Firma HTC má speciálku prodejnu v Praze v Revoluční 15, říkají tomu HTC HUB. Dole je obchod, nahoře velmi příjemná prostora a v ní jsme minulé úterý tropili pošetilosti s mobily HTC i jinými. A povídali si o tom, jak se fotí mobilem.
Kouzlo mobilu
To největší kouzlo spočívá v tom, že ho máme pořád s sebou. Přiznám, že moc nedůvěřuju těm přídavným aparátům, jakkoli nepochybuji, že dělají pěkné obrázky. Jenže dnešní mobily taky dělají pěkné obrázky a nemusím tahat nic navíc, protože bez mobilu se nehnu z domova.
Firma HTC má speciálku prodejnu v Praze v Revoluční 15, říkají tomu HTC HUB. Dole je obchod, nahoře velmi příjemná prostora a v ní jsme minulé úterý tropili pošetilosti s mobily HTC i jinými. A povídali si o tom, jak se fotí mobilem.
Kouzlo mobilu
To největší kouzlo spočívá v tom, že ho máme pořád s sebou. Přiznám, že moc nedůvěřuju těm přídavným aparátům, jakkoli nepochybuji, že dělají pěkné obrázky. Jenže dnešní mobily taky dělají pěkné obrázky a nemusím tahat nic navíc, protože bez mobilu se nehnu z domova.
Mobil má v sobě fotoaparát se softwarovou podporou a lze si stáhnout velké množství appek, které simulují moderní mobily a zastaralé mobily a všechno možné. Nicméně i ten základní mobil nabízí spoustu nastavení. Podstatné je nastavené poměru stran a kvality a rozměru obrazu. Tohle by se nemělo zanedbat, rozhodně je dobré nastavit to nejlepší, co mobil umí. K tomu ostatnímu jsem poněkud skeptický. V automatickém režimu umí mobil zvyšovat podle potřeby ISO, ostří až na úroveň (skoro) makra, poradí si s vyvážením bílé. Pokud jde o korekci expozice, doporučuji klepnout na nejsvětlejší místo v obraze a automatika se přizpůsobí – obraz ztmavne a ubude přepalů. No a pak už záleží na fotografující osobě, aby z toho vzešlo něco kloudného.
Jak na figuru
Na seminář jsem pozval Annu Marii, modelkovala nám mnohokrát v Dílně a osvědčila se i tady na semináři HTC – vrátila se zrovna z tréningu, hraje americký fotbal za pražské Harpies a v dresu jí to pěkně seklo. To je ona, zapasovaná mezi atributy HTC. I to je jedna z možných cest, jak nacpat objekty do formátu – přístroj naklonit a vytvořit úhlopříčku.
Účastníkům jsem nejdřív opakoval svých deset zásad kultivované fotografie, jak je mám na Diginedffu v oddílu Polopatě. Bod první, totiž že motiv je to co bude dobře vypadat na fotce, ten byl vyřešen – Anna Marie MUSÍ dobře vypadat na fotce.
Nebo taky nemusí.
Dva přístroje HTC ONE M9 si lidi půjčovali, takže vznikl soubor několika desítek fotek. Tohle je ukázka fotky, abych tak řekl, jak se to tak fotí. Všiml jsem si především, že při focení mobilem fotí hodně lidí na výšku. Jistě to není nic špatného, fotka na výšku rozhodně má smysl. Ale musím vědět, proč to dělám a co tím sleduju. Já si totiž myslím, že třeba tahle fotka vznikla bez záměru:
Postava je ve svislé ose, má strašně moc nad hlavou, dívá se jinam, do záběru někdo leze ze strany. Toto je nahodilá, objektově viděná fotka bez pokusu o nějaké obrazové řešení.
Mnohem lepší je toto řešení:
Taky na výšku, ale jde o tzv. americký záběr (klasicky je to od půlky stehen nahoru). Autor si ohlídal i ona nápisy HTC, vlevo na stojanu a vpravo na poutači. Řešil stanoviště – šel trochu níž, tyhle fotky z mírného podhledu působí obvykle velmi dobře.
Tady je to dokonce z nadhledu – aby se do záběru dostaly dva stojany i Anna Marie.
Vede to k určitému zkreslení, ale je to nějak řešená fotografie.
Posluchače lákala možnost zachytit obraz na jiném mobilu plus snímaný děj.
Toto je taková ukázka. Záměr je jistě správný, nicméně výsledek je hodně zmatený. Podle mého Desatera je důležité Pravidlo tří – jakmile je na fotce víc lidí než tři, hrozí nebezpeční nepřehlednosti, zmatku. Což se tady stalo, je tu sedm lidí a čtyři z nich mají seknutý obličej.
Tady jsou výrazně zachyceni tři lidé a hned je to přehlednější, strukturovanější. Ruší tam postava vzadu a seknuté postavy vpravo. Stačil nepatrný úkrok doprava a bylo by to vyčištěné.
Tady je postav pět, ale dvě jsou hodně vpředu, takže poutají pozornost, a nepřekrývají se. Zase krok k přehlednosti, k lepší čitelnosti fotky!
Ta metoda jít hodně blízko k lidem které fotíme se vyplácí, i ve velmi členité situaci, jako je seminář kde je čtyřicet lidí na malém prostoru. Situace se rozdělí na přední plán a zadní plán, takže i když tady zrovna není uplatněno Pravidlo tří, fotka působí organizovaným dojmem.
A co závěrem?
Ve fotografii platí pravidlo, že žádné pravidlo neplatí, nicméně pravidla sice neplatí, ale jsou a když je porušíme, musíme vědět, proč to děláme – hlavně proto, aby motiv vypadal dobře na fotce.
Takže, abychom se rozloučili, jedno pravidlo platí skoro vždycky: když se k motivu přiblížíme, zkazíme mnohem míň, než když jsme od něho moc daleko.
Recenzi na HTC One M9 mám zde, abyste věděli, jak to fotí a co se s tím dá dělat. No a o pravidlech a jak je překračovat a o tom Desateru pro kloudnou fotografii píšu v knize Digitální fotografie polopatě, kterou vydává Computerpress.
