Na semináři Dílny jsme fotili motýly ve skleníku Fata Morgana v Praze v Tróji. Makrista nejsem a makristou nebudu, nicméně nějaké poučení jsme si odnesli všichni. O makrofotografii jsem tu v poslední době pojednal hlavně v souvislosti s objektivem Tamron 90/2.8. Však taky moje fotky zde uvedené jsou pořízené právě tímhle Tamronem. Začnu ale fotkou Jany Beckové. Vidíte tu mouchu? Musíte mít taky trochu štěstí…
Na semináři Dílny jsme fotili motýly ve skleníku Fata Morgana v Praze v Tróji. Makrista nejsem a makristou nebudu, nicméně nějaké poučení jsme si odnesli všichni. O makrofotografii jsem tu v poslední době pojednal hlavně v souvislosti s objektivem Tamron 90/2.8. Však taky moje fotky zde uvedené jsou pořízené právě tímhle Tamronem. Začnu ale fotkou Jany Beckové. Vidíte tu mouchu? Musíte mít taky trochu štěstí…
Já to vyfotil takhle, bez mouchy, tím Tamronem. Bez mouchy je to nuda…
Nicméně jsem to bral jako takové školní cvičení. Nuže, ostřit je třeba na hlavu, tedy především na oko. To ostatně platí obecně, když fotíme jakoukoli hlavu… lidskou nebo zvířecí. Neostrost čehokoli vám odpustí, neostrost očí nikoli. Oko do duše okno a pro motýly to platí taky.
Další zásada: hlídat, co je za motivem. Tady se mi podařilo hlavu – tmavou – posadit na světlé pozadí a to je myslím dobře. Když je motiv tmavý, ať vynikne na světlém pozadí, světlý motiv vynikne na tmavém pozadí. Takto je to jednoduché… ale v praxi se to ne vždy snadno udělá.
Tuhle ukázku pořídila Šárka Lujková. Je to fakticky ilustrace výše uvedeného.
Motýl je bílý a krásně svítí na zelené ploše. Navíc je dobře umístěná – do silného obrazového bodu na průsečíku levé svislé a horní vodorovné třetiny, prostor má ve směru pohledu, tedy pohybu. Tmavá spára je dobrá diagonála. Být to moje fotka, uvažoval bych o těch bílých průhledech v listu na spodní straně, asi bych se toho zbavil. Rozhodně to fotce nepomáhá.
Tady se přiznám k fíglu, nebo podvodu? Je to fakticky aplikace na to, o čem tu šla řeč před pár dny. Fotka je smontovaná ze dvou.
Trvám na tom, že hlava, najmě pak oči, musí být ostrá. Jak to ale udělat, když je hloubka ostrosti tak malá? Motýli jsou dva, jsou tedy dvě hlavy k řešení. Která má být ostrá? No samozřejmě obě a to z důvodů optických nelze. Nezbude buď vzdát se záměru, nebo to fotit nadvakrát, dostat do ostrosti nejdřív jednoho, pak druhé=ho a ve vrstvách je v Photoshopu (nebo jiném vrstevnatém editoru) spojit.
No a teď malou letovku. Přiznám, že jsem byl ve Fata Morgana už nejmíň pětkrát na motýlech a nepodařilo se mi vyfotit tu potvoru pořádně v letu. Tuhle aspoň při přistání.
Je to řehole, tohle makrofocení a nesmírně si vážím kolegů, kteří to dovedou. To třepotání křídel je samozřejmě mázlé, ale myslím, že to nevadí, naopak, že to umocňuje dojem rychlosti. Focení motýlů ve Fata Morgana je nádherný zážitek a zkuste si to také – ještě v těchhle dnech by je tam snad ještě mohli mít. Tihle exotičtí motýli jsou velice vstřícní a na rozdíl od těch našich hysterických bělásků se nechávají krásně fotit. Hlavně je nenechte ve středu obrázku, to je kompoziční zásada z odstavce jedna, stránka jedna první kapitoly pojednání o kompozici…
