Nezařazené

Fotili jsme karneval

Dnes jedu na karneval do Benátek a sejdu se tam s několika posluchači naší digineffí Dílny. Minulou sobotu jsme si udělali jakousi generálku na karnevalu v Praze. Ověřil jsem si tam pár zásad, na které je dobře při fotografování takových událostí pamatovat. No a provětral jsem tam zase ten Fujifilm X-S1 .

Dnes jedu na karneval do Benátek a sejdu se tam s několika posluchači naší digineffí Dílny. Minulou sobotu jsme si udělali jakousi generálku na karnevalu v Praze. Ověřil jsem si tam pár zásad, na které je dobře při fotografování takových událostí pamatovat. No a provětral jsem tam zase ten Fujifilm X-S1 .

Velmi doporučuji fotit podniky typu karneval, a během roku je jich podivuhodně mnoho.  Je to živá fotografie, přičemž živá fotografie je mimořádně hodnotné a zároveň obtížné odvětví. Stačí se podívat na webové galerie a zjistíte, jak mizivé procentu zde živá fotografie zaujímá. Ne proto, že by nebyla atraktivní. Je to proto, že to málo kdo umí. Focení karnevalu či masopustu či vynášení smrtky, to je cosi velmi podobného uliční fotografii, tedy “street photography”. Je tu ale jeden významný rozdíl. Ona je ta street photography vždycky věc ošemetná. Lidi svým počínání vždycky nějak obtěžujete. Je to mnohdy až protivný lov na lidi. Navíc, zřetelně roste nechuť k nechtěnému fotografování. A já se tomu nedivím.


Na slavnostech karnevalového typu fotografování nikomu nevadí. Kostýmovaní účastníci s tím počítají a obvykle rádi spolupracují. No a lidi kolem, ti musí počítat s tím, že se občas někomu do záběru připletou. A teď jak na to. Podobně jako v mnoha dalších odvětvích je zakopaný pes v ostrosti. Snažíme se zachytit pohyb, děj, ruch, a to je vždycky náročné na ostrost. Přístroj musí zaostřit a naopak my nesmíme dopustit, abychom přístroj rozhýbali. Hodně nám pomůže krátká doba osvitu. I to je relativní pojem, záleží na tom, zdali používáme krátké ohnisko nebo dlouhé ohnisko a platí zásada, že čím je ohnisko delší, tím kratší čas musíme použít. Nicméně v každém případě zapomeňte na klasickou zásadu, že “kolik milimetrů ohniska, tolikatina vteřiny je nutná”, takže ohnisko s ekvivalentem 30 mm potřebuje 1 / 30 vteřiny a ohnisko ekvivalentu 1 / 100 potřebuje setinu. Tu hodnotu zkraťte dvakrát, lépe čtyřikrát.
Upřímně řečeno, krátkou dobou osvitu nic nezkazíte. Dá se to řešit jako při sportu, nastavením priority času. Pak si přístroj přiřadí odpovídající hodnotu clony. Za špatného počasí je dobře si nastavit automatické ISO – přístroj, když otevře clonu naplno a pořád by to ještě nestačilo, protože je při daném času málo světla, zvedne citlivost v ISO. Čímž se dostáváme k druhému okruhu.
Máme použít krátké nebo dlouhé ohnisko?
Záleží na okolnostech. Krátké ohnisko zvýrazňuje prostor a vede k dynamickým, živým fotografiím. Musí ale být splněna jedna podmínka. Musíme být motivu blízko a když řeknu blízko, pak to doslova znamená na dosah ruky. Velmi levné setové objektivy zrcadlovek začínají na 18 mm. To je po přepočtu cca 27 milimetrů ohniska kinofilmového přístroje. Konstruktéři objektivů nevolili 18 mm s ekvivalentem 27mm náhodou. Takzvaná osmadvacítka byla po desítky let klasické ohnisko používané fotoreportéry na celém světě. Výrazně zobrazuje prostor, na to je záběr dost široký, avšak ještě nedeformuje lidi. Ještě kratší ohniska mnohdy nepřirozeně vykreslují postavy, lidi mají velké hlavy a malé nohy. Ne vždycky to vadí, při karnevalové fotografii určitě ne, ale třeba při svatební ano, tak na to pozor.

Osmadvacítka, tedy ten osmnáctimilimetrový seťák, je v tomto ohledu celkem v pohodě. Pokud máme příležitost se dostat dost blízko, zkoušejte jít na doraz s ohniskem, foťte na krátko a foťte na dosah.


Osvědčuje se zásada “dokud děj trvá, fotím” – a jdu blíž. Je to vidět i na této ukázce. Obvykle fotka z nejkratší vzdálenosti je nejvýraznější.


Na této ukázce nejsou lidi vyfocení zpoza buku. Vědí o mně a pózují před objektivem a trošku exhibice k věci patří!
Je třeba být ohleduplný. Není dobré se na objekt nalepit a překážet dlouho ostatním. To už není otázka fotografická, spíš je to věc dobrého vychování. Vyfoťte si co potřebujete a uhněte z výhledu.

Pokud jsme dost blízko, zachytíme o prostředí. Na tomto místě byla trochu pranice fotografů – všichni chtěli zachytit masky a orloj v pozadí.
Někdy se blízko nedostaneme. Na téhle ukázce například skupina vystupovala ve vyhrazeném prostoru. Krátké ohnisko zabere jakýsi nezáživný celek. Fotka má snad nějakou dokumentační hodnotu, ale jako fotka je k ničemu, což dokumentuji dole:


Pak přichází ke slovu delší ohnisko. Máme příležitost zachytit především výraz obličeje. Tvář je je na člověku to nejzajímavější a když se nám podaří zachytit nějaký výraz, je vyhráno. Dlouhé ohnisko též dovede spojovat prostorově nesouvisející motivy. Na této ukázce žonglér a bubeník byli od sebe několik metrů. Dlouhé ohnisko přístroje Fujifilm X-S1 dokázalo oba muže spojit. Takto pojaté fotografie není snadné udělat, když je objekt v prudkém pohybu, což tedy žonglér opravdu je – hodně pomůže sériové focení. Tohle je fotka ze série 10 oken za vteřinu.


Při hodně barevných motivech je možné hrát na barvu, zde je to variace na červenou barvu.


Buď jak buď, abych to shrnul. Pokud to jde, zkuste fotit na blízko. Pokud se nedostanete dost daleko, je třeba pracovat s delším ohniskem, ovšem to je jiný druh vidění. Krátké ohnisko zvýrazňuje prostor, dlouhé ohnisko ho ruší – a v tom je ten trik.