|
Další akce Dílny byla návštěva městského muzea v Jílovém, kde o víkendu předváděli dráteníci svoje umění. Zadání bylo: tváře účastníků, práce rukou. Jak se ukázalo, nebylo to zas tak snadné, jak by se zdálo z počátku.
„Byl jsme bezradný, když jsem vešel,“ řekl mi eden z účastníků semináře. Ono není divu. Nízká hladina osvětlení. Skloněné obličeje, mix umělého a denního světla, roztříštěné prostředí. Jak to fotit? Širokoúhlým objektivem? Dlouhým sklem? Každé druhé focení je „nesnadné“. Skoro vždycky narazíte na nějaký problém, který je třeba řešit a právě v dovednosti, jak se k problému postavit, je jádro pudla. Takže jsme si vyzkoušeli, jak asi fotí podobné věci chudáci fotografové z regionálních novin.  Tady je to, co dělalo potíže: skloněná hlava, ruce ve stínu. Tenhle snímek jsem řešil přísně symetrickou kompozicí. Na prosvětlení drátů zapracoval Photoskop.  Občas je třeba počkat na pěkný výraz tváře. Sice se v tom snímku ztrácí řemeslo, ale ta paní působí sympatickým dojmem.  Je třeba jít blíž. To je v podstatě univerzálně platná zásada. Naštěstí dráteníci byli velmi trpěliví a nikdo z nich se nám nepokusil zadrátovat objektiv, i když jsme jim lezli doslova pod nos.  Totéž platí o muzikantech. Na nich je v podstatě zajímavý jen výraz obličeje. Nemá asi moc velký smysl fotit je celé, od hlavy až po patu. Tady jsem se pokusil skoro o makrozáběr.  Ale i na celek došlo. Širokoúhlý objektiv a vystižený výraz v obličeji. V celku fotoreportáže působí povšechný záběr dobře, přinejmenším proto, že podává nejvíc informace.  Tuhle fotku mám rád, už proto, že zachycuje dvě naše účastnice semináře a taky pána, který by s velkou šancí na úspěch mohl soutěžit o titul „nejsympatičtější dráteník“. Chcete se účastnit akcí Dílny, seminářů v terénu a u počítače? Pošlete mi mail na adresu ondrejneff zavináč gmail.com! |
|
Další akce Dílny byla návštěva městského muzea v Jílovém, kde o víkendu předváděli dráteníci svoje umění. Zadání bylo: tváře účastníků, práce rukou. Jak se ukázalo, nebylo to zas tak snadné, jak by se zdálo z počátku.
„Byl jsme bezradný, když jsem vešel,“ řekl mi eden z účastníků semináře. Ono není divu. Nízká hladina osvětlení. Skloněné obličeje, mix umělého a denního světla, roztříštěné prostředí. Jak to fotit? Širokoúhlým objektivem? Dlouhým sklem? Každé druhé focení je „nesnadné“. Skoro vždycky narazíte na nějaký problém, který je třeba řešit a právě v dovednosti, jak se k problému postavit, je jádro pudla. Takže jsme si vyzkoušeli, jak asi fotí podobné věci chudáci fotografové z regionálních novin. Tady je to, co dělalo potíže: skloněná hlava, ruce ve stínu. Tenhle snímek jsem řešil přísně symetrickou kompozicí. Na prosvětlení drátů zapracoval Photoskop. Občas je třeba počkat na pěkný výraz tváře. Sice se v tom snímku ztrácí řemeslo, ale ta paní působí sympatickým dojmem. Je třeba jít blíž. To je v podstatě univerzálně platná zásada. Naštěstí dráteníci byli velmi trpěliví a nikdo z nich se nám nepokusil zadrátovat objektiv, i když jsme jim lezli doslova pod nos. Totéž platí o muzikantech. Na nich je v podstatě zajímavý jen výraz obličeje. Nemá asi moc velký smysl fotit je celé, od hlavy až po patu. Tady jsem se pokusil skoro o makrozáběr. Ale i na celek došlo. Širokoúhlý objektiv a vystižený výraz v obličeji. V celku fotoreportáže působí povšechný záběr dobře, přinejmenším proto, že podává nejvíc informace. Tuhle fotku mám rád, už proto, že zachycuje dvě naše účastnice semináře a taky pána, který by s velkou šancí na úspěch mohl soutěžit o titul „nejsympatičtější dráteník“. Chcete se účastnit akcí Dílny, seminářů v terénu a u počítače? Pošlete mi mail na adresu ondrejneff zavináč gmail.com! |
