Tvrdí to Ken Rockwell ve svém článku FART for Fantastic Photos z roku 2010, na který mě upozornil věrný čtenář a přísný kritik Karben. FART je anglicky PRD. Jak tomu rozumět?
Tvrdí to Ken Rockwell ve svém článku FART for Fantastic Photos z roku 2010, na který mě upozornil věrný čtenář a přísný kritik Karben. FART je anglicky PRD. Jak tomu rozumět?
Ono se to těžko překládá, už proto, že FART má čtyři písmena a PRD jsou tři písmena. Ale poselství je zhruba takové. Ken Rockwell je americký fotograf, který vede už mnoho let skvělý foto – blog www.kenrockwell.com a je zcela nezávislý, píše výborné recenze, tvrdí, že 10 Mpx je až až a že zoom kazí ruku. Názory má někdy zlobivé, ale vždy inspirativní. No a je je to s tím prděním?
Ken píše:
Nejlepší fotky jsem udělal, když jsem nejdřív PRDěl. PRDění nám pomáhá vytvářet silné fotky, které mají smysl, místo abychom jen cvakali spousty nudných fotek. PRD je mnemotechnická pomůcka pro tvůrčí proces (překládám, a dále následuje volný překlad Rockwellova článku).
P: Pocit
Dobrá fotka začíná, když jdete a máte pocit, že byste měli fotit. Jdete a najednou přijdete na něco, o čem si myslíte, že stojí za vyfocení. Špatný fotograf v tomhle okamžiku exponuje. Možná k něčemu dojdou, ale většinou ne, protože si nedokázali přesně ozřejmit, co vlastně je zaujalo. U takových fotek se předpokládá, že si to divák domyslí, jenže on se na to vykašle a skočí na další fotku.
Nikdy to není nějaký předmět, třeba „Ferrari“. To co zachytí vnitřní oko vaší mysli a vede k dobré fotce je vždycky něco abstraktního. To co nás zaujme na Ferrari jako objektu jsou jeho hrdé, přesné, základní barvy a brilantně čisté tvary.
R: Rozum
Jakmile vás pocit přiměje k tomu, abyste se zastavili, zapřáhněte rozum a zkoumejte, kvůli čemu jste se zastavili. Jsou to ty drzé barvy? Pozice tvaru? Divoké osvětlení? Co přesně vás zaujalo? Je to ten brilantní italský design, pohyb a proporce Ferrari? A pokud ano, co přesně vás na tom designu zaujalo?
D: Dotažení
Jakmile jste přišli na to, co vás přesně zaujalo, musíte to technicky dotáhnout. To co vás zaujalo musíte zvýraznit. Když to dotáhneme, diváci to pochopí a zastaví se u té fotky a budou čučet. Přesně řečeno, když jsme měli pocit, že něco má zvláštní povrch. Musíme ukázat ten povrch tak jasně jak jen to jde.
Když vás zaujme barva, neskrblete a naperte ji do celého obrazu.
Jestli vás zaujal vztah dvou prvků, udělejte to tak, aby ten vztah byl jasný a nic se do něho nepletlo.
Komponujte tak silně, jak to jde. Vyhoďte všechno, co se netýká podstaty fotky.
Když jde o Ferrari, bez PRDu uděláte další nudnou fotku auťáku z výše očí.
Když budete nejdřív PRDět, nejdřív si ujasníte, co vám přitáhlo na Ferrari oči a když si na to dokážete odpovědět, třeba vyfotíte makro těch obrovských kulatých Hella koncových světel anebo si uvědomíte, že vás zaujala zrzka která auto řídila a pozvete ji na oběd a focení necháte na potom.
Nikdy to není nic, co je vidět na první pohled. Vždycky je to něco základního a podvědomého, co vás přiměje k tomu, abyste něco vyfotili.
Čím víc si to dokážete ozřejmit, tím silnější fotky budete dělat. Když ten Pocit byla zrzka, ptejte se Rozumu, co přesně vás na té zrzce zaujalo? Jestliže vlasy, tak co vás zaujalo na těch vlasech? Pak to snadněji Dotáhnete do podoby fotky.
No a to je všechno. Pak už jen stisknete spoušť a ohlídáte, abyste měli správnou clonu a čas.
Shrnutí
Když zapomenete na PRD, budete dělat nudné fotky.
Začněte PRDět a budete fotit líp. Když přestanete hlídat Pocit a nezapřáhnete Rozum, abyste se dostali k jádru a co nejvíc zjednodušili fotku, budete dělat nudné fotky, bez ohledu na to, jak drahý foťák máte a jak zvládáte techniku.
Tak tohle je volný překlad článku Rena Rockwella. Přiznám, že jsem si vždycky nějak neurčitě myslel totéž – a dělal při tom nudné fotky.
Protože jsem si neuvědomil, že jde o PRD.
