Fotili jsme v dešti

Zde ale začnu něčím, čemu se říká disclaimer, neboli upozornění na nebezpečí.
Voda je krajně nebezpečná pro jakoukoli elektroniku, nevyjímaje fotoaparáty. Rozdíly v ceně přístrojů jsou mnohdy odvozené i od míry zabezpečení proti vlhkosti (a prachu): profi přístroje jsou lépe utemované než přístroje střední třídy a ty zase jsou na tom lépe než přístroje začátečnické třídy a zrcadlovky jsou na tom líp než kompakty.

Takže:
bezpečný přístroj do deště je samozřejmě vodovzdorný aparát typu Olympus řady SW, nyní Tough a přístroje jim podobné. Pomohlo by i pouzdro, ale kdo by se s tím tahal a vypadali bychom směšně. No a pomůže paraple či pláštěnka. Kapka na těle nebo objektivu nemusí být vražedná, ale může, a to je ten disclaimer – je to na vaše riziko.

Street photography je nádherná oblast fotografie. Při cestách po cizině to velmi často děláme a proto je dobré si to doma cvičit.

Umět vidět – to je asi to nejdůležitější. Na ulici se odehrává plno droboučkých scének, kterých si necvičené oko ani nevšimne. Jde o rychlá zastavení, o gesta, o pohledy. Vyplatí se tedy:

• Nastavit na vysoký stupeň ISO, zvlášť při špatném počasí; každý by měl znát limity svého přístroje, co snese a za jakou hranicí už jsou fotky „šumák“
• fotit na sérii a zachovávat zásadu „dokud situace trvá, fotím“
• zvážit, co je lepší, zdali průběžné ostření nebo jednorázové. Průběžné je výhodnější při sledování pohybu, se „singlem“ se lépe komponuje, jedno i druhé mají své opodstatnění.
• jak režim A, tak režim S nebo T (tedy priorita času) mají své zastánce. Já spíš inklinuji k režimu A (priorita clony) a počítám s tím, že hodně odcloním, čímž dosáhnu separačního efektu a automatika mi přidělí maximální dosažitelnou rychlost závěrky. Naopak preference času (na př. 1/300 sec zabezpečí vysokou rychlost závěrky – ale musíme si všímat, jestli na nás foťák začne pokřikovat, že už ani nejmenší clona nestačí.
• nastavit expoziční kompenzaci do mínusu, obvykle na -0,7 EV (dvě čárky)

Rychlost závěrky se osvědčila kolem té třísetiny. Zajímavé je, že při této rychlosti jsou kapky deště mázlé, avšak zřetelné. Jakmile jje rychlost ještě větší a doba osvitu někde nad 1/500 sec, kapky se promění v tečky a nevypadá to dobře. To se mi stalo zde:

V huiustém dešti se ale může stát, že autofokus se chytne kapek a ostří na úplně falešnou rovinu. Tohle je výřez z takto poškozené fotky:

Jinak ale počítejme s tím, že autofokus bude pracovat mnohem pomaleji než jsme zvyklí za slunečného počasí. No a nejdůležitější je se deště nebát, jako ty dvě odvážné školačky s obráceným parapletem:

Zde ale začnu něčím, čemu se říká disclaimer, neboli upozornění na nebezpečí.
Voda je krajně nebezpečná pro jakoukoli elektroniku, nevyjímaje fotoaparáty. Rozdíly v ceně přístrojů jsou mnohdy odvozené i od míry zabezpečení proti vlhkosti (a prachu): profi přístroje jsou lépe utemované než přístroje střední třídy a ty zase jsou na tom lépe než přístroje začátečnické třídy a zrcadlovky jsou na tom líp než kompakty.

Takže:
bezpečný přístroj do deště je samozřejmě vodovzdorný aparát typu Olympus řady SW, nyní Tough a přístroje jim podobné. Pomohlo by i pouzdro, ale kdo by se s tím tahal a vypadali bychom směšně. No a pomůže paraple či pláštěnka. Kapka na těle nebo objektivu nemusí být vražedná, ale může, a to je ten disclaimer – je to na vaše riziko.

Street photography je nádherná oblast fotografie. Při cestách po cizině to velmi často děláme a proto je dobré si to doma cvičit.

Umět vidět – to je asi to nejdůležitější. Na ulici se odehrává plno droboučkých scének, kterých si necvičené oko ani nevšimne. Jde o rychlá zastavení, o gesta, o pohledy. Vyplatí se tedy:

• Nastavit na vysoký stupeň ISO, zvlášť při špatném počasí; každý by měl znát limity svého přístroje, co snese a za jakou hranicí už jsou fotky „šumák“
• fotit na sérii a zachovávat zásadu „dokud situace trvá, fotím“
• zvážit, co je lepší, zdali průběžné ostření nebo jednorázové. Průběžné je výhodnější při sledování pohybu, se „singlem“ se lépe komponuje, jedno i druhé mají své opodstatnění.
• jak režim A, tak režim S nebo T (tedy priorita času) mají své zastánce. Já spíš inklinuji k režimu A (priorita clony) a počítám s tím, že hodně odcloním, čímž dosáhnu separačního efektu a automatika mi přidělí maximální dosažitelnou rychlost závěrky. Naopak preference času (na př. 1/300 sec zabezpečí vysokou rychlost závěrky – ale musíme si všímat, jestli na nás foťák začne pokřikovat, že už ani nejmenší clona nestačí.
• nastavit expoziční kompenzaci do mínusu, obvykle na -0,7 EV (dvě čárky)

Rychlost závěrky se osvědčila kolem té třísetiny. Zajímavé je, že při této rychlosti jsou kapky deště mázlé, avšak zřetelné. Jakmile jje rychlost ještě větší a doba osvitu někde nad 1/500 sec, kapky se promění v tečky a nevypadá to dobře. To se mi stalo zde:

V huiustém dešti se ale může stát, že autofokus se chytne kapek a ostří na úplně falešnou rovinu. Tohle je výřez z takto poškozené fotky:

Jinak ale počítejme s tím, že autofokus bude pracovat mnohem pomaleji než jsme zvyklí za slunečného počasí. No a nejdůležitější je se deště nebát, jako ty dvě odvážné školačky s obráceným parapletem: