Naposledy jsem na film fotil někdy před 25 lety a abych sám vyvolával, s tím jsem přestal na začátku 80tých let! Nedávno v Benátkách jsem provětral Rolleiflex a dnes jsem si přinesl z Analogue (kamenný obchod i e-shop specializovaný na… jak jinak … analog) vyvolané filmy. A první okýnko jsem naskenoval na skeneru Epson V550 (recenzoval jsem ho v říjnu 2013 a boží mlýny melou pomalu, až k vánocům jsem si ho koupil, abych si skenoval fotky z šedesátých let), dnes jsem ho tedy vyzkoušel poprvé. Tohle je ta fotka, jak jsem ji naskenoval na 2400 Dpi.
Já ten motiv fotil souběžně Rolleiflexem a Canonem 5D Mk II. Fotka v černobílém režimu s nasimulovaným červeným filtrem vypadá z Canonu takto:
Když jsem se pokusil konverzí z RAW nasimulovat toho Rolleie, stáhnul jsem kontrast na minimum a výsledek je zde:
Samozřejmě že se fotky z Rolleie a Canonu liší, už kvůli ohnisku, na 6×6 cm formátu je ohnisko 80 mm a zde na 24×36 ohnisko 35. Jsou zde dvě hlediska.
To jedno je citové. To focení je náramné, na špulce mám dvanáct okýnek, točím kličkou, ručně ostřím od oka. Pak to putování do krámku Analogue na Jánský vršek, za tejdem tam jdu, nesu si pytlíček s vyvolanými filmy. Je to prostě obřad.
Druhá stránka je věcná. Na tom digitálním obrázku je podstatně víc detailů. Ty řeči o přednostech analogu – co se kresby týká – jsou prostě směšné. Na tom analogovém obrázku je už vidět zrno emulze a těch detailů je tam prostě míň, tečka. Nicméně je to potěšení. Čímž se blížím k závěru.
Já si ty fotky vytiskl na Epsonce L1800, recenzoval jsem ji předloni, protože co bych to byl za analogistu, kdybych zůstal u šmejděním nosu po povrchu monitoru. Vytiskl jsem ty fotky a položil vedle sebe, tu z Rolleie a z Canonu a pak tu třetí, kdy jsem v Pohotoshopu srovnal canonskou více méně do formátu té analogové.
Předvést vám to internetem nemůžu. ale myslím si, že ta analogová má co do sebe. Má cosi jako duši. K tomu ale podotknu dvě věci. Aby měla opravdu duši, musela by projíz zvětšovákem na fotopapír, to zaprvé. A zadruhé, připomenu moudrost, kterou mám od syna Davida: když se o něčem řekne, že to má duši, chce se tím říct, že to stojí za prd.
Ale tak jsem to opravdu, ale opravdu nemyslel. V experimentech budu pokračovat, ono to skenování má také své nuance. Až se k něčemu dopídím, sdělím.
