Nezařazené

Filtry a expozice

Rád bych se věnoval převážně focení krajiny. Z tohoto důvodu mám objednané následující filtry – šedý ( ND ), šedý přechodový a polarizační filtr, fotím DSLR. Někde jsem se však dočetl, že není možno stanovovat parametry expozice s filtry nasazenými na objektivu, ale je nutno stanovit nejprve expozici bez filtrů nasazených na objektivu, poté filtry nasadit a provézt patřičné korekce expozice. Přiznám se, že z těch korekcí nejsem moc moudrý.
K.R.

Tak především:
funkce filtru ve fotografické praxi spočívá v tom, že potlačí (odfiltruje) část světla. Některý odfiltruje jen energeticky nepatrnou (na př. UV filtr) a pak není žádné korekce expozice třeba, jiný – jako třeba IR infračervený filtr odfiltruje viditelnou část spektra a pak je expozice „o něčem jiném“. Typický filtr tedy ovlivňuje expozici.
Dále: každý filtr přidává dvě rovné plochy do optické soustavy. Každá z nich má svoji odrazivost, zachycuje nečistoty, nějak láme světlo. Rozhodně tedy filtr nezlepšuje kresbu objektivu, spíše naopak.

Jaké filtry používat
Pan K.R. zmiňuje ND filtr (šedý = neutral density), šedý přechodový a polarizační.
ND filtry se používají k omezení světla pro speciální případy. Je kupříkladu třeba kvůli nějakým výtvarným účelům fotografovat dlouhým časem při otevřené cloně. ND filtr pomůže potlačit světlo, abychom se do takového neobvyklého poměru clony a času dostali. Dnes je v módě focení „rozmazané vody“. Potřebujeme tedy za denního světla – dejme tomu – vteřinovou expozici. I při nejnižší nastavené citlivosti a největší cloně (= nejmenší clonový otvor) se nemusíme do vteřinové expozice dostat. Pomůže tedy ND filtr. Ten má různou propustnost, ND2 sníží expoziční hodnotu o jeden stupeň, ND4 o dva, ND8 o tři. Můžeme to vyzkoušet – změřit expozici bez filtru a pak nasadit filtr a podívat se, co automatika s expozicí udělá, zdali při dané cloně prodlouží čas o tolik stupňů, jak silní je ND filtr. Nicméně, z praxe, nevidím jediný důvod, proč neměřit expozici s nasazeným ND filtrem.

Přechodové filtry se vyrábějí šedé (ND) v různých stupních a barevné. Nechme barevné stranou, někdy se k nim vrátíme (jen prozradím, že jsem proti). Šedé přechodové filtry zhruba půl obrazu postupně odstíní a půl nechají být. S nimi si musíme dát pozor na vnitřní měření expozice. Tmavá část přece jen omezí vstup světla, automatika na to reaguje a to vede k přeexpozici nefiltrované části. Ukažme si to na příkladu:

Podzimní nefiltrovaná krajina. Nesvítí sluníčko, všechno je pošmourné, mraky jsou nevýrazné. Nasadíme tedy přechodový filtr a exponujeme bez korekce, samozřejmě „tmavým nahoru“.

Spodní část je přeexponovaná, horní jakž takž. Takhle jsme si to nepředstavovali. Jdeme tedy s expoziční kompenzací na hodnotu -EV. To je jedna cesta – laborovat funkcí expoziční kompenzace. Pokud ovšem bychom pracovali v manuální M režimu, pak prostě utáhneme clonu (vyšší číslo, menší otvor) o jeden stupeň, nebo zkrátíme expoziční dobu, na př. z 1/125 na 1/250. Je třeba to vyzkoušet, záleží na hustotě filtru – spolehlivým pomocníkem je histogram.

Konečně jsme se trefili, teď je to v pořádku, korigovaná expozice vedla k výsledku. Nicméně, abych odpověděl na otázku – i v tomto případě se pracuje s nasazeným filtrem a hledá se korekce bud funkcí expoziční kompenzace, nebo manuálním přenastavením času nebo clony nebo obého – a kontrolujeme histogram na výsledném snímku.

Polarizační filtr je pro krajináře nezbytná pomůcka, jeho efekt „zvýraznění mraků“ je dobře znám. Zase záleží na to, jaký je to filtr, je třeba to vyzkoušet, nicméně podle mé zkušenosti přístroj s nasazeným polarizačním filtrem neměří přesně, má tendenci k podexpozici. Je třeba do vyzkoušet, U jednoho mého filtru je korekční faktor +0,7, u druhého dokonce +1. Rozhodně ale měřím s nasazeným filtrem – a koriguji.

Máte-li jiné zkušenosti, prosím, napište.

Rád bych se věnoval převážně focení krajiny. Z tohoto důvodu mám objednané následující filtry – šedý ( ND ), šedý přechodový a polarizační filtr, fotím DSLR. Někde jsem se však dočetl, že není možno stanovovat parametry expozice s filtry nasazenými na objektivu, ale je nutno stanovit nejprve expozici bez filtrů nasazených na objektivu, poté filtry nasadit a provézt patřičné korekce expozice. Přiznám se, že z těch korekcí nejsem moc moudrý.
K.R.

Tak především:
funkce filtru ve fotografické praxi spočívá v tom, že potlačí (odfiltruje) část světla. Některý odfiltruje jen energeticky nepatrnou (na př. UV filtr) a pak není žádné korekce expozice třeba, jiný – jako třeba IR infračervený filtr odfiltruje viditelnou část spektra a pak je expozice „o něčem jiném“. Typický filtr tedy ovlivňuje expozici.
Dále: každý filtr přidává dvě rovné plochy do optické soustavy. Každá z nich má svoji odrazivost, zachycuje nečistoty, nějak láme světlo. Rozhodně tedy filtr nezlepšuje kresbu objektivu, spíše naopak.

Jaké filtry používat
Pan K.R. zmiňuje ND filtr (šedý = neutral density), šedý přechodový a polarizační.
ND filtry se používají k omezení světla pro speciální případy. Je kupříkladu třeba kvůli nějakým výtvarným účelům fotografovat dlouhým časem při otevřené cloně. ND filtr pomůže potlačit světlo, abychom se do takového neobvyklého poměru clony a času dostali. Dnes je v módě focení „rozmazané vody“. Potřebujeme tedy za denního světla – dejme tomu – vteřinovou expozici. I při nejnižší nastavené citlivosti a největší cloně (= nejmenší clonový otvor) se nemusíme do vteřinové expozice dostat. Pomůže tedy ND filtr. Ten má různou propustnost, ND2 sníží expoziční hodnotu o jeden stupeň, ND4 o dva, ND8 o tři. Můžeme to vyzkoušet – změřit expozici bez filtru a pak nasadit filtr a podívat se, co automatika s expozicí udělá, zdali při dané cloně prodlouží čas o tolik stupňů, jak silní je ND filtr. Nicméně, z praxe, nevidím jediný důvod, proč neměřit expozici s nasazeným ND filtrem.

Přechodové filtry se vyrábějí šedé (ND) v různých stupních a barevné. Nechme barevné stranou, někdy se k nim vrátíme (jen prozradím, že jsem proti). Šedé přechodové filtry zhruba půl obrazu postupně odstíní a půl nechají být. S nimi si musíme dát pozor na vnitřní měření expozice. Tmavá část přece jen omezí vstup světla, automatika na to reaguje a to vede k přeexpozici nefiltrované části. Ukažme si to na příkladu:

Podzimní nefiltrovaná krajina. Nesvítí sluníčko, všechno je pošmourné, mraky jsou nevýrazné. Nasadíme tedy přechodový filtr a exponujeme bez korekce, samozřejmě „tmavým nahoru“.

Spodní část je přeexponovaná, horní jakž takž. Takhle jsme si to nepředstavovali. Jdeme tedy s expoziční kompenzací na hodnotu -EV. To je jedna cesta – laborovat funkcí expoziční kompenzace. Pokud ovšem bychom pracovali v manuální M režimu, pak prostě utáhneme clonu (vyšší číslo, menší otvor) o jeden stupeň, nebo zkrátíme expoziční dobu, na př. z 1/125 na 1/250. Je třeba to vyzkoušet, záleží na hustotě filtru – spolehlivým pomocníkem je histogram.

Konečně jsme se trefili, teď je to v pořádku, korigovaná expozice vedla k výsledku. Nicméně, abych odpověděl na otázku – i v tomto případě se pracuje s nasazeným filtrem a hledá se korekce bud funkcí expoziční kompenzace, nebo manuálním přenastavením času nebo clony nebo obého – a kontrolujeme histogram na výsledném snímku.

Polarizační filtr je pro krajináře nezbytná pomůcka, jeho efekt „zvýraznění mraků“ je dobře znám. Zase záleží na to, jaký je to filtr, je třeba to vyzkoušet, nicméně podle mé zkušenosti přístroj s nasazeným polarizačním filtrem neměří přesně, má tendenci k podexpozici. Je třeba do vyzkoušet, U jednoho mého filtru je korekční faktor +0,7, u druhého dokonce +1. Rozhodně ale měřím s nasazeným filtrem – a koriguji.

Máte-li jiné zkušenosti, prosím, napište.