Fotografické časopisy patří k životu vážně fungujícího fotografa. Koneckonců, i tenhle Digineff není nic jiného než fotografický deník. Opravdové papírové časopisy to ale mají dnes těžké. A tak přeházejí na elektroniku, nejnověji je to Foto v provedení pro iPad. Podle tiskové zprávy jde o speciál, který je distribuován přes bezplatnou čtečku Tribo. Čtečku a následně i časopis si lze stáhnout z webové adresy http://bit.ly/V6E5T3 (použít můžete i delší odkaz, který vede na stejnou stránku: http://itunes.apple.com/cz/app/casopis-foto/id586768993) . Já šel trochu selskou cestou a stáhnul jsem si Foto přes AppStore, Nabízena je aplikace free, tedy zdarma. Vyklube se z ní speciál Lite, ten je opravdu zadara, plný speciál je za 1,89 euro. Zaplatil jsem a nainstaloval s tou čtečkou. Titulní stránka nestojí o líbivost, i s okrajem iPadu to vypadá takto:
V úvodníku šéfredaktora Tomáše Hlivy je vysvětleno, že ve speciálu je napěchováno „the best“ z dosavadních šesti vydaných čísel. Což je pravda, nalezneme tu profily fotografů, rozhovory s nimi, recenze knih i technické recenze. Očividně jde o pokus, hned dodám, že sympatický. Více vám oficiálně sdělí webová stránka vydavatele.
Především hned zkraje řeknu, že rozhodnutí vítám. Jakkoli si nemyslím, že éra papírových časopisů skončila, právě tak si myslím, že času je čím dál míň. U nás v Břežanech si kupuju u pumpy Reflex, ale Foto tu nemají. Do Prahy se dostanu jednou měsíčně a ke Škodovi nebo do Aaronu či Megapixelu jednou za půl roku. Předplatit časopis si nechci, protože nehodlám skladovat tuny papíru a je mi líto tak krásné časáky vyhazovat. Takže miluji elektronická vydání, bohužel je nás takových pořád ještě málo. Začal jsem s Kelbyho Ligh it a Lighting Recipes, ale i tyhle projekty uvázly na písku. Tomáš Hlíva mi sdělil, že Foto bude dál na iPadu a androidích platformách fungovat, zřejmě to ale nebudou tak náročné apps, jako je inzerovaný speciál. Redakce si zakládá na interaktivitě speciálu. Ta je v podstatě formální, listujete v něm jako v časopisu a stáhnete si nabídku článků tažením dvěma prsty. To jsou hezké věci, ale v podstatě to jen kopíruje listování papírovým časopisem. Ve speciálu není obsah, sapoléhá se na pás s náhledy na horním okraji, moc praktické mi to nepřipadá.
Zřejmě jsme ve fázi hledání. Struktura webové stránky, jako je ta, kterou právě čtete, je vcelku jednoduchá. Je tu text, jsou tu linky na jiné texty, jsou zde obrázky, lze doplnit videem nebo zvukem, budu-li chtít. Provedení v tabletu nabízí mnohem lepší kvalitu obrazu. Interaktivita je ovšem problematická, kam by měla vést, to je hlavní otázka. Je to zřejmě problém motivace.
Foto si koupím, protože si chci udělat radost. Čokoládu si nekupuju, abych nebyl tlustej, časopis si koupím za dobré chování. Dpreview čtu denně, abych se dozvěděl, co je nového. Kena Rockwella čtu kvůli jeho roztomilým postřehům. Tady je předěl mezi časopisem a webovou stránkou jasný, časopis je především dárek sama sobě pro radost, web je denní chleba.
Pokud jde o tabletí publikace, je třeba asi najít svébytnou variantu: příjemnou dávku luxusu plus aktuálnost a navíc něco, abych byl ochoten za to platit.
Bude těžké to vymyslet, musí se na to přijít přirozeným vývojem. A počin časopisu Foto k němu dozajista přispěl.
