Je to jedna z nejdůležitějších funkcí ovlivňující obrazový výsledek. Chápu, že mnohým čtenářům je kompenzace jasná a článek číst nebudou, nicméně ze zkušenosti lektora vím, že naopak mnoha lidem dělá tento pojem problémy. Proto si myslím, že je užitečné se jím zabývat.
Automatika – a jak funguje V praxi se potkáme se čtyřmi druhy expoziční automatiky:
Všechny čtyři režimy jsou tedy automatické, dva ve všech ohledech, dva s výjimkou clony respektive času, ale i pak jde o automatické nastavení expozice. Omyly a chyby
Obraz nafocený v režimu dejme tomu v režimu A vyjde moc světlý. Načež zní otázka: Mám utáhnout clonu?
Jindy je obrázek naopak moc tmavý a zase, někdo na mě přijde s otázkou: co mám dělat? Mám zvýšit ISO (citlivost(? Jak vzniká chyba
Lidé jsou omylní a stroje taky. Nejčastější expoziční pomýlení automatiky vzniká netypickou scénou.
K podobné chybě dochází v noci: tma jak v pytli a automatika to chce „dohnat. Výsledkem je přeexponovaný, šedivý obrázek, který nemá charakter nočního snímku.
K opačné chybě dochází na prudce ozářeném sněhu. Slunce pálí až oči bolí, jenže to je ono: automatika je nastavená na „typickou šedou“ (říkáme jí 18procentní šedá, je to stanoveno mezinárodní normou) a zbytečně utáhne clonu a zkrátí dobu osvitu. Výsledek: podexponovaný obrázek. Co nepomůže Co pomůže
Pomůže jen práce s expoziční kompenzací. Ta totiž zasahuje přímo automatiku. Záleží na konstrukci přístroje, kde je její ovládací prvek. Zpravidla bývá hned po ruce, dobře přístupný, protože se používá pořád. Je obvykle označen ikonou „čtvereček + / – „, někdy musíme do menu, záleží na konkrétním přístroji. Jen expoziční kompenzace (korekce) dosáhne zesvětlení a ztmavení obrazu podle našich potřeb. Expoziční kompenzace je funkce, kterou musí zvládnout každý, kdo chce trochu přijít na kloub fotografické technice. Žádná věda to není, je třeba s tím chvilku experimentovat a pak uvidíte, že je to v podstatě jednoduché. Jak kompenzovat |
Je to jedna z nejdůležitějších funkcí ovlivňující obrazový výsledek. Chápu, že mnohým čtenářům je kompenzace jasná a článek číst nebudou, nicméně ze zkušenosti lektora vím, že naopak mnoha lidem dělá tento pojem problémy. Proto si myslím, že je užitečné se jím zabývat.
Automatika – a jak funguje V praxi se potkáme se čtyřmi druhy expoziční automatiky:
Všechny čtyři režimy jsou tedy automatické, dva ve všech ohledech, dva s výjimkou clony respektive času, ale i pak jde o automatické nastavení expozice. Omyly a chyby
Obraz nafocený v režimu dejme tomu v režimu A vyjde moc světlý. Načež zní otázka: Mám utáhnout clonu?
Jindy je obrázek naopak moc tmavý a zase, někdo na mě přijde s otázkou: co mám dělat? Mám zvýšit ISO (citlivost(? Jak vzniká chyba
Lidé jsou omylní a stroje taky. Nejčastější expoziční pomýlení automatiky vzniká netypickou scénou.
K podobné chybě dochází v noci: tma jak v pytli a automatika to chce „dohnat. Výsledkem je přeexponovaný, šedivý obrázek, který nemá charakter nočního snímku.
K opačné chybě dochází na prudce ozářeném sněhu. Slunce pálí až oči bolí, jenže to je ono: automatika je nastavená na „typickou šedou“ (říkáme jí 18procentní šedá, je to stanoveno mezinárodní normou) a zbytečně utáhne clonu a zkrátí dobu osvitu. Výsledek: podexponovaný obrázek. Co nepomůže Co pomůže
Pomůže jen práce s expoziční kompenzací. Ta totiž zasahuje přímo automatiku. Záleží na konstrukci přístroje, kde je její ovládací prvek. Zpravidla bývá hned po ruce, dobře přístupný, protože se používá pořád. Je obvykle označen ikonou „čtvereček + / – „, někdy musíme do menu, záleží na konkrétním přístroji. Jen expoziční kompenzace (korekce) dosáhne zesvětlení a ztmavení obrazu podle našich potřeb. Expoziční kompenzace je funkce, kterou musí zvládnout každý, kdo chce trochu přijít na kloub fotografické technice. Žádná věda to není, je třeba s tím chvilku experimentovat a pak uvidíte, že je to v podstatě jednoduché. Jak kompenzovat |