Téma v tuto dobu nad jiné aktuální. Sněhu je kolem nás plno, sluníčko svítí, tak proč nefotit? Nic proti tomu, chce to ale „svoje“. Nabízím tři jednoduché zásady, jak na sněhu fotografovat.
První zásada
 |
 |
| Nahoře je sníh při automaticky nastavené expozici, dole po korekci +1 EV.
|
Tak především je třeba vědět, že expoziční automatika v zasněžené krajině jaksi švindluje. Je totiž nastavená na letní krajinu (přesně: je nastavená na „střední šedou“ čili na „osmnáctiprocentní odrazivost“). V zimě je krajina bílá a sluneční paprsky se od ní odrážejí podstatně více, než od trávy, listí, obilí atd. Fotoaparát je ale tupec, on nedovede přemýšlet. Nastaví expozici (čas a clonu) tak, aby mu výsledek připadal „přiměřený“. Vzejde z toho – šedý sníh, podexponovaný!
Máme dvě možnosti, jak automatiku ošálit.
Především je možné nastavit scénický režim „sníh/pláž“. Fotoaparát je na to připraven, zařízen. Jakmile tedy nastavíme tento scénický režim, nemusíme se o nic dalšího starat. Jenom ale nezapomeňme přístroj znovu vrátit do normálu, až se s ním vrátíme – dejme tomu – do chaty, kde budeme chtít fotografovat kamarády.
Kdo chce postupovat více poučeně, ať nastaví expoziční korekci (každý aparát to má jinak, bývá to označeno čtverečkem se symbolem plus a minus. Jakmile hodně svítí slunce, nebojme se nastavit plus 1 EV, když je pod mrakem, tak +0,3 nebo +0,7 EV. I v tomto případě pak nezapomeňme přístroj vrátit do normálu (některý to udělá sám, některý potřebuje přenastavení, záleží na tom, jak je konstruován i na tom, jak je nastaven v setupu.
Druhá zásada Fotografujme pokud možno za slunečného počasí. Pokud slunce nesvítí, sníh vytvoří větší či menší bílé mapy, více méně bez struktury.
Jakmile ale svítí slunce, foťme pokud možno proti slunci a ne po slunci. Je třeba fotit hlavně stíny na sněhu, ty vytvářejí strukturu. Když fotíme po slunci, tedy se sluncem v zádech, fotíme jen „to bílé“ a struktura se neukáže.
 |
 |
| Vlevo je sníh braný „proti slunci“, vpravo „po slunci“. Snímek vlevo je podstatně plastičtější.
|
|
Třetí zásada
Na slunci obvykle dobře funguje automatika nastavení bílé a nemusíme se o ni starat. Jsou ale fajnšmekři, kteří si přejí mít „to správné nastavení“. Záleží na tom hlavně večer a ráno, kdy jde denní světlo trochu do červena.
Nuže, ráno a večer nastavme bílou (zase: každý aparát je na to specificky zařízen), teď uvažujeme o ručním nastavením bílé: vždy namiřme aparát na sluncem osvícený sníh. Pak nám vyjdou stíny hezky modré. Pokud ale namíříme aparát na zastíněný sníh, stíny budou neutrálně šedé a osvětlené části půjdou do červena. Což rozhodně nechceme. Je to dáno tím, že stíny jsou vždy modřejší a pokud toto „namodralé místo“ prohlásíme za bílou, aparát pochopitelně bude vnímat vše „méně modré“ jako načervenalé. Zní to divně, ale když o tom chvilku popřemýšlíte, přijdete na to, že to tak musí být. Nebo stačí se podívat na naše ukázky.
 |
 |
| Vlevo je sníh s ručně nastavenou bílou z místa osvětleného sluncem, vpravo, načervenalý snímek je nastaven podle stínu.
|
|
Téma v tuto dobu nad jiné aktuální. Sněhu je kolem nás plno, sluníčko svítí, tak proč nefotit? Nic proti tomu, chce to ale „svoje“. Nabízím tři jednoduché zásady, jak na sněhu fotografovat.
První zásada
|
|
| Nahoře je sníh při automaticky nastavené expozici, dole po korekci +1 EV.
|
Tak především je třeba vědět, že expoziční automatika v zasněžené krajině jaksi švindluje. Je totiž nastavená na letní krajinu (přesně: je nastavená na „střední šedou“ čili na „osmnáctiprocentní odrazivost“). V zimě je krajina bílá a sluneční paprsky se od ní odrážejí podstatně více, než od trávy, listí, obilí atd. Fotoaparát je ale tupec, on nedovede přemýšlet. Nastaví expozici (čas a clonu) tak, aby mu výsledek připadal „přiměřený“. Vzejde z toho – šedý sníh, podexponovaný!
Máme dvě možnosti, jak automatiku ošálit.
Především je možné nastavit scénický režim „sníh/pláž“. Fotoaparát je na to připraven, zařízen. Jakmile tedy nastavíme tento scénický režim, nemusíme se o nic dalšího starat. Jenom ale nezapomeňme přístroj znovu vrátit do normálu, až se s ním vrátíme – dejme tomu – do chaty, kde budeme chtít fotografovat kamarády.
Kdo chce postupovat více poučeně, ať nastaví expoziční korekci (každý aparát to má jinak, bývá to označeno čtverečkem se symbolem plus a minus. Jakmile hodně svítí slunce, nebojme se nastavit plus 1 EV, když je pod mrakem, tak +0,3 nebo +0,7 EV. I v tomto případě pak nezapomeňme přístroj vrátit do normálu (některý to udělá sám, některý potřebuje přenastavení, záleží na tom, jak je konstruován i na tom, jak je nastaven v setupu.
Druhá zásada Fotografujme pokud možno za slunečného počasí. Pokud slunce nesvítí, sníh vytvoří větší či menší bílé mapy, více méně bez struktury.
Jakmile ale svítí slunce, foťme pokud možno proti slunci a ne po slunci. Je třeba fotit hlavně stíny na sněhu, ty vytvářejí strukturu. Když fotíme po slunci, tedy se sluncem v zádech, fotíme jen „to bílé“ a struktura se neukáže.
|
|
| Vlevo je sníh braný „proti slunci“, vpravo „po slunci“. Snímek vlevo je podstatně plastičtější.
|
|
Třetí zásada
Na slunci obvykle dobře funguje automatika nastavení bílé a nemusíme se o ni starat. Jsou ale fajnšmekři, kteří si přejí mít „to správné nastavení“. Záleží na tom hlavně večer a ráno, kdy jde denní světlo trochu do červena.
Nuže, ráno a večer nastavme bílou (zase: každý aparát je na to specificky zařízen), teď uvažujeme o ručním nastavením bílé: vždy namiřme aparát na sluncem osvícený sníh. Pak nám vyjdou stíny hezky modré. Pokud ale namíříme aparát na zastíněný sníh, stíny budou neutrálně šedé a osvětlené části půjdou do červena. Což rozhodně nechceme. Je to dáno tím, že stíny jsou vždy modřejší a pokud toto „namodralé místo“ prohlásíme za bílou, aparát pochopitelně bude vnímat vše „méně modré“ jako načervenalé. Zní to divně, ale když o tom chvilku popřemýšlíte, přijdete na to, že to tak musí být. Nebo stačí se podívat na naše ukázky.
|
|
| Vlevo je sníh s ručně nastavenou bílou z místa osvětleného sluncem, vpravo, načervenalý snímek je nastaven podle stínu.
|
|
