

Jaký je a komu je určen
Že má 12 Mpx jsem už prozradil, jsou namačkány na čipu CCD velkém 7.78 x 5.83 mm, přesněji jde o SuperCCD HR VII. Rozsah ISO je od 100 do 1600 v plném rozlišením, při 6 Mpx je to 3200 a při 3 Mpx dokonce 6400.

Objektiv má rozsah odpovídající 35 až 105 mm, tedy jde o trojnásobný zoom. Na dnešní poměry to není nic moc. Světelnost je F2.8 – F5.1, nejvyšší clona F8.0. Digitální zoom je osminásobný, bohužel nikoli “smart”, tedy obyčejný, s interpolací, tudíž těžko použitelný. Ostří od 45 cm, v makru od 7 cm.
Stabilizace je na čipu. Dá se jen přepínat, jestli má stabilizovat jen při focení nebo pořád.
Závěrka má rozsah 8 sec až 1/2000 sec.
Měření expozice je matrixové (256 míst), středové a bodové.
Video je pochopitelně zvukové, 640 x 480 / 320 x 240, 30 fps.
Záznam je na xD karty, ale chválabohu i na SD / SDHC, je zde i 25 MB vnitřní paměti. Zapisuje v JPEGU ve třech kompresních stupních, jen v poměru 4:3.
LCD je třípalcové, napájení Lioon NP-50
Rozměry a váha jsou 93 x 59 x 23 mm / 205 g.

Takže znovu, jaký je a komu je určen?
Je střízlivě elegantní v plechové karosérii, s hezkým okružím kolem objektivu (krytého kovovou clonkou). Stativový šroub má plastový, v recenzích se to uvádí, nicméně to není nic,co by bylo zásadního. Velký displej je atraktivní, ovšem odsoudil ovládací prvky k miniaturizaci. Je to všechno hezké, ovšem titěrné. Řekl bych, že je to dámský aparát, jenže dámy, jak je znám, nemají sto chuti luštit hlavolamy. A zde jich je nemálo.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Zde je i spoušť s příjemným ovládáním zoomu a vedle ní zapínání/vypínání stabilizace. Hlavolamy čekají na zadní stěně, už pod horní hranou. Zde je kruhový volič rozměrů desetníku s mikroskopickými symboly. Těch je celkem osm. Zde je především automatický režim – jsou blokovány všechny nastavitelné funkce, jako obvykle. Následuje režim blesk/neblesk, tedy takový režim, kdy se krátce po sobě pořídí dvě fotky, jedna s bleskem, druhá bez. Nejde nic nastavit, tedy je to auto – režim. Manuál, který v nápovědě slibuje nastavitelnost expozičních hodnot. Tím je řečeno, že je aktivována funkce expoziční kompenzace na čtyřcestném voliči, nicméně nelze ovlivňovat clonu nebo čas. V menu lze vše nastavovat (pokud ovšem není zapnuta funkce rozpoznávání tváří). Následuje režim priorita clony lze ovlivňovat clonu, čas se automaticky přizpůsobí. Clona se ovládá též čtyřcestným voličem též velikosti desetníku, takže pokud si člověk nedá pozor, při změně clony si rozhodní kompenzaci. Pak je video, bez poznámek, následuje portrét a při zapnutí portrétu se lze v menu dostat ke scénickým režimům. Nakonec je přirozené světlo bez blesku.

Aby to nebylo moc jednoduché, musíte mít nastavený displej tak, aby na něm byly vidět ikony. Pokud si ho vyčistíte, i nastavení expoziční kompenzace je takřka nemožné, pokud nemáte postřeh karate-mistra od čtvrtého danu nahoru.

Takže jsme probrali první knoflík.
Pod kruhovým voličem je tlačítko pro přehrávání obrázků a vedle něho funkční menu. To má v nabídce správu energie – pokud jedete na “sporo”, opravdu se to hodně projeví na spotřebě (pozitivně). Je možno zrychlit autofokus a zjasnit LCD. Nicméně si myslím, že to sporo vyhovuje a nezdálo se mi, že by autofokus byl pomalý, ale počkejte si na výsledky měření.

Čtyřcestný volič má přiřazené funkce : expoziční kompenzaci, dále blesk, v nabídce je i pomalé synchro, což zaslouží velkou pochvalu. Dále je tu samospoušť 10/2 sec a makro. Uprostřed je vstup do menu, které je velmi jednoduché, jednoobrazovkové s odkazem na čtyřobrazovkový setup. V něm samozřejmě nastavíme češtinu jako jednací jazyk. Zde se také nastavuje, zdali je stabilizace průběžná nebo při focení. Úplně na konci čtvrtého okna je reset, tedy návrat do továrního nastavení.

Dole je tlačítko pro nastavení režimu displeje a vedle něho rozpoznávání tváře. O významu nastavení displeje pro ovladatelnost už bylo pojednáno.

Jak se s ním fotí
Přístroj dlouho startuje, přes 2,5 sec, to je na dnešní poměry hodně pomalý start. Zpoždění spouště při namáčknutí je nepatrné, bez namáčknutí při úspoře energie 0,5 sec, zato při režimu rychlý AF je to 0,1 sec a to je velmi dobrý výkon. Tady je na zvážení, o co komu jde – pro momentky, živé fotky, sport, děti, pejskové atd., pak bych rozhodně doporučil tento rychlý autofokus.

Obrazová kvalita je velmi slušná. Nejsme zde svědky brutálního softwarového doostřování, jak bývá zvykem v mnoha kompaktech. Výrobce vsází na výkon dvanáctimegového superCCD a vychází mu to. Obrázky jsou sice měkčí, ale nikoli neostré. Co zaslouží velkou pochvalu – objektiv kreslí velmi dobře už při plné světelnosti. Toho se využívá i v automatickém režimu, kdy aparát zřetelně preferuje nízká clonová čísla a rychlé časy podle zásady “pětisetina je nejlepší stabilizátor”.

Přepálení jasů bylo zřejmě cílem úsilí tvůrců tohoto přístroje. Automatika se chytá nejvyšších jasů, takže problémy s přepaly prakticky neexistují. I při rozdělení světlé a tmavé plochy 1:3 ve prospěch tmavé nedošlo k přepálení, přepal nastal až při poměru 1:9 a to je vynikající úspěch. Samozřejmě vzniká problém protisvětla. Přístroj bohužel nemá žádný d-lighting ani při focení, ani v režimu úprav (lze dělat výřez, odstraňovat červené oči a převracet, nic jiného), takže protisvětla vycházejí dosti drsně.

Stabilizace je velmi účinná, je ovšem duální, takže můžeme počítat s tím, že nám přístroj za specifických okolností naordinuje 1600 ISO.
Vyvážení bílé poněkud klame, protože na LCD displeji vše vypadá výborně, na obrázku je to pak horší, takže pozor, nenechat se oklamat.


Šum nás nepřekvapí. Do 400 ISO to jakž takž jde, pak nastávají problémy a ty nejsou řešeny ani zmenšením rozlišení na 6 Mpx, respektive 3 Mpx.

Nahoře ISO 400 a 800, vlevo 1600.
Dole pak 3200 při 6 MPx a 6400 při 3 Mpx.

Shrnutí
Fuji FinePix F60fd je kompakt projevující snahu realizovat všechny výdobytky – vysoké ISO, rozpoznávání tváře, rozpoznávání scény. Je to na úkor přehlednosti. Když odmyslíme tenhle ohňostroj, je to pěkný, skladný, šikovný přístroj s velmi slušným obrazovým výkonem. Je to novinka, cena nebyla ještě stanovena, na Amazonu stojí 400 dolarů, jinde kolem 300 set (začátek září 2008).

Pro a proti:

Pro:
slušná optika
stabilizace snímače
krome xD karty také SD / SDHC karta
Proti:
problematická ergonomie

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 běžné osvětlení, 5 a 6 ostré světlo, 7 kresba v listech, 8 a 9 struktury, 10 protisvětlo, 11 makro, 12 při 1600 ISO

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Nejen zrcadlovkami živ jest člověk! Podívejme se dnes, co podniká na poli digitálních kompaktů Fujifilm. Elegantní dvanáctimegový kompakt se snaží všechno dělat za nás. Není snadné se mu dostat na kobylku!

Jaký je a komu je určen
Že má 12 Mpx jsem už prozradil, jsou namačkány na čipu CCD velkém 7.78 x 5.83 mm, přesněji jde o SuperCCD HR VII. Rozsah ISO je od 100 do 1600 v plném rozlišením, při 6 Mpx je to 3200 a při 3 Mpx dokonce 6400.

Objektiv má rozsah odpovídající 35 až 105 mm, tedy jde o trojnásobný zoom. Na dnešní poměry to není nic moc. Světelnost je F2.8 – F5.1, nejvyšší clona F8.0. Digitální zoom je osminásobný, bohužel nikoli “smart”, tedy obyčejný, s interpolací, tudíž těžko použitelný. Ostří od 45 cm, v makru od 7 cm.
Stabilizace je na čipu. Dá se jen přepínat, jestli má stabilizovat jen při focení nebo pořád.
Závěrka má rozsah 8 sec až 1/2000 sec.
Měření expozice je matrixové (256 míst), středové a bodové.
Video je pochopitelně zvukové, 640 x 480 / 320 x 240, 30 fps.
Záznam je na xD karty, ale chválabohu i na SD / SDHC, je zde i 25 MB vnitřní paměti. Zapisuje v JPEGU ve třech kompresních stupních, jen v poměru 4:3.
LCD je třípalcové, napájení Lioon NP-50
Rozměry a váha jsou 93 x 59 x 23 mm / 205 g.

Takže znovu, jaký je a komu je určen?
Je střízlivě elegantní v plechové karosérii, s hezkým okružím kolem objektivu (krytého kovovou clonkou). Stativový šroub má plastový, v recenzích se to uvádí, nicméně to není nic,co by bylo zásadního. Velký displej je atraktivní, ovšem odsoudil ovládací prvky k miniaturizaci. Je to všechno hezké, ovšem titěrné. Řekl bych, že je to dámský aparát, jenže dámy, jak je znám, nemají sto chuti luštit hlavolamy. A zde jich je nemálo.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Zde je i spoušť s příjemným ovládáním zoomu a vedle ní zapínání/vypínání stabilizace. Hlavolamy čekají na zadní stěně, už pod horní hranou. Zde je kruhový volič rozměrů desetníku s mikroskopickými symboly. Těch je celkem osm. Zde je především automatický režim – jsou blokovány všechny nastavitelné funkce, jako obvykle. Následuje režim blesk/neblesk, tedy takový režim, kdy se krátce po sobě pořídí dvě fotky, jedna s bleskem, druhá bez. Nejde nic nastavit, tedy je to auto – režim. Manuál, který v nápovědě slibuje nastavitelnost expozičních hodnot. Tím je řečeno, že je aktivována funkce expoziční kompenzace na čtyřcestném voliči, nicméně nelze ovlivňovat clonu nebo čas. V menu lze vše nastavovat (pokud ovšem není zapnuta funkce rozpoznávání tváří). Následuje režim priorita clony lze ovlivňovat clonu, čas se automaticky přizpůsobí. Clona se ovládá též čtyřcestným voličem též velikosti desetníku, takže pokud si člověk nedá pozor, při změně clony si rozhodní kompenzaci. Pak je video, bez poznámek, následuje portrét a při zapnutí portrétu se lze v menu dostat ke scénickým režimům. Nakonec je přirozené světlo bez blesku.

Aby to nebylo moc jednoduché, musíte mít nastavený displej tak, aby na něm byly vidět ikony. Pokud si ho vyčistíte, i nastavení expoziční kompenzace je takřka nemožné, pokud nemáte postřeh karate-mistra od čtvrtého danu nahoru.

Takže jsme probrali první knoflík.
Pod kruhovým voličem je tlačítko pro přehrávání obrázků a vedle něho funkční menu. To má v nabídce správu energie – pokud jedete na “sporo”, opravdu se to hodně projeví na spotřebě (pozitivně). Je možno zrychlit autofokus a zjasnit LCD. Nicméně si myslím, že to sporo vyhovuje a nezdálo se mi, že by autofokus byl pomalý, ale počkejte si na výsledky měření.

Čtyřcestný volič má přiřazené funkce : expoziční kompenzaci, dále blesk, v nabídce je i pomalé synchro, což zaslouží velkou pochvalu. Dále je tu samospoušť 10/2 sec a makro. Uprostřed je vstup do menu, které je velmi jednoduché, jednoobrazovkové s odkazem na čtyřobrazovkový setup. V něm samozřejmě nastavíme češtinu jako jednací jazyk. Zde se také nastavuje, zdali je stabilizace průběžná nebo při focení. Úplně na konci čtvrtého okna je reset, tedy návrat do továrního nastavení.

Dole je tlačítko pro nastavení režimu displeje a vedle něho rozpoznávání tváře. O významu nastavení displeje pro ovladatelnost už bylo pojednáno.

Jak se s ním fotí
Přístroj dlouho startuje, přes 2,5 sec, to je na dnešní poměry hodně pomalý start. Zpoždění spouště při namáčknutí je nepatrné, bez namáčknutí při úspoře energie 0,5 sec, zato při režimu rychlý AF je to 0,1 sec a to je velmi dobrý výkon. Tady je na zvážení, o co komu jde – pro momentky, živé fotky, sport, děti, pejskové atd., pak bych rozhodně doporučil tento rychlý autofokus.

Obrazová kvalita je velmi slušná. Nejsme zde svědky brutálního softwarového doostřování, jak bývá zvykem v mnoha kompaktech. Výrobce vsází na výkon dvanáctimegového superCCD a vychází mu to. Obrázky jsou sice měkčí, ale nikoli neostré. Co zaslouží velkou pochvalu – objektiv kreslí velmi dobře už při plné světelnosti. Toho se využívá i v automatickém režimu, kdy aparát zřetelně preferuje nízká clonová čísla a rychlé časy podle zásady “pětisetina je nejlepší stabilizátor”.

Přepálení jasů bylo zřejmě cílem úsilí tvůrců tohoto přístroje. Automatika se chytá nejvyšších jasů, takže problémy s přepaly prakticky neexistují. I při rozdělení světlé a tmavé plochy 1:3 ve prospěch tmavé nedošlo k přepálení, přepal nastal až při poměru 1:9 a to je vynikající úspěch. Samozřejmě vzniká problém protisvětla. Přístroj bohužel nemá žádný d-lighting ani při focení, ani v režimu úprav (lze dělat výřez, odstraňovat červené oči a převracet, nic jiného), takže protisvětla vycházejí dosti drsně.

Stabilizace je velmi účinná, je ovšem duální, takže můžeme počítat s tím, že nám přístroj za specifických okolností naordinuje 1600 ISO.
Vyvážení bílé poněkud klame, protože na LCD displeji vše vypadá výborně, na obrázku je to pak horší, takže pozor, nenechat se oklamat.


Šum nás nepřekvapí. Do 400 ISO to jakž takž jde, pak nastávají problémy a ty nejsou řešeny ani zmenšením rozlišení na 6 Mpx, respektive 3 Mpx.

Nahoře ISO 400 a 800, vlevo 1600.
Dole pak 3200 při 6 MPx a 6400 při 3 Mpx.

Shrnutí
Fuji FinePix F60fd je kompakt projevující snahu realizovat všechny výdobytky – vysoké ISO, rozpoznávání tváře, rozpoznávání scény. Je to na úkor přehlednosti. Když odmyslíme tenhle ohňostroj, je to pěkný, skladný, šikovný přístroj s velmi slušným obrazovým výkonem. Je to novinka, cena nebyla ještě stanovena, na Amazonu stojí 400 dolarů, jinde kolem 300 set (začátek září 2008).

Pro a proti:

Pro:
slušná optika
stabilizace snímače
krome xD karty také SD / SDHC karta
Proti:
problematická ergonomie

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 běžné osvětlení, 5 a 6 ostré světlo, 7 kresba v listech, 8 a 9 struktury, 10 protisvětlo, 11 makro, 12 při 1600 ISO

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12