Nezařazené

Fotili jsme ragby


Všechno co chcete umět se musí trénovat… Mám rád krajinářskou fotku, to asi nejvíc, ale přece jen – živá fotografie je královská disciplína. V sobotu jsme si s posluchači Idifu vyzkoušeli sportovní fotografii na derby Sparta – Slavia v ragby, na stadiónu Podvinný mlýn v Praze Vysočanech.

Počasí nám přálo? Jak se to vezme – možná bylo až moc ideální, svítilo sluníčko, bylo to pohodové. Kdyby pršelo, hráči by byli špinaví a bylo by to jaksi dramatičtější.

Výhoda zápasu jako byl tento, z hlediska fotografa, byla v naprosté pohodovosti prosředí. Koupíte si lístek a pokud nelezete moc blízko k lajně nebo dokonce do hřiště, nikdo se o vás nestará. Diváků bylo málo, nikomu nepřekážíte, není zde ta pořadatelsko – buzerační nálada, jako bývá jinde. To obecně platí o sportovních disciplínách a o utkáních, které jsou mimo masovou pozornost veřejnosti.

Poučení hlavní
Ragbyové hřiště je velké jako fotbalové – a všichni jsme se shodli, že jsme měli pocit, že se hraje vždycky na opačné straně, než jsme. No, on to nebyl dojem, byla to pravda. Jenže v tom je ten vtip.
Nemá smysl ždímat dlouhé sklo a snažit se něco lovit na druhé straně hřiště.
Má smysl počkat, až se ta smečka přižene k vám. Nestane se to často za tu dobu 2×40 minut. Ale stane se to několikrát. To je ta pravá chvíle, na kterou je třeba být připravený. Což se snadno řekne a hůř udělá. Znamená to, že stojíte a čumíte a nic nefotíte. Jenže, věřte – má smysl fotit jen to co se dá vyfotit a fotit na druhé straně fotbalového hřiště je spálená rána.

Výbava
Typická či klasická výbava: zrcadlovka s objektivem, který by měl být 135 až 200 mm dlouhý na “delší straně”. Podstatná je doba osvitu. Absolutní minimum je 1/500 sec, samozřejmě čím kratší, tím lepší, myslím že ideální je 1/800 – 1200. Pokud jde o clonu, při tak dlouhém ohnisku lze i trochu přiclonit, aby přece jen hloubka ostrosti zasáhla skupinu hráčů ve vzájemném kontaktu. Takže z toho plyne tak cca 400 – 500 ISO podle aktuálních světelných podmínek. Šumu se bát nemusíme, šum je papírový tygr, jak pravil Velký Mao. Při živé fotografii ve dne v podstatě nehraje roli.
Sériové focení je velká výhoda, průběžné ostření je nutnost. Otázka je, zdali ostřit na jeden bod nebo vícebodově. Zkoušel jsme obé (obvykle fotím zásadně na jeden bod), připadá mi, že to vícebodové není k zahození.

Shrnutí
Pro tréning živé fotografii mi tohle ragby připadá jako velmi dobrý námět. Je to dramatická hra, velmi napínavá, plná děje a akcí. A hlavně je “tělo na tělo”, kdežto třeba fotbal je přece jen kombinační hra velmi často na dálku. Navíc, ragby má tu výhodu, že míč drží hráči často v ruce, takže lze pořídit snímky od pasu nahoru podle “zásady tří” – že nejlíp vypadají fotky, kde jsou v záběru maximálně tři lidé. Při fotbale nebo hokeji musíte zabírat celé postavy a obličeje s jejich výrazy pak nejsou tak výrazné.
12. dubna se na Fialce v Příbrami hraje od 14. hodin americký fotbal, nejspíš se tam půjdu podívat… Pokud ano, podám zprávu.

Všechno co chcete umět se musí trénovat… Mám rád krajinářskou fotku, to asi nejvíc, ale přece jen – živá fotografie je královská disciplína. V sobotu jsme si s posluchači Idifu vyzkoušeli sportovní fotografii na derby Sparta – Slavia v ragby, na stadiónu Podvinný mlýn v Praze Vysočanech.

Počasí nám přálo? Jak se to vezme – možná bylo až moc ideální, svítilo sluníčko, bylo to pohodové. Kdyby pršelo, hráči by byli špinaví a bylo by to jaksi dramatičtější.

Výhoda zápasu jako byl tento, z hlediska fotografa, byla v naprosté pohodovosti prosředí. Koupíte si lístek a pokud nelezete moc blízko k lajně nebo dokonce do hřiště, nikdo se o vás nestará. Diváků bylo málo, nikomu nepřekážíte, není zde ta pořadatelsko – buzerační nálada, jako bývá jinde. To obecně platí o sportovních disciplínách a o utkáních, které jsou mimo masovou pozornost veřejnosti.

Poučení hlavní
Ragbyové hřiště je velké jako fotbalové – a všichni jsme se shodli, že jsme měli pocit, že se hraje vždycky na opačné straně, než jsme. No, on to nebyl dojem, byla to pravda. Jenže v tom je ten vtip.
Nemá smysl ždímat dlouhé sklo a snažit se něco lovit na druhé straně hřiště.
Má smysl počkat, až se ta smečka přižene k vám. Nestane se to často za tu dobu 2×40 minut. Ale stane se to několikrát. To je ta pravá chvíle, na kterou je třeba být připravený. Což se snadno řekne a hůř udělá. Znamená to, že stojíte a čumíte a nic nefotíte. Jenže, věřte – má smysl fotit jen to co se dá vyfotit a fotit na druhé straně fotbalového hřiště je spálená rána.

Výbava
Typická či klasická výbava: zrcadlovka s objektivem, který by měl být 135 až 200 mm dlouhý na “delší straně”. Podstatná je doba osvitu. Absolutní minimum je 1/500 sec, samozřejmě čím kratší, tím lepší, myslím že ideální je 1/800 – 1200. Pokud jde o clonu, při tak dlouhém ohnisku lze i trochu přiclonit, aby přece jen hloubka ostrosti zasáhla skupinu hráčů ve vzájemném kontaktu. Takže z toho plyne tak cca 400 – 500 ISO podle aktuálních světelných podmínek. Šumu se bát nemusíme, šum je papírový tygr, jak pravil Velký Mao. Při živé fotografii ve dne v podstatě nehraje roli.
Sériové focení je velká výhoda, průběžné ostření je nutnost. Otázka je, zdali ostřit na jeden bod nebo vícebodově. Zkoušel jsme obé (obvykle fotím zásadně na jeden bod), připadá mi, že to vícebodové není k zahození.

Shrnutí
Pro tréning živé fotografii mi tohle ragby připadá jako velmi dobrý námět. Je to dramatická hra, velmi napínavá, plná děje a akcí. A hlavně je “tělo na tělo”, kdežto třeba fotbal je přece jen kombinační hra velmi často na dálku. Navíc, ragby má tu výhodu, že míč drží hráči často v ruce, takže lze pořídit snímky od pasu nahoru podle “zásady tří” – že nejlíp vypadají fotky, kde jsou v záběru maximálně tři lidé. Při fotbale nebo hokeji musíte zabírat celé postavy a obličeje s jejich výrazy pak nejsou tak výrazné.
12. dubna se na Fialce v Příbrami hraje od 14. hodin americký fotbal, nejspíš se tam půjdu podívat… Pokud ano, podám zprávu.