Levná profesionální anebo drahá amatérská fototiskárna? Spíš to první, usuzuji poté, co jsem se mohl seznámit s tiskárnou schopnou tisku na role i na listy do formátu A2. Levná, samozřejmě v parametrech profi, stojí 33 tisíc včetně prvních náplní, přičemž je třeba brát v úvahu, že kompletní sada náplní přijde na cca dvanáct tisíc. Technologie Ultrachrome HDR je založená na pigmentových barvách. Zde připomenu, že v ink-jet fototiskárnách se používají dva základní druhy inkoustů, tzv. dye-based inkousty a zmíněné pigmentové. Oba jsou na vodní bázi, hlavní a nesporná výhoda pigmentových inkoustů je v jejich odolnosti proti vodě, proti oděru a blednutí. Vytištěná fotka by měla vydržet sto a více let, v praxi to nikdo z pochopitelných důvodů neověřil. Pigmenty se ve vodě nerozpouštějí, proto kapičky jsou větší (3,5 pl proti 1,5 pl). Náplní je zde celkem devět: Vivid Light Magenta, Light Magenta, Žlutá, Light Cyan. Cyan, Matná černá, Fotografická černá, Světle šedá a Světle černá. Náplň má 80 ml inkoustu a stojí 1285 Kč bez DPH. Magenta se překládá jako purpurový, cyan jako azurová.
Tiskárna je to samozřejmě stolní, kancelářská. Měří 684 x 376 x 250 mm a váží bezmála dvacet kilo, k tomu je třeba připočíst rozměrný držák na roli fotopapíru. Nahoře je zásobník na papíry, má tři teleskopické sekce – lze ho složit a překlopit a slouží jako kryt. Dole je dvoudílný držák pro hotové tisky, A3 se tam vtulila bez problému, té A2 bych asi dělal oběma rukama záchranu. Lze tisknout i na tlusté papíry, ale ty se vkládají zpředu jaksi naplacato. Tiskárna si takový papír vcucne, na druhé straně ho vystrčí a pak na něj tiskne. Pokud chceme takto tisknout, je nutno sejmout držák role papíru.
Tiskárna má celkem tři zásobníky a je možné tisknout na podložky až 1,5 mm silné. Rozlišení tisku je 2880 x 1440 dpi. Tiskárnu je možné připojit k počítači přes USB kabel, lze ji ale zapojit do sítě přes kabel nebo Wi-Fi, kabel se nedodává (to je takový zvyk výrobců tiskáren, moc ho nechápu). Napájena je ze sítě.
Ovládání a menu
Tiskárna, jak už se stalo téměř normou, je vybavena výklopným dotykovým displejem (2,7 palce). Vedle něho je vlevo čtveřice tlačítek – vypínač, Home a Krok zpět, a jedna pozice kupodivu není obsazená. Podstatný je ovšem displej.
Zde se se mimo jiné přepíná režim tisku na lesklé nebo matné povrchy. Tím se přepíná použití specifického černého inkoustu – přechod z lesklého na matný režim a zpět je časově dosti náročný – za tři a čtvrt minuty se vám stačí uvařit kafe. Navíc, celý přechod konzumuje inkoust a s ohledem na cenu náplní musíme počítat s tím, že každý takový přechod bude stát skoro padesátikorunu. Podle specifikací přechod z matu na lesklý stojí 3ml inkoustu, z lesklého na mat 1 ml inkoustu.
Proto je třeba si dopředu rozdělit práci, buď lesklé nebo matné výstupy. Na displeji také volíme zdroj papírů, pokud chceme tisknout z role, dělá se to zde. V nabídce jsou A2, A3+, A3++, A3, A4, A5, A6, B3, B4, B5, B6, C4 (Envelope), C5 (Envelope), C6 (Envelope), Letter, Letter Legal, 10 x 15 cm, 13 x 18 cm, 13 x 20 cm, 20 x 25 cm, 100 x 148 mm, 17 “ role a uživatelsky definovaný rozměr. Menu je řešeno velmi inteligentně, tedy intuitivně. K tiskárně jsem žádnou příručku nedostal a díky menu jsem ji ani nepotřeboval.
Pro vyzkoušení jsem používal tříhvězdičkový Epson Photo Paper Glossy (50 listů A3 stojí cca tisíc korun) na lesklé fotografie a pětihvězdičkový Epson Archival Matte Paper (50 listů A3 stojí 1700 Kč). Po instalaci ovladače pro tiskárnu – sama instalace byla absolutně bezproblémová – jsem tiskl ze Zoneru Photo Studia. Rozhraní je velmi přehledné – je zde třeba volit formát papíru a druh povrchu a pak už jen volíme fakticky komerční název papíru Epson.
Tiskl jsem v režimu, kdy barvy ovládá tiskárna. Nekonal jsem žádné experimenty s různými papíry – jsem stará konzerva a myslím, že tiskárna Epson má používat inkoust Epson a papír Epson a že je to tak nejlepší.
Během zkoušek jsem měnil dvě kazety – před vsunutím je třeba ji protřepat. Umístění je doslova blbovzdorné, špatně ji zasunout na jiné místo ani nelze.
Pohlédnutí na výsledky
Srovnával jsem výstupy z P800 a L1800 , což je dye-based šestibarevná tiskárna s doplnitelnými zásobníky, kterou jsem tu recenzoval před třemi lety . Připomenu, že kazet je sice devět, ale aktuálně se používá jen osm, protože se používá buď lesklá nebo matná černá, jak poukázáno výše.
Tisk na lesklý papír měl zajímavé výsledky: ta L1800 dělala fotky jaksi barevnější, líbivější, kdežto P800 spíše decentnější, jaksi ušlechtilejší. Jakmile se ale v obraze objeví hodně tmavá, neřkuli černá partie, rozdíl bije do očí – pigmentová devítiinkoustová P800 má černou černou jako čerň sama, kdežto L1800 s jedním zásobníkem černé táhne do fialova. Když jsem svého času L1800 představoval, radoval jsem se nad kvalitou její černé – to bylo hodně relativní v tom smyslu, že její čerň byla lepší než černé tiskáren, s nimiž jsem se před tím potkal. Zato tahle černá opravdu snese srovnání s čertem samotným. Tady jsem ofotil dva výstupy, vlevo P800, vpravo L1800 – černá táhne do fialova.
Obdobně dopadlo srovnání barevných matných tisků. Ten archivní matný je opravdu skvělý – jeho matný povrch dělá dojem, jako by z něho vycházelo jakési slabé světlo.
Co ale mě doslova ohromilo jsou černobílé matné fotky vytištěné na Epsonu P800. Dokonalá čerň, plynulé přechody odstínů šedé, fotka vypadá ostřejší než na monitoru. Při pohledu na výtisky jsem si uvědomil, jak směšné je staromilské vzdychání po analogu – takto dokonalé zvětšeniny bych nikdy z kinofilmu nezískal.
Když budeme počítat ekonomiku provozu, pak vychází list lesklého papíru na 20 korun plus inkoust: na jednu A3 se dostane cca 1 ml inkoustu. Znamená to, že v úhrnu se na jednu sadu inkoustů za cca 12 tisíc natiskne 600 fotek, jedna A3 nás na spotřebním materiálu přijde na 40 korun plus náklady na pořízení tiskárny. Tyto kalkulace vedou k závěru, že tiskárna výborně poslouží k profi použití jako jakýsi domácí minilab – aby měla smysl, musí být v provozu, často tisknout a výsledek se musí prodávat. To bývá problém, mnoho lidí si myslí, že pět stovek za fotku A3+ je zlodějna. Měli jsme tu před časem polemiku, kdy náš čtenář vypočítal, že se domácí tisk nevyplatí. Komerční tiskárna, jako je 24print, nabízí fotky formátu 30 x 40 při odběru 20 kusů za 35 korun. Ono není divu. Tam jistě tisknou na velkokapacitních tiskárnách – typicky taková 750 ml náplň pigmentového inkoustu stojí 4 tisíce a to pak jsou náklady jinde. Jsme tedy svědky přetrvávající politiky znechutit, ba znemožnit lidem domácí tisk, ale s tím nic nenaděláme. V oboru dye-based tiskáren Epson politiku změnil, v pigmentové oblasti nikoli.
Shrnutí
Epson SureColor SC-P800 je cenově přístupná vysoce výkonná tiskárna, určená ke kancelářskému provozu, ale především jako náročná fototiskárna. Vybírá z devíti barev, přičemž osm je aktivních v režimu lesk nebo mat, přičemž výběr určuje příslušná černá. Lze na ní tisknout do formátu A2 a k disposici je i tisk z role. Při použití originálních pigmentových UltraChrome HDR barev a fotopapírů Epson určených k tisku pigmentovými barvami zaručuje vrcholnou kvalitu tisku jakož i stálost barevného tisku. Mimořádně kvalitní jsou černobílé tisky na archivním matném papíru, s udivující škálou šedých od zcela černé po bílou, absolutně barevně neutrální. Vzhledem k pořizovací ceně 34 tisíc i s držákem role včetně kompletní sady náplní a ceně náplní cca 1400 Kč za 80 ml se nákladově vyplatí jen k velmi frekventovanému tisku – lze si představit fotolab nebo fotokroužek velmi náročných fotografů. Ti budou mít z tiskárny nepochybně užitek a uspokojení.
V e-shopu Epsonu naleznete i fotofiskárnu Epson SC-P800.
