|
Ve čtvrtek 5. února se na Staroměstském náměstí sešlo asi dva tisíce lidí, aby podpořili realizaci projektu „blob“ Jana Kaplického. Politiku dejme stranou, soustřeďme se na fotografické problémy.
Převládající tma, to je asi ten nejmenší problém. Tma ve velkém městě znamená v praxi jen nastavení citlivosti na snesitelně vysoké ISO: je třeba dosáhnout přijatelného kompromisu výška ISO / míra šumu. Zde je jasný odstup kompakt – zrcadlovka APS-C – full frame zrcadlovka. Čím větší čip, tím lépe zvládá vysoké hodnoty ISO s omezenou mírou šumu. Vyrovnání bílé: i to je problém. Takové události fotíme ve světle, které je v podstatě načervenalé. Jaké nastavení bílé zvolit? Je to asi věc názoru, zde je ten můj: Toto jsou, jak jsem přel, v podstatě snadno řešitelné problémy. Ten hlavní spočívá v různorodosti osvětlení. Takové náměstí je osvětlené pouličními lampami – a v případě veřejné události, jakou je ku př. demonstrace, dalšími světelnými zdroji, reflektory, lampami televizních kamer a podobně. Úroveň osvětlení tudíž kolísá v rozmezí mnoha EV. Navíc, světlo reflektoru zachycené objektivem nám může fotku expozičně rozhodit, protože automatika zakalkuluje toto světlo do svého výpočtu a výsledkem je silně podexponovaná fotka. Řešením je manuální režim expozice. Vyzkoušíme si expozici na nějaké typické partii v režimu – dejme tomu – priority clony (režim A) a získané hodnoty přeneseme ručně v režimu M. Ale ani pak není vyhráno, protože se na jevišti událostí pohybujeme a míra osvětlení se tam může dramaticky měnit i v rozmezí několika metrů. Je proto třeba kontrolovat na displeji, jak na tom expozičně jsme. Velmi pomáhá displej zapnutý na režim highlights, tedy na režim, kde se zobrazují vypálené jasy. Kupodivu při těchto nočních experimentech je nebezpečnější přeexpozice než podexpozice. Shrnutí
Když se to takhle napíše, vypadá to složitě, ale ve skutečnosti je to velmi jednoduché. Je třeba si to vyzkoušet, nic na tom není. Ukažme si to na příkladech:  Fatálně přeexponovaná fotka. Nesmíme zapomínat, že pleť má daleko vyšší index odrazivosti, než je „úředně stanovených“ 18%, takže reflektor namířený na obličej může snadno vypálit detaily, jak se to stalo na této ukázce. Na další ukázce vidíme, jak dokáže reflektor namířený do objektivu ovlivnit expozici v automatickém režimu. Snímek je podexponovaný. Na nočním snímku ve městě nás mohou zachránit vysoce světlé partie.  Celkové záběry jsou hodně náchylné k přeexpozici, proto se je nebojme hodně stáhnout expozičně: vždycky se tam najde něco dobře exponovaného.  A co fotit? Je dobře si pamatovat zásadu tří: jakmile je na fotce víc osob než tři, nastávají problémy. Nejlépe uděláme, když se soustředíme na jednotlivce, kteří se nějak výrazně projevují. Taková fotka pak přináší efekt a třebaže zobrazuje jen zlomek účastníků, vystihuje náladu události.  Tohle je další ukázka, tentokrát jen s jedním účastníkem.  Je třeba si to párkrát vyzkoušet. Věřím, že se „blobování“ bude opakovat, takže si to můžeme příště vyzkoušet znovu. |
|
Ve čtvrtek 5. února se na Staroměstském náměstí sešlo asi dva tisíce lidí, aby podpořili realizaci projektu „blob“ Jana Kaplického. Politiku dejme stranou, soustřeďme se na fotografické problémy.
Převládající tma, to je asi ten nejmenší problém. Tma ve velkém městě znamená v praxi jen nastavení citlivosti na snesitelně vysoké ISO: je třeba dosáhnout přijatelného kompromisu výška ISO / míra šumu. Zde je jasný odstup kompakt – zrcadlovka APS-C – full frame zrcadlovka. Čím větší čip, tím lépe zvládá vysoké hodnoty ISO s omezenou mírou šumu. Vyrovnání bílé: i to je problém. Takové události fotíme ve světle, které je v podstatě načervenalé. Jaké nastavení bílé zvolit? Je to asi věc názoru, zde je ten můj: Toto jsou, jak jsem přel, v podstatě snadno řešitelné problémy. Ten hlavní spočívá v různorodosti osvětlení. Takové náměstí je osvětlené pouličními lampami – a v případě veřejné události, jakou je ku př. demonstrace, dalšími světelnými zdroji, reflektory, lampami televizních kamer a podobně. Úroveň osvětlení tudíž kolísá v rozmezí mnoha EV. Navíc, světlo reflektoru zachycené objektivem nám může fotku expozičně rozhodit, protože automatika zakalkuluje toto světlo do svého výpočtu a výsledkem je silně podexponovaná fotka. Řešením je manuální režim expozice. Vyzkoušíme si expozici na nějaké typické partii v režimu – dejme tomu – priority clony (režim A) a získané hodnoty přeneseme ručně v režimu M. Ale ani pak není vyhráno, protože se na jevišti událostí pohybujeme a míra osvětlení se tam může dramaticky měnit i v rozmezí několika metrů. Je proto třeba kontrolovat na displeji, jak na tom expozičně jsme. Velmi pomáhá displej zapnutý na režim highlights, tedy na režim, kde se zobrazují vypálené jasy. Kupodivu při těchto nočních experimentech je nebezpečnější přeexpozice než podexpozice. Shrnutí
Když se to takhle napíše, vypadá to složitě, ale ve skutečnosti je to velmi jednoduché. Je třeba si to vyzkoušet, nic na tom není. Ukažme si to na příkladech: Fatálně přeexponovaná fotka. Nesmíme zapomínat, že pleť má daleko vyšší index odrazivosti, než je „úředně stanovených“ 18%, takže reflektor namířený na obličej může snadno vypálit detaily, jak se to stalo na této ukázce. Na další ukázce vidíme, jak dokáže reflektor namířený do objektivu ovlivnit expozici v automatickém režimu. Snímek je podexponovaný. Na nočním snímku ve městě nás mohou zachránit vysoce světlé partie. Celkové záběry jsou hodně náchylné k přeexpozici, proto se je nebojme hodně stáhnout expozičně: vždycky se tam najde něco dobře exponovaného. A co fotit? Je dobře si pamatovat zásadu tří: jakmile je na fotce víc osob než tři, nastávají problémy. Nejlépe uděláme, když se soustředíme na jednotlivce, kteří se nějak výrazně projevují. Taková fotka pak přináší efekt a třebaže zobrazuje jen zlomek účastníků, vystihuje náladu události. Tohle je další ukázka, tentokrát jen s jedním účastníkem. Je třeba si to párkrát vyzkoušet. Věřím, že se „blobování“ bude opakovat, takže si to můžeme příště vyzkoušet znovu. |
