Fotografická soutěž Digifóra

Patnácté digifórum se blíží, koná se už od pondělka za týden zase v Praze ve Vysočanech v Clarion Centru. Předcházela ho fotografická soutěž, v níž jsem měl to potěšení být porotce. Zadání, nebo dejme tomu téma bylo „Nejzajímavější fotografie z dovolené“. To je opravdu široké pole, obsahuje krajinářskou fotografii, fotografii architektury, živou fotografii pouliční i sportovní a dovedu si představit i sportovní. Zaslané snímky si můžete prohlédnout ZDE. Už na první pohled odhadnete, že krajina tu převažuje, sem tam nějaká žánrovka z cizokrajných zemí.

Myslím si, že tahle dovolenková fotografie je velmi významná větev v amatérské fotografii a ty fotky, které byly do soutěže nabídnuty, v podstatě všechny splňují kritéria toho, čemu říkám kultivovaná fotografie. Znamená to, že fotky nevznikly nahodile, že byly pořízeny se záměrem, že jejich autoři měli na mysli základní estetické zásady, takže fotky typu Mařenka před Ajfelindou se tu nevyskytují. Nebylo snadné vybírat, protože úroveň je tu vyrovnaná. Vítězné fotky budou nakonec tři, do tohoto článku jsem vybral pět z nejužšího výběru, abych přece jen zachoval určité napětí – a přijďte se do Clarionu podívat, jak to dopadlo (a nebude to zdaleka jediný důvod, proč na Digifórům přijít, podívejte se na digifórní stránku a přesvědčíte se sami). Zde tedy předvedu fotek pět, autoři jsou anonymní, znám tedy jen názvy snímků. Na digifórní websajtě ale najdete eventuální mailové adresy autorů.

Příroda v květu
Na fotce je, sakra, příroda v květu. Když narazíme na scenérii tohoto typu, řekneme si, sakra, to je kýč jak bič! Nicméně je něco jiného takovou okázale krásnou krajinnou partii spatři a něco jiného ji vyfotit. Tahle fotka jde tak trochu proti zásadám krajinářské fotografie. Naše posluchače vždy nabádám „foťte zvláštní atmosférické jevy“ a „vycházejte jen ráno a večer“. Tahle fotka je pořízena za brutálně průhledného vzduchu v brutálním světle. Je založená na v podstatě plošném řešení tří partií, řepkové pole / zeleň / modrého nebe s mraky , což nám dává, jak vidím, barevný prostor ŘGB… Ale vážně: plošné řešení krajiny je velmi legitimní přístup. Ranní a večerní slunce je šikmé, tudíž odhaluje plastiku krajiny. Hlubší a delší stíny zvýrazňují modelaci. Nadhlavníkové polední slunce naopak plasticitu potlačuje. Proto musíme postupovat tak, jako autor této fotografie.

Dominuje tu samozřejmě to řepkové pole. Při bližším pohledu zjistíme, že se autor zcela nevzdal úmyslu zobrazit plastičnost terénu – použití 16mm ohniska širokoúhlého objektivu mu umožnilo vykreslit popředí a vtisknout mu strukturu. Podstatné je i vyvážení tvarů, hlavně mraků a stromů: kupovitý mrak vlevo je v rovnováze s korunou stromu vpravo. To všw vytváří harmonický celek.

Most v Sydney
Na první pohled je tahle fotka efektnější než ta předchozí. Zaujme už exotičností námětu, samozřejmě i svou barevnou a světelnou atmosférou. Je perfektně komponovaná. Most tu tvoří diagonálu a v obrazově silném bodu spatříme slavnou budovu opery. Důležitý je pravý okraj, to místo, kde most končí, tam hrozilo nebezpeční zmatku. Ten nenastal. Křivka splývá s vodou a silueta temného domu tam dělá jakousi zarážku.

Snímek je ukázkou toho, jak se mají dělat noční fotky architektury. Podvečer, a precizně nastavená expozice. Jak? Na to je jednoduchá odpověď, aby histogram vypadal nějak takhle:

<

Hlavní čát je vlevo, nicméně stíny neklesají do oblasti beznadějného slití. Důležitá je pravá strana křivky. Úplně vpravo nám vylétly jakési přepaly, ale je třeba mít na paměti, že v záběru jsou světelné zdroje. Snímek by možná mohl být i tmavší, ale k tomu se nechci vyjadřovat. Rozhodující by měl být až pohled na tištěnou verzi fotografie – zvláště noční fotku je těžké posuzovat podle něčeho, co svítí – podle monitoru.

Dvě trojky
Fotka je černobílá, jistě pro zjednodušení a hlavně – kvůli soustředění pozornosti na princip „dvou trojek“, jsou tam tři stromy a tři krávy a nic víc. Jenže právě zjednodušení je to nejtěžší na fotografii. Ono tam těch krav i těch stromů bylo jistě víc a za ně a před ně se leccos pletlo, než vznikla taková hle fotka:

Převod do černobílé, to je jen část té finty. Přesunutí motivu na horizont, to je druhá část. Vznikla skoro silueta. Nicméně fotka je plně prokreslená, ani nebe není přepálené. Slona jedenáct zvýšila hloubku ostrosti. Fotilo se v září v pět odpoledne, bylo tedy nízké slunce, s preferencí clony s expoziční kompenzací -1EV. To proto, že většina plochy je tmavá a s menší kompenzací by plocha vyšla moc světlá a krávy by nevynikaly na vypáleném bílém pozadí. O důvod víc. Proč příště fotit v manuálním režimu… 🙂

Big Ben v Londýně
Tahle fotka by mohla klidně být na obálce průvodce městem. Je informativní a přitom není popisná, je veselá, barevná, příjemná a navozuje ideu, že Londýn není jen důstojná historická metropole, ale že se tam i příjemně a vesele žije.

Základní princip je zde souvislost. Big Ben jistě není obložen balónky. To tam někdo stál a prodával je a bylo třeba využít vhodný úhel (mírný širokáč cca 40 mm ekv.), hodně zaclonit, aby byla ostrá jak věž, tak balónky, a pak už si jen ohlídat kraje. Zvlášť ten levý spodní roh nabízel hodně zmatku, ale autorovi se tu podařilo perfektně uklidit. Náklon věže tomu všemu dává dynamiku, zdaleka by to nefungovalo tak dobře, kdyby věž byla svisle. Navíc, jistě by vznikly velké problémy se zjednodušením a ořezáním nežádoucích detailů.

Humprecht u Sobotky
Tahle fotka asi vyvolá debatu a také já mám kolem ní své pochybnosti. Tahle tedy je – na rozdíl od té první – zachycení neobvyklého atmosférického jevu. Snímek je převedený do hnědých tónu, jistě mu to prospělo.

Sám Humprecht jako stavba je tak souměrný, že v symetričnosti s ním může soupeřit leda kopací míč. Tahle fotka to podtrhuje, zámeček je vražený do geometrického středu. Pro zvýšení efektu autor při editaci použil jakousi vinětaci, tedy ztmavnutí okrajů, i to hodně pomohlo, aby hlavní motiv vynikl. Dumal jsem nad dolním okrajem. On je to vlastně rámeček. Mělo toho lesa tam být víc? Trochu jsem si ho tam naklonova a přidal kontrastl, abych viděl sám:

<

Myslím, že to k velkému efektu nevedlo. Zkoušel jsem i černobílou variantu v domnění, že mlze sluší bílá. A zase – výsledek nic moc. Ona je to zapeklitá věc, takový efektní motiv, ale co s ním? Docela bych rád viděl autorovy varianty, jistě to tím svým EOS 50D necvak jen jednou.

Patnácté digifórum se blíží, koná se už od pondělka za týden zase v Praze ve Vysočanech v Clarion Centru. Předcházela ho fotografická soutěž, v níž jsem měl to potěšení být porotce. Zadání, nebo dejme tomu téma bylo „Nejzajímavější fotografie z dovolené“. To je opravdu široké pole, obsahuje krajinářskou fotografii, fotografii architektury, živou fotografii pouliční i sportovní a dovedu si představit i sportovní. Zaslané snímky si můžete prohlédnout ZDE. Už na první pohled odhadnete, že krajina tu převažuje, sem tam nějaká žánrovka z cizokrajných zemí.

Myslím si, že tahle dovolenková fotografie je velmi významná větev v amatérské fotografii a ty fotky, které byly do soutěže nabídnuty, v podstatě všechny splňují kritéria toho, čemu říkám kultivovaná fotografie. Znamená to, že fotky nevznikly nahodile, že byly pořízeny se záměrem, že jejich autoři měli na mysli základní estetické zásady, takže fotky typu Mařenka před Ajfelindou se tu nevyskytují. Nebylo snadné vybírat, protože úroveň je tu vyrovnaná. Vítězné fotky budou nakonec tři, do tohoto článku jsem vybral pět z nejužšího výběru, abych přece jen zachoval určité napětí – a přijďte se do Clarionu podívat, jak to dopadlo (a nebude to zdaleka jediný důvod, proč na Digifórům přijít, podívejte se na digifórní stránku a přesvědčíte se sami). Zde tedy předvedu fotek pět, autoři jsou anonymní, znám tedy jen názvy snímků. Na digifórní websajtě ale najdete eventuální mailové adresy autorů.

Příroda v květu
Na fotce je, sakra, příroda v květu. Když narazíme na scenérii tohoto typu, řekneme si, sakra, to je kýč jak bič! Nicméně je něco jiného takovou okázale krásnou krajinnou partii spatři a něco jiného ji vyfotit. Tahle fotka jde tak trochu proti zásadám krajinářské fotografie. Naše posluchače vždy nabádám „foťte zvláštní atmosférické jevy“ a „vycházejte jen ráno a večer“. Tahle fotka je pořízena za brutálně průhledného vzduchu v brutálním světle. Je založená na v podstatě plošném řešení tří partií, řepkové pole / zeleň / modrého nebe s mraky , což nám dává, jak vidím, barevný prostor ŘGB… Ale vážně: plošné řešení krajiny je velmi legitimní přístup. Ranní a večerní slunce je šikmé, tudíž odhaluje plastiku krajiny. Hlubší a delší stíny zvýrazňují modelaci. Nadhlavníkové polední slunce naopak plasticitu potlačuje. Proto musíme postupovat tak, jako autor této fotografie.

Dominuje tu samozřejmě to řepkové pole. Při bližším pohledu zjistíme, že se autor zcela nevzdal úmyslu zobrazit plastičnost terénu – použití 16mm ohniska širokoúhlého objektivu mu umožnilo vykreslit popředí a vtisknout mu strukturu. Podstatné je i vyvážení tvarů, hlavně mraků a stromů: kupovitý mrak vlevo je v rovnováze s korunou stromu vpravo. To všw vytváří harmonický celek.

Most v Sydney
Na první pohled je tahle fotka efektnější než ta předchozí. Zaujme už exotičností námětu, samozřejmě i svou barevnou a světelnou atmosférou. Je perfektně komponovaná. Most tu tvoří diagonálu a v obrazově silném bodu spatříme slavnou budovu opery. Důležitý je pravý okraj, to místo, kde most končí, tam hrozilo nebezpeční zmatku. Ten nenastal. Křivka splývá s vodou a silueta temného domu tam dělá jakousi zarážku.

Snímek je ukázkou toho, jak se mají dělat noční fotky architektury. Podvečer, a precizně nastavená expozice. Jak? Na to je jednoduchá odpověď, aby histogram vypadal nějak takhle:

<

Hlavní čát je vlevo, nicméně stíny neklesají do oblasti beznadějného slití. Důležitá je pravá strana křivky. Úplně vpravo nám vylétly jakési přepaly, ale je třeba mít na paměti, že v záběru jsou světelné zdroje. Snímek by možná mohl být i tmavší, ale k tomu se nechci vyjadřovat. Rozhodující by měl být až pohled na tištěnou verzi fotografie – zvláště noční fotku je těžké posuzovat podle něčeho, co svítí – podle monitoru.

Dvě trojky
Fotka je černobílá, jistě pro zjednodušení a hlavně – kvůli soustředění pozornosti na princip „dvou trojek“, jsou tam tři stromy a tři krávy a nic víc. Jenže právě zjednodušení je to nejtěžší na fotografii. Ono tam těch krav i těch stromů bylo jistě víc a za ně a před ně se leccos pletlo, než vznikla taková hle fotka:

Převod do černobílé, to je jen část té finty. Přesunutí motivu na horizont, to je druhá část. Vznikla skoro silueta. Nicméně fotka je plně prokreslená, ani nebe není přepálené. Slona jedenáct zvýšila hloubku ostrosti. Fotilo se v září v pět odpoledne, bylo tedy nízké slunce, s preferencí clony s expoziční kompenzací -1EV. To proto, že většina plochy je tmavá a s menší kompenzací by plocha vyšla moc světlá a krávy by nevynikaly na vypáleném bílém pozadí. O důvod víc. Proč příště fotit v manuálním režimu… 🙂

Big Ben v Londýně
Tahle fotka by mohla klidně být na obálce průvodce městem. Je informativní a přitom není popisná, je veselá, barevná, příjemná a navozuje ideu, že Londýn není jen důstojná historická metropole, ale že se tam i příjemně a vesele žije.

Základní princip je zde souvislost. Big Ben jistě není obložen balónky. To tam někdo stál a prodával je a bylo třeba využít vhodný úhel (mírný širokáč cca 40 mm ekv.), hodně zaclonit, aby byla ostrá jak věž, tak balónky, a pak už si jen ohlídat kraje. Zvlášť ten levý spodní roh nabízel hodně zmatku, ale autorovi se tu podařilo perfektně uklidit. Náklon věže tomu všemu dává dynamiku, zdaleka by to nefungovalo tak dobře, kdyby věž byla svisle. Navíc, jistě by vznikly velké problémy se zjednodušením a ořezáním nežádoucích detailů.

Humprecht u Sobotky
Tahle fotka asi vyvolá debatu a také já mám kolem ní své pochybnosti. Tahle tedy je – na rozdíl od té první – zachycení neobvyklého atmosférického jevu. Snímek je převedený do hnědých tónu, jistě mu to prospělo.

Sám Humprecht jako stavba je tak souměrný, že v symetričnosti s ním může soupeřit leda kopací míč. Tahle fotka to podtrhuje, zámeček je vražený do geometrického středu. Pro zvýšení efektu autor při editaci použil jakousi vinětaci, tedy ztmavnutí okrajů, i to hodně pomohlo, aby hlavní motiv vynikl. Dumal jsem nad dolním okrajem. On je to vlastně rámeček. Mělo toho lesa tam být víc? Trochu jsem si ho tam naklonova a přidal kontrastl, abych viděl sám:

<

Myslím, že to k velkému efektu nevedlo. Zkoušel jsem i černobílou variantu v domnění, že mlze sluší bílá. A zase – výsledek nic moc. Ona je to zapeklitá věc, takový efektní motiv, ale co s ním? Docela bych rád viděl autorovy varianty, jistě to tím svým EOS 50D necvak jen jednou.