Nezařazené

FOTOBLOG: Když je bídné světlo

Někdy se to semele opravdu na levačku. Avantgardní scéna, to znamená, že bude tma jak v pytli a vy se budete tísnit na rozviklané řadě někde v koutě. Pak nezbývá, než taky postupovat “avantgardně”.
Což se mi stalo předminulý týden v divadle v Roxy. Fotil jsem Konica Minoltou X60, tedy vysloveně amatérským přístrojem. Nastavil jsem ISO 400. Dále – odvěký problém: jaké nastavení bílé? Když jsem nastavil žárovkové osvětlení, bylo to všechno ještě horší než lepší. Takže jsem s e pokorně vrátil k automatice. Tanečníci/zpěváci byli moc daleko a tahle Minolta má zoom jen 1:3,. Takže jsem použil (podruhé v životě) digitální zoom. Časy vycházel vteřinové i delší. Takže jsem byl zvědavý, co z toho vzejde. Vzešlo z toho toto:


Při půldruhavteřinové expozici dochází k zajímavému jevu – zdvojení kontur. Všimněte si zpěvačky vlevo: má “dva obličeje”, jeden zpředu, druhý z profilu.


Zde se hýbal fotoaparát – v první fázi shora dolů a pak zůstal stát. Také jeden a půl vteřiny expozičního času.


Variace na první snímek ze série. Mocné máznutí vyvolává efekt pohybu.


A do čtveřice všeho experimentálního – snímek je možno převést do odstínů šedi. Vypadá to ještě “umělečtěji”. Tahle série je “z nouze ctnost”, ale viděli jsme stovky a stovky divadelních fotografií pořízených touto metodou!
Rozhodně je to ale lepší, myslím, než mrtvé fotky vypálené elektronickým bleskem.

Někdy se to semele opravdu na levačku. Avantgardní scéna, to znamená, že bude tma jak v pytli a vy se budete tísnit na rozviklané řadě někde v koutě. Pak nezbývá, než taky postupovat “avantgardně”.
Což se mi stalo předminulý týden v divadle v Roxy. Fotil jsem Konica Minoltou X60, tedy vysloveně amatérským přístrojem. Nastavil jsem ISO 400. Dále – odvěký problém: jaké nastavení bílé? Když jsem nastavil žárovkové osvětlení, bylo to všechno ještě horší než lepší. Takže jsem s e pokorně vrátil k automatice. Tanečníci/zpěváci byli moc daleko a tahle Minolta má zoom jen 1:3,. Takže jsem použil (podruhé v životě) digitální zoom. Časy vycházel vteřinové i delší. Takže jsem byl zvědavý, co z toho vzejde. Vzešlo z toho toto:


Při půldruhavteřinové expozici dochází k zajímavému jevu – zdvojení kontur. Všimněte si zpěvačky vlevo: má “dva obličeje”, jeden zpředu, druhý z profilu.


Zde se hýbal fotoaparát – v první fázi shora dolů a pak zůstal stát. Také jeden a půl vteřiny expozičního času.


Variace na první snímek ze série. Mocné máznutí vyvolává efekt pohybu.


A do čtveřice všeho experimentálního – snímek je možno převést do odstínů šedi. Vypadá to ještě “umělečtěji”. Tahle série je “z nouze ctnost”, ale viděli jsme stovky a stovky divadelních fotografií pořízených touto metodou!
Rozhodně je to ale lepší, myslím, než mrtvé fotky vypálené elektronickým bleskem.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: