|
Dvě fámy kolovaly kolem Olympusu před zahájením Photokiny. Jedna se týkala jeho sloučení, nebo přinejmenším sloučení jeho foto – divize s Panasonikem. Druhá se týkala uvedení nástupce profesionální zrcadlovky E1. Jaká je skutečnost? Nic nenasvědčuje, že by se fáma o sloučení měla v nejbližší době potvrdit. Panasonic měl v pondělí dopoledne na Photokině tiskovku a na ní nic podobného oznámeno nebylo. A Olympus tiskovou konferenci nepřipravuje. Je jasné, že příběh Konica Minolty a Sony leží mnoha lidem v hlavě. Panasonic vyrábí zrcadlovku na bázi čtyřtřetinového řešení made by Olympus – a aby to bylo dokonalé, řešení převzala i Leica, která je dnes už siamským dvojčetem Panasonicu a bez něho by asi vzala rychlý konec. Takže ona fáma měla aspoň určité opodstatnění. Lidé od Olympusu ji vehementně popírají a dovozují, že přinejmenším na českém trhu si Olympus drží vůdčí pozici, že dokonce jeho podíl roste – ovšem Panasonic se podle těchto propočtů propracoval na druhé místo. Fámy ale budou definitivně rozptýleny teprve až se splní slib Olympusu rozšířit portfolio, tedy rozšířit modleovou nabídku. Ta se zatím zásadně zúžila, jelikož z ní vypadly přístroje s širokorozsahovými zoomy a elektronicým hledáčkem (a optickou stabilizací) a vypadly i přístroje s elektronickým hledáčkem a vysokým rozlišením. Zájem se soustředil na kompakty a na jednooké zrcadlovky. A to je na „lídra trhu“ dlouhodobě málo. Novinkou Photokiny je pro Oympus především zrcadlovka E 400, která se tu oprávněně těší velkému zájmu coby aktuálně nejmenší zrcadlovka na trhu. Svými rozměry a malou váhou by se mohla stát oblíbeným fotoaparátem pro ženy – naše zkušenosti z kurzů Institutu digitální fotografie ukazují, že stále víc žen se chce naučit fotografovat na vyšší, než „cvakací“ úrovni a zrcadlovky se stávají jejich oblíbeným nářadím. E 400 je bezesporu pro takovou práci velmi vhodná.
Nástupce E 1 předveden nebude. Olympus zde zveřejnil „mock up“, tedy model výtvarného řešení původní E1. Je to velmi rozevlátě řešený přístroj, s výrazným úchopem,
tedy se snahou co nejvíce padnout do ruky. Vidíme ho zde na snímcích. Těžko soudit., proč se firma nakonec rozhodla pro střízlivější řešení, pravděpodobně mohla hrát roli i váha. Aparát přece jen vypadá že ve výsledku by to byl velice robustní a těžký přístroj. Není vyloučeno, že se Olympus rozhodl zveřejnit tuto studii právě proto, že maketa chystaného nástupce E 1 je jí velice podobná. Má také velmi rozevláté tvary a akcent je položen na ergonomii. Přístroj by měl být letos hotov a měli bychom se s ním potkat na PMA v USA na začátku příštího roku. Nikdo dnes není schopen potvrdit, že přístroj bude opravdu ve finále vypadat tak, jak vypadá na maketě. Nedivil bych se, kdyby ne, protože dnes je hlavní devizou DSLR Olympusu malý rozměr a váha: protože jejich čip je menší než APS-C nebo DX, mají větší „crop factor“, tedy převod ohniskové vzdálenosti na normu kinofilmu – je to 1:2. Jejich objektivy jsou tedy menší a lehčí i než DX objektivy Nikonu či obdobné objektivy Canonu.
Naproti tomu se zdá, že je na maketě zobrazen výklopný displej. Ten má smysl jen pokud je možno na displeji vidět fotografovaný motiv, tedy pokud by zde bylo uplatněno řešení známé především z Olympusu E 330. A toto řešení, jak si vzpomeneme, je založeno na systému dvou snímačů, jednom v těle přístroje, který skutečně snímá obraz v okamžiku expozice, a druhý je umístěn v hledáčkovém systému a má za úkol enerovat pomocný obraz, jakousi obrazovou informaci. Právě tu pak vidíme na displeji. Zařízení samozřejmě zvětšuje objem i váhu přístroje. N8stupce E 1 by tedy neměl být maý přístroj, jako je E 400. Pak ovšem by Olympus přišel o svoji velkou výhodu. Další neznámá se týká zaměření aparátu. U makety stojí nápis, že jde o maketu „profesionálního přístroje“. Tento pojem není nijak definován a můžeme si pod ním leccos představovat. Full rame zrcadlovka je nepochybně profi třída, amatér kvalitu full frame hned tak nevyužije, ledaže by to byl amatér pracující v profi úrovni. Ale to je kritériem pro zrcadlovky s půleným formátem? Žurnalistická fotografie preferuje především rachlost sériového snímání a rychlost průběžného ostření. Žádná jiná kategorie není tak důležitá. Současné profi přístroje používají rychlost 8 fps a to je zřejmě etalon pro profi žurnalistickou třídu. Nezbude tedy než se nechat přesvědčit na PMA a spokojit se zatím s dřevěným modelem. |
|
Dvě fámy kolovaly kolem Olympusu před zahájením Photokiny. Jedna se týkala jeho sloučení, nebo přinejmenším sloučení jeho foto – divize s Panasonikem. Druhá se týkala uvedení nástupce profesionální zrcadlovky E1. Jaká je skutečnost? Nic nenasvědčuje, že by se fáma o sloučení měla v nejbližší době potvrdit. Panasonic měl v pondělí dopoledne na Photokině tiskovku a na ní nic podobného oznámeno nebylo. A Olympus tiskovou konferenci nepřipravuje. Je jasné, že příběh Konica Minolty a Sony leží mnoha lidem v hlavě. Panasonic vyrábí zrcadlovku na bázi čtyřtřetinového řešení made by Olympus – a aby to bylo dokonalé, řešení převzala i Leica, která je dnes už siamským dvojčetem Panasonicu a bez něho by asi vzala rychlý konec. Takže ona fáma měla aspoň určité opodstatnění. Lidé od Olympusu ji vehementně popírají a dovozují, že přinejmenším na českém trhu si Olympus drží vůdčí pozici, že dokonce jeho podíl roste – ovšem Panasonic se podle těchto propočtů propracoval na druhé místo. Fámy ale budou definitivně rozptýleny teprve až se splní slib Olympusu rozšířit portfolio, tedy rozšířit modleovou nabídku. Ta se zatím zásadně zúžila, jelikož z ní vypadly přístroje s širokorozsahovými zoomy a elektronicým hledáčkem (a optickou stabilizací) a vypadly i přístroje s elektronickým hledáčkem a vysokým rozlišením. Zájem se soustředil na kompakty a na jednooké zrcadlovky. A to je na „lídra trhu“ dlouhodobě málo. Novinkou Photokiny je pro Oympus především zrcadlovka E 400, která se tu oprávněně těší velkému zájmu coby aktuálně nejmenší zrcadlovka na trhu. Svými rozměry a malou váhou by se mohla stát oblíbeným fotoaparátem pro ženy – naše zkušenosti z kurzů Institutu digitální fotografie ukazují, že stále víc žen se chce naučit fotografovat na vyšší, než „cvakací“ úrovni a zrcadlovky se stávají jejich oblíbeným nářadím. E 400 je bezesporu pro takovou práci velmi vhodná.
Nástupce E 1 předveden nebude. Olympus zde zveřejnil „mock up“, tedy model výtvarného řešení původní E1. Je to velmi rozevlátě řešený přístroj, s výrazným úchopem,
tedy se snahou co nejvíce padnout do ruky. Vidíme ho zde na snímcích. Těžko soudit., proč se firma nakonec rozhodla pro střízlivější řešení, pravděpodobně mohla hrát roli i váha. Aparát přece jen vypadá že ve výsledku by to byl velice robustní a těžký přístroj. Není vyloučeno, že se Olympus rozhodl zveřejnit tuto studii právě proto, že maketa chystaného nástupce E 1 je jí velice podobná. Má také velmi rozevláté tvary a akcent je položen na ergonomii. Přístroj by měl být letos hotov a měli bychom se s ním potkat na PMA v USA na začátku příštího roku. Nikdo dnes není schopen potvrdit, že přístroj bude opravdu ve finále vypadat tak, jak vypadá na maketě. Nedivil bych se, kdyby ne, protože dnes je hlavní devizou DSLR Olympusu malý rozměr a váha: protože jejich čip je menší než APS-C nebo DX, mají větší „crop factor“, tedy převod ohniskové vzdálenosti na normu kinofilmu – je to 1:2. Jejich objektivy jsou tedy menší a lehčí i než DX objektivy Nikonu či obdobné objektivy Canonu.
Naproti tomu se zdá, že je na maketě zobrazen výklopný displej. Ten má smysl jen pokud je možno na displeji vidět fotografovaný motiv, tedy pokud by zde bylo uplatněno řešení známé především z Olympusu E 330. A toto řešení, jak si vzpomeneme, je založeno na systému dvou snímačů, jednom v těle přístroje, který skutečně snímá obraz v okamžiku expozice, a druhý je umístěn v hledáčkovém systému a má za úkol enerovat pomocný obraz, jakousi obrazovou informaci. Právě tu pak vidíme na displeji. Zařízení samozřejmě zvětšuje objem i váhu přístroje. N8stupce E 1 by tedy neměl být maý přístroj, jako je E 400. Pak ovšem by Olympus přišel o svoji velkou výhodu. Další neznámá se týká zaměření aparátu. U makety stojí nápis, že jde o maketu „profesionálního přístroje“. Tento pojem není nijak definován a můžeme si pod ním leccos představovat. Full rame zrcadlovka je nepochybně profi třída, amatér kvalitu full frame hned tak nevyužije, ledaže by to byl amatér pracující v profi úrovni. Ale to je kritériem pro zrcadlovky s půleným formátem? Žurnalistická fotografie preferuje především rachlost sériového snímání a rychlost průběžného ostření. Žádná jiná kategorie není tak důležitá. Současné profi přístroje používají rychlost 8 fps a to je zřejmě etalon pro profi žurnalistickou třídu. Nezbude tedy než se nechat přesvědčit na PMA a spokojit se zatím s dřevěným modelem. |
