Nezařazené

Fotili jsme půlmaraton

Tyhle dálkové běhy městem jsem zatím vnímal spíš jako dopravní anomálii a jakž takž jsem to fotil dvakrát, naposledy v Istanbulu, s úspěchem hůř než sporným. V sobotu jsem se na Pražský půlmaraton vypravil s Dílnou a podělím se o zkušenosti. Třeba se budou hodit, jen v Praze se takový podnik pořádá pětkrát ročně, hned 3. května to bude Volkswagen Maraton Praha. Pokud byste to chtěli fotit, mám několik rad. Především je dobře si dát do záložek stránku RunCzech.com, kde je kalendář akcí se všemi náležitostmi, především tam najdete mapu a časový rozpis. Já si nechal poradit od Kamila Rodingera, viz jeho profil v AFOP, kde je odkaz i na jeho stránku. Kamil to loni fotil jako oficiální fotograf. Takže poradil vskutku ideální místo na Masarykově nábřeží, to je od Národního divadla k Jiráskovu mostu, v oblasti mostku na ostrov Žofín. Výbava: fotil jsem to Canonem 5D Mk III a objektivem Canon 100-400 mm (pumpa). Ale klidně jsem na to mohl vzít i svoji 70-300. Každé delší ohnisko od 100 do dvou, tří set je na to dobré.

Pokud jde o ostření, tak jsem nastavil samozřejmě průběžné (kontinuální) ostření a fotil jsem to sérií, tedy dávkami. Autofokus jsem nastavil na zóny. Obvykle fotím na jednotlivé zaostřovací body, avšak zde bylo bezpečnější zaostřovací oblast rozšířit. V tom kvapu je iluzorní přesně vyhledat motiv a ostřit na jeden bod, přinejmenším já bych to nezvládl. To tedy byla technická příprava.

Závod startoval u Rudolfina a na toto místo doběhl nejdřív celý pakl afrických běžců. Ukázalo se, že je hodně důležité chytit opravdu tu semknutou smečku. Zde jsou, Daniel Wanjiru to vyhrál, a po sedmi kilometrech měli tihle vlčáci několikaminutový náskok před prvními běžci našeho kontinentu.


Ze zvoleného místa bylo možné zabrat běžce i Hrad v pozadí, je příjemné zařadit sportovní událost do kontextu města. Na snímku Pechek doběhl 24.


Jenom takto na začátku závodu se dá vyjádřit jeho monumentalita, vždyť tam běželo dvanáct tisíc lidí!


Pak už se pole začne trhat a začíná být problém s nějakou kompozicí. O komponování v pravém slova smyslu nelze mluvit. Spíš jde o to trefit kloudnou konfiguraci, aby dávala nějaký smysl. Tady jsem pořád měl na mysli ten Hrad v pozadí.


Až se peleton roztrhá, má smysl vyhledávat jednotlivé zajímavé tváře a figury. Málokdo se usmíval, a málokdo se díval před sebe, spíš koukali do země.


 


Zde se běží s těmi, kteří sami běhat nemohou.


Po pětadvaceti minutách měli afričtí běžci několikaminutový náskok.


Po dalších dvaceti minutách se závod nejlepších chýlil ke konci. Zde běží Jiří Homoláč ke svému 20. místu, nejlepšímu umístění z našich. Ovšem ostatní dobíhali ještě dlouho.

Výborní byli diváci, zvláště děti, příště se víc zaměřím na ně.


Od občerstvovací stanice jsem čekal větší efekt. Taky byla umístěná v protisvětle a kloudnou fotku jsem tu pořídil jen jednu.


Dobíhali poslední, někteří byli velmi unaveni.


Když pak doběhla poslední závodnice, závod skončil a bylo možno pomýšlet na ten příští. Fotografická zkušenost je to zajímavá, vřele doporučuji.


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: