Páteční ohňostrojová show v Chuchli byla báječná příležitost k vyzkoušení technik „jak fotit ohňostroj“. Pojďme konfrontovat realitu a mýty!
Mýtus o ohňostroji
Máte ho ve svém kompaktu. Najděte si „scény“ a nastavte si tam „ohňostroj“ a podívejte se, co vám přístroj nabídne. Mám tu po ruce Canon A480 a ten mi nabídl clonu F8.0 (největší, jakou má k disposici) a dobu osvitu 1,6 sec. Někde čtu, že se má ohňostroj fotit na clonu F22 a expoziční dobou 7 sec a více. Když to vyzkoušíte, dostanete něco takového:
Tenhle mýtus se houževnatě drží a přitom u jednoduchá úvaha ho vyvrací. Jde přece o rakety, objekty pohybující se s raketovou rychlostí, jak jinak. Když nechám objektiv otevřený 7 vteřin, světelné stopy mi plochu snímku počmárají, vše splyne do jednoho světelného galimatyáše. Program „ohňostroj“ v tom smyslu, jak je obvykle nastaven, je zcela zavádějící a nechápu, kdo ho vymyslel.
Jak fotit ohňostroj
Podstatná je volba stanoviště. V tomto ohledu jsme měli v pátek trochu smůlu (jak se rádo říká nedostatku zkušenosti a úsudku), fotili jsme z míst, kde za řekou byly šeredné budovy nějakých skladišť. Kdyby to byly stromy, nebo nějaké úhledné domečky. No… nebyly.
Důležitý je i prostor. Já jednou fotil ohňostroj z mostu Legií v Praze a tam zas byla hlava na hlavě a fotit se tam pořádně nedalo.
Je jasné, že potřebujeme stativ, fotit to „z ruky“ nemá smysl.
Dva problémy
Při focení samém narazíme na problém se zaostřením a s expozicí.
Na automatiku bych moc nespoléhal, je dobře zaostřit na nekonečno. Zřejmě kvůli hloubce ostrosti někteří radí clonit na vysoké hodnoty. Já clonil na F5.0 a vcelku to bohatě stačilo.
A teď ta expozice. Je třeba ji experimentálně odvodit. Doba osvitu mi přijde jako nejlepší kolem 1/10 sec. Záleží ale na momentální situaci. Někdy ty rachejtle vytvářejí oblak dýmu, jindy jsou proti černému nebi – je třeba do hlídat. Ale jako nejdelší rozumná doba osvitu mi připadá 1/3 sec a nejkratší 1/15 sec – v těchto mantinelech je dobře se pohybovat. Této době osvitu a cloně je pak třeba přizpůsobit citlivost, vycházela 500 až 1000 ISO jako optimum. Na první ukázce je snímek ve kterém hraje roli i popředí. Byl pořízen 1/3 sec.
Ale i ta 1/15 nám zachytí hodně bohatý ohňostroj – v tomto případě bylo ve vzduchu hodně kouře a to dobré expozici prospělo:
Ty rakety létají opravdu raketově. Tohle je svědectví, jak rychle exploze postupuje – snímal jsem sériově, rychlostí 3 fps:
Vidíte, jak se během jediné vteřiny zásadně mění konfigurace na nebi – plyne z toho, že focení v sérii je při snímání ohňostroje velmi užitečný trik. Vidíte jak raketa letí, fotoaparát máte na stativu, ale je třeba ho mít uvolněný.
Odbočka:
Používám trojcestnou hlavu a při focení rachejtlí jsem měl uvolněný směr vlevo-vpravo a nahoru-dolů, pevný jsem měl „nakláněcí“ směr. Přece jen si myslím, že je to lepší než kulová hlava, která je volná ve všech směrech, když ji povolíte. Ale tohle je asi hodně individuální věc, někdo jiný může mít jiné zkušenosti.
Takže – raketa letí, vy ji sledujete a když už máte pocit, že je na vrcholu, to se dá krátkou zkušenostní celkem spolehlivě odvodit, začnete svoji sérii. No a to by v tom byl čert, aby jedna z těch fotek v sérii nebyla dobrá. Opakuji, jsou to rakety a to rozprsknutí trvá jen kratičkou dobu. Tím hůř, že zpravidla prská těch raket víc najednou a to se opravdu nedá odhadnout a postřehnout. Vždycky jde do značné míry o náhodu.
Volba ohniska je další důležité rozhodnutí. Záleží na prostředí. Pokud by se podařilo zachytit i odraz ohňostroje ve vodě, pak je kratší ohnisko velmi vhodné. Jak jsem řekl, záleží na stanovišti – mně tedy nezbývalo než volit delší ohniska. Pak je možné fotit nějaké celkové záběry, jako je tento:
Je ovšem možné jít ještě blíž, použít delší ohnisko a vytvářet světelné kompozice (1/3 sec).
No a když při expozici změníte ohnisko, „škubnete zoomem“, tak taky vznikne zajímavý efekt:
Kdybych to měl všechno shrnout, pak asi opravdu nejdůležitější je najít vhodné stanoviště. Problém je v tom, že dopředu a ve dne se to jaksi těžko hledá…