Jedna vlastně není tak moc novinka, protože ji oznámili už loni na Photokině, jenže ji ještě nikdo pořádně neviděl a tak to novinka bude, přinejmenším, až se ocitne v našich rukách. Čtenář bedlivě sledující fotocvrkot asi pochopil, že mám na mysli Zeiss ZX1. To je vskutku hodně neobvyklý foťák. Svým konceptem se podobá Sony RX1 a Leice Q. Má natvrdo vestavěný, tedy nevýměnný objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností. Je to Distagon pětatřicítka se světelností F2.0, čili umírněný širokáč s velkou, nikoli moc velkou světelností. Jeho snímač má neobvyklou kapacitu 37 megapixelů, nikde jinde se nic takového nevyskytuje, takže je možné, že je to opravdu unikát podle Zeissova návrhu.
Už to samo o sobě by bylo hodné pozornosti. Polovinu snímačů vyrobených na celém světě totiž produkuje Sony a je známo, že ty nejlepší kousky si nechává pro sebe a teprve po čase je z kategorie jedna uvolní do kategorie dvě. Což se právě v této době děje s tzv. vrstvenými snímači, opatřenými akcelerační vrstvou, urychlující přenos dat z fotodiod do analog-digitálního převodníku a dále ke zprocesování.
Další zvláštnost tohoto Zeisse spočívá v tom, že nezapisuje na kartu. Nepotřebuje ji, protože má interní paměť 512 GB. Fotky se pak dají zpracovávat v Lightroomu, ten je ve fotoaparátu zadrátovaný, a přes wifinu posílat do světa.
Tohle je tedy ta stará novinka, kterou jsme od Zeisse coby výrobce objektivů nečekali,třebaže bývaly doby, kdy to byl velký konkurent firmy Leitz v dobách, kdy kvalitní fotoaparáty musely být německé, eventuálně švýcarské. Kde ty doby evropské slávy jsou!
Ta druhá novinka je opravdu nová a taky celkem nečekaná.
Sigma, to je velice úspěšný japonský výrobce objektivů, ovšem i fotoaparátů s tou poznámkou,že ty jsou všechno jenom ne úspěšné. Zakladatel firmy Mičihiro Jamaki si postavil hlavu a spojil fotoaparáty s americkým výrobcem snímačů Foveon. Ty jsou technicky zajímavé, protože nemají barevné filtry na fotodiodách a informace o barvě se získává odčítáním elektrického náboje z různých hloubek vrstvy křemíku, přičemž červená složka proniká hlouběji a modrá nejméně hlubokou. Nebudu to dlouho komentovat. Po smrti zakladatele jeho syn Kazuto Jamaki nejdřív pořádně rozhýbal produkci objektivů a zejména profi řadou Art udělal díru do světa. No a v létě překvapil odbornou veřejnost nejmenším kompaktním plnoformátovým fotoaparátem – s výměnnou optikou, na bázi bajonetu L, sdíleného s Leicou a plnoformáty Panasonicu. A aby překvapení nebylo málo, uvnitř není Foveon, ale klasický vrstvený čip od Sony, zřejmě stejný, jaký byste majzlíkem vydolovali ze svého Sony Alpha 7 III. Přístroj má plno zajímavostí, jako například že nemá mechanickou závěrku a že sáňky pro blesk se k němu musí přišroubovat a propojit kabílkem. Každopádně je to počin zajímavý a sympatický a překvapivý.
Obě novinky mají jedno společného: i v dnešní době, kdy prodeje fotoaparátů klesají, je možné přijít s opravdovou novinkou na trh. Pravda, jsou to speciality, určené pro zcela vybranou společnost. Tohle si nekoupí žádný cvakal, ale asi nebude moc profi zájemců. Jsou to takové fotografické šperky. O ceně se zatím mluvilo jen mlhavě, rozhodně nebude nízká. Ale po světě běhá spousta lidí, pro které cena i hodně drahého fotoaparátu je hluboko pod rozlišovací schopností.
Proč si neudělat radost? A proč nezaperlit ve společnosti, když se lidi ptají: jejda, ale copak je tohle za zajímavý foťák?
Ale to je lahůdka pro opravdové znalce, tak bude znít odpověď. A ta za ty prachy stojí.