|
Páteční ohňostrojová show v Chuchli byla báječná příležitost k vyzkoušení technik „jak fotit ohňostroj“. Pojďme konfrontovat realitu a mýty!
Mýtus o ohňostroji  Tenhle mýtus se houževnatě drží a přitom u jednoduchá úvaha ho vyvrací. Jde přece o rakety, objekty pohybující se s raketovou rychlostí, jak jinak. Když nechám objektiv otevřený 7 vteřin, světelné stopy mi plochu snímku počmárají, vše splyne do jednoho světelného galimatyáše. Program „ohňostroj“ v tom smyslu, jak je obvykle nastaven, je zcela zavádějící a nechápu, kdo ho vymyslel. Jak fotit ohňostroj Důležitý je i prostor. Já jednou fotil ohňostroj z mostu Legií v Praze a tam zas byla hlava na hlavě a fotit se tam pořádně nedalo. Je jasné, že potřebujeme stativ, fotit to „z ruky“ nemá smysl. Dva problémy A teď ta expozice. Je třeba ji experimentálně odvodit. Doba osvitu mi přijde jako nejlepší kolem 1/10 sec. Záleží ale na momentální situaci. Někdy ty rachejtle vytvářejí oblak dýmu, jindy jsou proti černému nebi – je třeba do hlídat. Ale jako nejdelší rozumná doba osvitu mi připadá 1/3 sec a nejkratší 1/15 sec – v těchto mantinelech je dobře se pohybovat. Této době osvitu a cloně je pak třeba přizpůsobit citlivost, vycházela 500 až 1000 ISO jako optimum. Na první ukázce je snímek ve kterém hraje roli i popředí. Byl pořízen 1/3 sec.  Ale i ta 1/15 nám zachytí hodně bohatý ohňostroj – v tomto případě bylo ve vzduchu hodně kouře a to dobré expozici prospělo:  Ty rakety létají opravdu raketově. Tohle je svědectví, jak rychle exploze postupuje – snímal jsem sériově, rychlostí 3 fps:  Vidíte, jak se během jediné vteřiny zásadně mění konfigurace na nebi – plyne z toho, že focení v sérii je při snímání ohňostroje velmi užitečný trik. Vidíte jak raketa letí, fotoaparát máte na stativu, ale je třeba ho mít uvolněný. Odbočka: Takže – raketa letí, vy ji sledujete a když už máte pocit, že je na vrcholu, to se dá krátkou zkušenostní celkem spolehlivě odvodit, začnete svoji sérii. No a to by v tom byl čert, aby jedna z těch fotek v sérii nebyla dobrá. Opakuji, jsou to rakety a to rozprsknutí trvá jen kratičkou dobu. Tím hůř, že zpravidla prská těch raket víc najednou a to se opravdu nedá odhadnout a postřehnout. Vždycky jde do značné míry o náhodu. Volba ohniska je další důležité rozhodnutí. Záleží na prostředí. Pokud by se podařilo zachytit i odraz ohňostroje ve vodě, pak je kratší ohnisko velmi vhodné. Jak jsem řekl, záleží na stanovišti – mně tedy nezbývalo než volit delší ohniska. Pak je možné fotit nějaké celkové záběry, jako je tento:  Je ovšem možné jít ještě blíž, použít delší ohnisko a vytvářet světelné kompozice (1/3 sec).  No a když při expozici změníte ohnisko, „škubnete zoomem“, tak taky vznikne zajímavý efekt:  Kdybych to měl všechno shrnout, pak asi opravdu nejdůležitější je najít vhodné stanoviště. Problém je v tom, že dopředu a ve dne se to jaksi těžko hledá… |
|
Páteční ohňostrojová show v Chuchli byla báječná příležitost k vyzkoušení technik „jak fotit ohňostroj“. Pojďme konfrontovat realitu a mýty!
Mýtus o ohňostroji Tenhle mýtus se houževnatě drží a přitom u jednoduchá úvaha ho vyvrací. Jde přece o rakety, objekty pohybující se s raketovou rychlostí, jak jinak. Když nechám objektiv otevřený 7 vteřin, světelné stopy mi plochu snímku počmárají, vše splyne do jednoho světelného galimatyáše. Program „ohňostroj“ v tom smyslu, jak je obvykle nastaven, je zcela zavádějící a nechápu, kdo ho vymyslel. Jak fotit ohňostroj Důležitý je i prostor. Já jednou fotil ohňostroj z mostu Legií v Praze a tam zas byla hlava na hlavě a fotit se tam pořádně nedalo. Je jasné, že potřebujeme stativ, fotit to „z ruky“ nemá smysl. Dva problémy A teď ta expozice. Je třeba ji experimentálně odvodit. Doba osvitu mi přijde jako nejlepší kolem 1/10 sec. Záleží ale na momentální situaci. Někdy ty rachejtle vytvářejí oblak dýmu, jindy jsou proti černému nebi – je třeba do hlídat. Ale jako nejdelší rozumná doba osvitu mi připadá 1/3 sec a nejkratší 1/15 sec – v těchto mantinelech je dobře se pohybovat. Této době osvitu a cloně je pak třeba přizpůsobit citlivost, vycházela 500 až 1000 ISO jako optimum. Na první ukázce je snímek ve kterém hraje roli i popředí. Byl pořízen 1/3 sec. Ale i ta 1/15 nám zachytí hodně bohatý ohňostroj – v tomto případě bylo ve vzduchu hodně kouře a to dobré expozici prospělo: Ty rakety létají opravdu raketově. Tohle je svědectví, jak rychle exploze postupuje – snímal jsem sériově, rychlostí 3 fps: Vidíte, jak se během jediné vteřiny zásadně mění konfigurace na nebi – plyne z toho, že focení v sérii je při snímání ohňostroje velmi užitečný trik. Vidíte jak raketa letí, fotoaparát máte na stativu, ale je třeba ho mít uvolněný. Odbočka: Takže – raketa letí, vy ji sledujete a když už máte pocit, že je na vrcholu, to se dá krátkou zkušenostní celkem spolehlivě odvodit, začnete svoji sérii. No a to by v tom byl čert, aby jedna z těch fotek v sérii nebyla dobrá. Opakuji, jsou to rakety a to rozprsknutí trvá jen kratičkou dobu. Tím hůř, že zpravidla prská těch raket víc najednou a to se opravdu nedá odhadnout a postřehnout. Vždycky jde do značné míry o náhodu. Volba ohniska je další důležité rozhodnutí. Záleží na prostředí. Pokud by se podařilo zachytit i odraz ohňostroje ve vodě, pak je kratší ohnisko velmi vhodné. Jak jsem řekl, záleží na stanovišti – mně tedy nezbývalo než volit delší ohniska. Pak je možné fotit nějaké celkové záběry, jako je tento: Je ovšem možné jít ještě blíž, použít delší ohnisko a vytvářet světelné kompozice (1/3 sec). No a když při expozici změníte ohnisko, „škubnete zoomem“, tak taky vznikne zajímavý efekt: Kdybych to měl všechno shrnout, pak asi opravdu nejdůležitější je najít vhodné stanoviště. Problém je v tom, že dopředu a ve dne se to jaksi těžko hledá… |
