Problém konfliktu formátů 4:3 a 3:2 se nevytrácí z debat. Každou chvilku se mě na to někdo ptá. Jak to tedy s těmi formáty je? A jak je to s aparáty, které umožňují volbu 3:2?
Podstata problému je prostá. Formát papíru 18×24 je typický představitel poměru stran 3:4. Pokud byste tedy chtěli realizovat svůj čtyřmegový digitální snímek velký 2304×1728, nenarazíte na problémy. Poměr stran 2304×1728 je přesně 4:3. Pokud ale zvolíte formát papíru 10×15 cm, buď budete muset na delší straně něco uříznout, anebo na kratších stranách nechat volné místo.
Co tedy dělají fotoaparáty, které nabízejí jako volitelný formát na př. 2288×1520? To je poměr stran skoro přesně 3:2. Tyto aparáty prostě uříznou nahoře a dole pruh. Připomenu, že jsou tři metody počítání pixelů (buněk) na snímači:
Fyzický počet uvádí, kolik jich skutečně je;
efektivní počet je ten, který se může zúčastnit tvorby obrazu;
aktivní počet je ten, který se v daném režimu skutečně účastní tvorby obrazu.
Takže jakmile nastavíme poměr stran 3:2, zmenší se aktivní počet pixelů. Naše ukázka je pořízena přístrojem Olympus C-770UZ. To je přístroj s elektronickým hledáčkem. Podstatné je, že tento přístroj při přepnutí na 3:2 (v režimu SGQ) poctivě ořízne obrázek i v hledáčku a na LCD: tím umožní nadále komponovat na plný formát, takže to co v hledáčku či LVD vidíme, bude na snímku, o nic nepřijdeme.
Na naší ukázce vidíme, oč je snímek vpravo nahoře a dole ořezaný. Opakuji, podstatné je, že jsem onen ořez viděl už v elektronickém hledáčku a na displeji.
 |
 |
Problém nastává ve fotoaparátech s průhledovým hledáčkem. Tam se ořez neprojeví. Pravda, průhledové hledáčky jsou obvykle velmi nepřesné, ovšem v tomto případě přechází ona nepřesnost za hranice tolerance.
Jak poradit? Používat 3:2? Není žádná univerzálně platná neměnná rada, leda tak, že pokud volíme tudo volbu, je nutné komponovat obrázek na displeji nebo v elektronickém hledáčku, tedy nespolíéhat naprůhledový hledáček. Ale i potom určité rozpaky vemě zůstávají. Zde je můj osobní názor, který nikomu nevnucuji. Především, obvykle je volba 3:2 v nejvyšší kvalitě, v našem případě SHQ, tedy při nejnižší kompresi a rozlišení 4 Mpx. Už tohle čtyřmego je zbytečně kvalitní na formát 10×15. Jakmile bych fotil na 3:2, měl bych pak problémy s formáty, které nejsou 3:2. Takže zůstávám věrný formátům s poměrem stran 4:3 a pokud by mi na poměru 3:2 mimořádně záleželo, udělal bych si výřez v poměru 3:2 pro potřeby pohlednice 10×15 cm.
Problém konfliktu formátů 4:3 a 3:2 se nevytrácí z debat. Každou chvilku se mě na to někdo ptá. Jak to tedy s těmi formáty je? A jak je to s aparáty, které umožňují volbu 3:2?
Podstata problému je prostá. Formát papíru 18×24 je typický představitel poměru stran 3:4. Pokud byste tedy chtěli realizovat svůj čtyřmegový digitální snímek velký 2304×1728, nenarazíte na problémy. Poměr stran 2304×1728 je přesně 4:3. Pokud ale zvolíte formát papíru 10×15 cm, buď budete muset na delší straně něco uříznout, anebo na kratších stranách nechat volné místo.
Co tedy dělají fotoaparáty, které nabízejí jako volitelný formát na př. 2288×1520? To je poměr stran skoro přesně 3:2. Tyto aparáty prostě uříznou nahoře a dole pruh. Připomenu, že jsou tři metody počítání pixelů (buněk) na snímači:
Fyzický počet uvádí, kolik jich skutečně je;
efektivní počet je ten, který se může zúčastnit tvorby obrazu;
aktivní počet je ten, který se v daném režimu skutečně účastní tvorby obrazu.
Takže jakmile nastavíme poměr stran 3:2, zmenší se aktivní počet pixelů. Naše ukázka je pořízena přístrojem Olympus C-770UZ. To je přístroj s elektronickým hledáčkem. Podstatné je, že tento přístroj při přepnutí na 3:2 (v režimu SGQ) poctivě ořízne obrázek i v hledáčku a na LCD: tím umožní nadále komponovat na plný formát, takže to co v hledáčku či LVD vidíme, bude na snímku, o nic nepřijdeme.
Na naší ukázce vidíme, oč je snímek vpravo nahoře a dole ořezaný. Opakuji, podstatné je, že jsem onen ořez viděl už v elektronickém hledáčku a na displeji.
|
|
Problém nastává ve fotoaparátech s průhledovým hledáčkem. Tam se ořez neprojeví. Pravda, průhledové hledáčky jsou obvykle velmi nepřesné, ovšem v tomto případě přechází ona nepřesnost za hranice tolerance.
Jak poradit? Používat 3:2? Není žádná univerzálně platná neměnná rada, leda tak, že pokud volíme tudo volbu, je nutné komponovat obrázek na displeji nebo v elektronickém hledáčku, tedy nespolíéhat naprůhledový hledáček. Ale i potom určité rozpaky vemě zůstávají. Zde je můj osobní názor, který nikomu nevnucuji. Především, obvykle je volba 3:2 v nejvyšší kvalitě, v našem případě SHQ, tedy při nejnižší kompresi a rozlišení 4 Mpx. Už tohle čtyřmego je zbytečně kvalitní na formát 10×15. Jakmile bych fotil na 3:2, měl bych pak problémy s formáty, které nejsou 3:2. Takže zůstávám věrný formátům s poměrem stran 4:3 a pokud by mi na poměru 3:2 mimořádně záleželo, udělal bych si výřez v poměru 3:2 pro potřeby pohlednice 10×15 cm.
