Devátého dubna se otevřelo Atom Muzeum u Míšova v letošní sezóně poprvé. Odkaz vás zavede k webové stránce muzea se všemi informacemi. Je to zachovaný autentický sklad atomových hlavic sovětské armády, úžasná historická i technická památka, která stojí za fotografickou návštěvu. Pan Skočovský, který je jeden z hlavních patronů muzea, je velmi ochotný a pro fotografy má pochopení, na webu najdete jeho telefon. Jde o kdysi nejpřísněji utajovaný objekt, který se nalézá v lese nedaleko Míšova, vsi vzdálené asi patnáct minut autem od Rožmitálu pod Třemšínem. Objekt je pořád ve správě naší armády a to je dobře, protože je střežený, jinak by z něho asi už moc nezůstalo.
Je to betonový bunkr chráněný ze dvou stran pancéřovými dveřmi. Uvnitř sovětská armáda skladovala jaderné hlavice, přichystané pro případ války. Odtud by se hlavice dopravovaly na místo, kde by je namontovali na rakety a odpálili do Německa. Objekt je napůl pohlcený lesem. Snažil jsem se zachytit ponurou atmosféru toho místa, aby z fotek bylo znát, že tam bylo něco neblahého. Spokojený nejsem a pořád nevím, jak na to. Odtud se sklad plnil z rampy, kam přijížděla nákladní auta s hlavicemi. Nejvíce se uplatní širokoúhlý objektiv – jiný jsem tam ani nepoužíval.
V hlavním sále je teď jádro muzejní expozice. Ještě před pětadvaceti lety tu ležely vyskládané jaderné hlavice. Ze stropu visí manipulační jeřáby.
Myslím, že je dobře, když to vidí i děti. Ta minulost je hrozně nedávná a přece mají lidé sklony k zapomínání. +
Tudy se do bunkru vchází. Kupodivu je snadné těžkými dveřmi manipulovat, dodnes vše dobře funguje a dokonce ani gumové těsnění není zpuchřelé. Fotograficky: jsou zde značné světelné rozdíly, proto je dobře fotografovat v RAW formátu. Vrata jsou utopená v šeru a zleva přichází denní světlo. Bylo třeba rozdíly vyrovnat.
Mně se ale líbí nejvíc tento snímek – vrata v další části komplexu, která není veřejnosti přístupná. Tady ta ponurost doslova tluče do očí.
Přátelé z Nadace Železná opona jsou velmi vstřícní a pro fotografy mají pochopení. Návštěvu bych ale neodkládal, přece jen je to pořád ještě vojenský prostor a vojenský majetek se všemi závazky a důsledky. Rozhodně se tam chci v létě podívat ještě jednou. To je téma, které chce nápad, přístup, řešení – a to zatím nemám.
