Začalo jaro, vysvitlo sluníčko a fotografové vyrážejí do přírody. Mají si držet slunce za zády, nebo se mu mají podívat zpříma do tváře?
Jednoznačná odpověď by samozřejmě byla zavádějící a pošetilá. Nikde není psáno, že je nutno fotografovat tak či onak – hlavní zásada zní, že fotografovat lze všude, kde je vidět (a dokonce i tam, kde není vidět).
Nicméně to protisvětlo má určité výhody. Zejména teď,m na začátku jara, kdy je studený vzduch, světlo za slunečního dne je velmi tvrdé. Až později, až se oteplí a vzduch se rozechvěje, poněkud změkne. Kontrastní světlo proti nám velice plasticky vykreslí tvary a zvýrazní linie. Podívejme se na dva obrázky, které jsem pořídil v neděli na procházce v Praze v Braníku. Snímek aleje je velice plastický, protože slunce svítilo šikmo, ale spíš proti mě. Snímek stromu zatopeného vysokou vodou je pořízen se sluncem – skoro – za zády.
 |
 |
Slunce v pozici proti nám dovede vytvářet i zajímavé světelné efekty, zvláště na lesklých plochách. Opět se podívejme na dvojici obrázků. Je to fakticky jeden a týž motiv – tůňka s tajícím ledem. Levý snímek je v protisvětle, pravý „po světle“.
 |
 |
Snímek vpravo nemá skoro žádnou náladu, kdežto série snímků v protisvětle lépe zachytila atmosféru posledního dne astronomické zimy.
Expozice snímků v protisvětle? Samozřejmě že prudké paprsky zachycené snímačem ovlivní výsledek. Však také zde uvedený snímek tůňky v jezírku má v EXIF záznam 1/800 při F4.0, kdežto ten „po světle“ 1/250 při F4.0. Záleží na fotografově záměru, samozřejmě, že je možno kompenzovat expozici, že v určitých případech se možné i stíny změkčovat bleskem. Když ale necháme ději volný průchod, přístroj bude ovlivněn vysokými jasy, nastaví kratší čas (při dané cloně) a o to tmavší budou stíny. Což je obvykle nás cíl, pokud fotografujeme přírodní objekty – jako v našich ukázkách.
Něco jiného je „portrét v protisvětle“, ale o tom někdy jindy.
Začalo jaro, vysvitlo sluníčko a fotografové vyrážejí do přírody. Mají si držet slunce za zády, nebo se mu mají podívat zpříma do tváře?
Jednoznačná odpověď by samozřejmě byla zavádějící a pošetilá. Nikde není psáno, že je nutno fotografovat tak či onak – hlavní zásada zní, že fotografovat lze všude, kde je vidět (a dokonce i tam, kde není vidět).
Nicméně to protisvětlo má určité výhody. Zejména teď,m na začátku jara, kdy je studený vzduch, světlo za slunečního dne je velmi tvrdé. Až později, až se oteplí a vzduch se rozechvěje, poněkud změkne. Kontrastní světlo proti nám velice plasticky vykreslí tvary a zvýrazní linie. Podívejme se na dva obrázky, které jsem pořídil v neděli na procházce v Praze v Braníku. Snímek aleje je velice plastický, protože slunce svítilo šikmo, ale spíš proti mě. Snímek stromu zatopeného vysokou vodou je pořízen se sluncem – skoro – za zády.
| |
|
Slunce v pozici proti nám dovede vytvářet i zajímavé světelné efekty, zvláště na lesklých plochách. Opět se podívejme na dvojici obrázků. Je to fakticky jeden a týž motiv – tůňka s tajícím ledem. Levý snímek je v protisvětle, pravý „po světle“.
| |
|
Snímek vpravo nemá skoro žádnou náladu, kdežto série snímků v protisvětle lépe zachytila atmosféru posledního dne astronomické zimy.
Expozice snímků v protisvětle? Samozřejmě že prudké paprsky zachycené snímačem ovlivní výsledek. Však také zde uvedený snímek tůňky v jezírku má v EXIF záznam 1/800 při F4.0, kdežto ten „po světle“ 1/250 při F4.0. Záleží na fotografově záměru, samozřejmě, že je možno kompenzovat expozici, že v určitých případech se možné i stíny změkčovat bleskem. Když ale necháme ději volný průchod, přístroj bude ovlivněn vysokými jasy, nastaví kratší čas (při dané cloně) a o to tmavší budou stíny. Což je obvykle nás cíl, pokud fotografujeme přírodní objekty – jako v našich ukázkách.
Něco jiného je „portrét v protisvětle“, ale o tom někdy jindy.
