Minulý týden jsem tu představoval knihu JUDr Martina Valouška Fotografie a právo. Svolali jsme se telefonicky a vida, hned našel v mém textu nepřesnost. Šlo o cosi nikoli menšího než o Eiffelovku. V svém textu jsem se zmiňoval o tom, co z nám z doslechu, že ve Francii jsou na svoje „son et lumiere“ čili zvuk a světlo velmi citliví a že i osvětlení Eiffelovky je pokládáno za umělecké dílo. Takže se nesmí fotit. Doktor Valoušek měl proti mé formulaci námitky a však taky už ta formulace v článku teď není.
Minulý týden jsem tu představoval knihu JUDr Martina Valouška Fotografie a právo. Svolali jsme se telefonicky a vida, hned našel v mém textu nepřesnost. Šlo o cosi nikoli menšího než o Eiffelovku. V svém textu jsem se zmiňoval o tom, co z nám z doslechu, že ve Francii jsou na svoje „son et lumiere“ čili zvuk a světlo velmi citliví a že i osvětlení Eiffelovky je pokládáno za umělecké dílo. Takže se nesmí fotit. Doktor Valoušek měl proti mé formulaci námitky a však taky už ta formulace v článku teď není.
Moje první otázka na doktora Valouška tedy zněla – jak to tedy s tím focením Eiffelovky je?
Je to otázka autorského práva, ale i dalších oblastí. Kdyby si dejme tomu město Paříž usmyslelo, že se za fotografování Eiffelovky v okruhu tolika a tolika metrů musí platit, šlo by z hlediska práva o něco jiného než právo autorské. Pokud jde o autorské právo, záleží na šíření. Fotka Eiffelovky šířená v Čechách není podle našeho práva zásahem do autorských práv. Ostatně autorská práva tvůrců věže již zřejmě zcela uplynula. Kdybyste ale udělal výstavu a na ní měl fotku osvětlené Eiffelovky a převezl ji do Paříže, mohl byste mít problémy.
Český autorský zákon umožňuje fotografovat autorská díla, která jsou na veřejném prostranství umístěna trvale. Pokud má však věž nějaké samostatné umělecké osvětlení, které je samostatným autorským dílem a není součástí původní stavby, bylo by rozhodné, zda je osvětlení na místě také umístěno trvale. Pokud se celkové osvětlení čas od času se mění, podmínka trvalosti splněna nebude, a ani podle českého práva nebudete moci fotografii užít mimo svou osobní potřebu. Pokud se osvětlení celkově nemění, byla by podle mého názoru podmínka trvalosti splněna a fotografování by tak bylo dovolené, byť osvětlení asi nebude trvale svítit pořád, ale zřejmě se bude trvale spouštět jen za tmy.
Co když tu fotku vystavím na internetu?
Není to jednoznačné. Pokud je vaše stránka česká a je určena české veřejnosti, jistě by se k tomu přihlíželo. Kdyby ale byla ta stránka ve francouzštině, česká výjimka by na fotku nemusela platit.
Mohli by mě z Francie pokutovat?
Stávající evropské směrnice stanovují, že si členské státy Unie spravují tyto věci samy. Strana odpůrce by musela dokázat, že případ koliduje s francouzským právem. Obdobně to funguje v Německu.
Přiznám, že mě víc než Eiffelovka zajímá street foto, tedy fotografie pořízená na ulici. Ve vaší knize jsem se dočetl o souhlasu fotografované osoby a o výjimkách, když je fotka pořízená bez souhlasu uměleckým dílem. V praxi street foto dochází k focení bez předběžného souhlasu běžně, do jisté míry je to její princip. Jak je to s vámi uváděnou výjimkou?
V Čechách pořizování takových fotografií možné je, ovšem za přísných podmínek. Podstatné je, že použití musí být přiměřené. V žádném případě fotografie nesmí být dehonestující a i to je pak otázka výkladu.
Co je to přiměřené použití?
Především jde o obsah a souvislosti. Když takovou fotografii vystavíte na výstavě, pak lze uvažovat o tom, že jde o umělecké dílo. Když ovšem použijete takovou fotografii k reklamním účelům, bude to komerční použití a souvislosti jsou rázem jiné. Právě tak byste narazil, kdybyste fotografii využil jakoilustraci k článku, že djeme tomu většina lidí jsou pitomci. Pokud jsem to dobře pochopil, užití na výstavě má šanci na to, aby byla aplikována výjimka ze souhlasu. Ale co když takovou fotku vystavím na internetu? zase je to spojeno s přiměřeností. Pokud máte na internetu portfolio a fotografii zařadíte mezi jiné fotografie jako ukázku své práce, bylo by to zřejmě pokládáno za přiměřené využití. Kdybyste byl svatební fotograf a fotku dal do hlavičky svého webu, je to komerční a tudíž nepřiměřené použití.
Dejme tomu, že pořídím fotku na ulici, zařadím ji do portfolia na webu a dotyčná osoba se pozná a bude po mně chtít stažení. Má na to právo?
Není to automatické, záleží na důvodech tou osobou uvedených. Dotýkáme se zde práva na soukromí a hodně by tedy záleželo na argumentech zobrazené osoby.
Kniha Fotografie a právo vyšla v nakladatelství Leges, stojí 260 Kč, má 124 stran formátu 205 x 146 x 7 mm, je brožovaná a má ISBN 978-80-7502-043-7 .
<img data-cke-saved-src=“https://digineff.cz/obrdg2015/aktuality/1_3/150325kniha.jpg align=“ src=“https://digineff.cz/obrdg2015/aktuality/1_3/150325kniha.jpg align=“ left“=““>
