Nezařazené

Fejeton: Mavic Air a já

V lednu jsem tu oznámil jako novinku kapesní dron od DJI a v březnu jsme ho s Michalem Houdkem porovnávali s modelem Mavic PRO. Pod odkazem najdete i video.
Michal je zkušený dronista, já to sice párkrát už taky měl v ruce, ale teď to bylo poprvé na ostro. Tehdy to odpilotoval on, teď jsem byl na řadě já. Tady máš škatuli, vybal, zprovozni a létej!

V lednu jsem tu oznámil jako novinku kapesní dron od DJI a v březnu jsme ho s Michalem Houdkem porovnávali s modelem Mavic PRO. Pod odkazem najdete i video.
Michal je zkušený dronista, já to sice párkrát už taky měl v ruce, ale teď to bylo poprvé na ostro. Tehdy to odpilotoval on, teď jsem byl na řadě já. Tady máš škatuli, vybal, zprovozni a létej!



Připomenu, že tenhle Mavic Air je větší než Spark, ale menší než PRO.  Na tříosém gimbal závěsu (je otočný ve třech směrech a stabilizovaný a odpružený) je kamera vybavená čipem 12megovým CMOS 1 /2.3 palce. Objektiv má ekvivalent 24 mm při cloně F2.8, čip, fotografie se zapisují v JPEG nebo RAW formátu, lze i HDR. Video je až 4K / 30 oken za vteřinu, v HD lze pořídit až 120 fps. K vlastnostem patří i 32megapixelové sférické panorama. Zápis je na 8 GB vnitřní paměť anebo na microSD kartu. Ve sportovním módu dron dosáhne až 60 km/hod, dosáhne výšky až 4 km a dolet od kontroleru je 4 km. Ve vzduchu vydrží 20 minut. Tolik tedy specifikace.

Moje pocity
Přirozeně že jsem byl extrémně obezřetný. Ono je to všechno velmi maličké a filigránské, ovšem nesmírně důmyslné. V podstatě jsou tu dva objekty. Samotný dron a pak kontrolní panel. Ten má dva ovládací kolíčky, joysticky – ty se dají vyšroubovat a schovat do komůrek uvnitř panelu, aby při transportu nepřekážely. Dále je uvnitř panelu USB kabel na připojení mobilu. Já tam měl iPhone kabel, ale samozřejmě k disposici jsou i jiné formáty. Mám iPhona 8 Plus v pouzdru a velmi jsem ocenil, že i tuhle obludu mohu do pracek ovládacího panelu zasunout.



V mobilu jsem už měl nainstalovanou appku DJI Go, ta ovládá několik modelů dronů a taky gimbal OSMO, ale Mavic Air neumí, na to je třeba nainstalovat jinou appku, DJI GO 4.

Samotný dron vypadá trochu jako přerostlý brouk a je podivuhodné, jak krásně se dají nožičky složit a pak se to vloží do pouzdérka a pouzdérko se vejde do větší kapsy. Gimbal a kamera jsou v transportní poloze fixované plexikovým chráničem, ten se musí sejmout a schovat a neztratit. To je dobře mít na paměti. Jsme zvyklí s sebou tahat mobil, v kapse vedle klíčů, pak ho fláknout hned sem, hned tam, i s foťákem takhle leckdo zachází. Dron vyžaduje soustředění, pečlivost. Je vymyšlený chytře a vyrobený pečlivě, vyžaduje za to pozornost. Pokud tedy jde o moje pocity, převládala maximální pozornost a opatrnost – což se ostatně vyplácí při samotném létání.
Ještě jeden postřeh – vím že můj web čtou i starší ročníci. Tak tohle je pro mladý v tom směru, že spousta údajů v menu a nápisů a varování je mrňavými písmenky a na displeji za slunečného počasí kolikrát vidíte starou pentli. Chce to brejle a trpělivost a zalézt do stínu.



Startujeme
Navzdory tomu, že jde o velmi složité zařízení, ovládá se nesmírně jednoduše. Samotný dron se zapíná spínačem na akumulátoru. Jeden stisk – kontrola nabití, přidržet – a dron ožije. Obdobně se zapíná kontrolní panel. I tam je kontrola nabití a delším stiskem panel aktivujeme. Ani appka DJI GO 4 neklade do cesty žádné překážky – v podstatě sama nabádá, co je třeba udělat. Dron se orientuje pomocí GPS, takže fakticky ví, kde je a kam se eventuálně má vrátit. Domáhá se kalibrace kompasu, s tou jsem narazil na maličké obtíže, protože se mu nelíbí dráty vysokého napětí a jejich magnetické pole (všude jsou dráty) a blízkost auta (všude jsou auta). Ale dá si říct.

Na start i přistání jsou na displeji mobilu, tedy na appce, samostatné ikonky.



Pocity začátečníka – obrovská nejistota. Není to moje, nechci to hned při prvním startu rozmlátit. Joysticky mají příjemnou tuhost, řekl bych, že odpor a jemnost jsou ideálně vyladěné a je tedy snadné s dronem ji jemně manévrovat. Zkoušel jsem ho doma na zahradě a teprve pak vyrazil ven na louku. Základy se člověk naučí, řekl bych, hned. Pak ovšem je třeba delší praxe, než bych se měl s dronem sžít. K disposici jsem měl tři akumulátory. Inzerovaných 20 minut je myslím hodně přehnaný údaj.

Co s ním
V poslední době spolupracuji se serverem F22 a s jeho vydavatelem Michalem Houdkem natáčíme videa, jak doma, tak i v cizině. Michalovy dotáčky z dronu jsou vždycky skvělé doplnění. Je pravda, že používání dronů je velmi omezené předpisy a vyhláškami. V podstatě se dá říct, že se s dronem dá točit tam, kde to není turisticky profláknuté a není tam moc lidí. No a co? I taková místa jsou zajímavá. Nicméně je třeba zapomenout na nápad, že vylezu na Karrlštejn, na nádvoří vytáhnu dron a začnu skenovat věž. Takhle to nefungovalo nikdy a funguje to čím dál hůř.

Byl jsem zvědav na fotky. Zatím mě drony moc nepřesvědčily, nicméně tento Mavic Air mě příjemně překvapil svou kvalitou – ovšem bylo nutno fotit do RAW (DNG) a z něho fotku vyvolat. Tady je srovnání, jak vypadá 100% výřez, vlevo normální JPEG, vpravo vyvolaný z DNG. Rozdíl je opravdu zásadní.



Shrnutí
Ovládání dronu není žádná kabala, to je zásadní radostné zjištění z prvního seznámení s DJI Mavic Air. Zůstává ve mně velký respekt a obezřetnost. Myslím, že by člověk snadno podlehl iluzivnímu dojmu typu „mistr světa Amoleta“ a záhy s dronem skončil někde v rybníce (v lepším případě) nebo někomu na hlavě v případě horším. Není ale poslání Digineffu prosazovat zákony a pravidla a mezilidskou slušnost, předpokládám, že tohle si každý ošetří sám. Mavic Air je úžasně důmyslný létající stroj, točí příjemné video a také jeho fotografie jsou velmi dobře použitelné, jsou to dvanáctimegové obrázky a pokud jsou vyvolané z DNG, podávají překvapivě velké množství detailů. Holý Mavic Air stojí 22 tisíc, dodávají se různé sety, rozumný je ten za 29 tisíc, je v něm brašna, ND filtry, 64GB karta a čtečka.



Ukázky:

 

1 2
3 4
5 6