Nezařazené

Fotky s příběhem

Druhé kolo naší soutěže v neděli končí a za týden tedy budu mít tady pět fotek, které dostaly od pěti porotců nejvíce bodů. Toto kolo mělo za téma Rozmarné léto, následující kolo se bude zabývat tématem technického světa a opět bude mít název podle českého filmu, tentokrát to bude Vynález zkázy. První fotky uvidíte až za čtrnáct dní, teď jsme ještě v rozmarném létě, třebaže astronomicky i meteorologicky jsme po uši v podzimu. Do této série jsem si vzal fotky epické, vyjadřující příběh. Mám rád takové fotky, navíc si myslím, že se obtížněji fotí. Jakási lyrika se dá vždy odpředstírat, ale příběh, ten musíte vidět – a zpracovat.

Pohledy, tak nazval Vojtěch Novotný svoji fotografii. Technicky jde o typický příklad mapování tónů – této techniky lze používat v zásadě dvojím způsobem. Lze po ní sáhnout k projasnění stínů a celkovému pozměnění kontrastu, aniž by to na první pohled bylo znát, o jakou techniku jde. No a druhý přístup dokumentuje tato fotka, svým vyzněním je dokonce podobná malbě. Vždy se snažím představit si, jak fotka vypadala v syrovém stavu. Záběrově je to bezesporu zajímavý obrázek, tři svou podstatou nesourodé prvky, dalekohled, muž a pták – a všichni tři hledí svým specifickým způsobem na moře. Myslím, že to mapování je tu velmi vhodné, že podtrhuje atmosféru té situace – a vybízí k vymýšlení příběhu: kdo je ten pán, jaké kouzlo má, že se ho divoké zvíře nebojí?

 


Také druhý snímek téhož autora je editovaný v tom smyslu, že dvě fotky jsou dané dohromady. Ale proč ne? Série, to je moc dobrý fotografický žánr a myslím si, že toto téma by vydalo na seriál o několika stech fotkách… O čem je ten Dialog, tak se totiž fotka jmenuje? To nechme otevřené.

 


I tady je otevřený příběh, označený i názvem Kdo koho klofne, V duelu ptáka a psa má na snímku Tomáše Trojana určitě větší šanci pták, šance sokolníka a psovodky jsou jistě vyrovnané. Je to momentka bez výtvarné ambice a velmi jí prospělo to neutrální pozadí – jinak by hrozila nepřehlednost, rozbitost snímku. To bývá velké nebezpečí fotek tohoto typu a nic nepomůže, když autor pak ukazuje prstem, že tenhle pán se díval semhle a tady že letěla vrána…

 


Fakt bych rád věděl, na co se ten pán vlastně kouká, na snímku Františka BěleckéhoZa kačku svlíkačku“. Je to anekdota, moc dobře vystižená, přehledná a jasná. Prostě – povedlo se… a stejně bych chtěl vědět, co vrhlo ten stín… 🙂

 


I poslední fotka naší vyprávěcí série je upravovaná – převedená do černobílé. Petr Slezák ji nazval „Dva světy, aby zdůraznil dva elementy záběru. Paní s holčičkou a v pozadí dva stavitelé čehosi, co jistě nepřežije devátou vlnu. Je to mimo jiné, z technického hlediska, dobrá ukázka toho, čemu Bryan Peterson říká separační efekt dlouhého ohniska. Je to foceno na full frame dvouostovkou a na pruhu oblázků je jasně vidět omezená hloubka ostrosti. Vše ostatní je mimo ostrost, nicméně jasně čitelné. Z hlediska kompozičního je třeba ocenit, jak autor zvládl postavu té paní – natažená ruka se nedotýká výrazné linie moře – břeh, a hlava holčičky je výborně odpíchnutá od bílé pěny v pozadí. Na tyhle věci je třeba dávat pozor, je nutno sledovat, co je za motivem.

 


 

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: