V těchto dnech slunce pálí jako v létě. Je to velmi kontrastní osvětlení a to přináší nemalé problémy. Podívejme se na to, jak se s nimi popasovat. Nešel jsem pro příklad daleko, fotil jsem kytičky mé ženy u nás na verandě. Ta vrhá stín a květy jsou vystaveny přímému slunečnímu svitu. Canon 2000D jsem připevnil na stativ a pořídil – bez korekce expozice – tento snímek.
V těchto dnech slunce pálí jako v létě. Je to velmi kontrastní osvětlení a to přináší nemalé problémy. Podívejme se na to, jak se s nimi popasovat. Nešel jsem pro příklad daleko, fotil jsem kytičky mé ženy u nás na verandě. Ta vrhá stín a květy jsou vystaveny přímému slunečnímu svitu. Canon 2000D jsem připevnil na stativ a pořídil – bez korekce expozice – tento snímek.
Když si v Zoner ZPS zvýrazním přepaly, vidím, že tenhle relativně jednoduchý a levný fotoaparát zvládá dynamický rozsah nad očekávání slušně. Žlutá barva ukazuje přepaly ve všech třech kanálech, tyrkysová značí slité stíny. Modrá a červená signalizuje, kde jsou přepaly v červeném a modrém kanálu.
V editoru takto pořízený snímek upravím: zmírním stíny a ztmavím jasná místa. Obrázek určitě prokoukl.
Když se ale podívám na místa s nejvyššími jasy vidím, že jsou nemilosrdně přepálená. Zkrátka – editací JPEG přepálená místa nelze opravit, jakmile je tam jednou přepal, kresbu tam už nikdo nedostane.
Jenže jsem liška podšitá a fotil jsem souběžně v JPEG a RAW. Když se trochu potrápím s vyvoláním, podaří se mi jasy a stíny srovnat o poznání lépe, než jak se to podařilo v JPEG verzi.
Nicméně ty bílé květy zůstaly vypálené. Ani RAW není neomezený, i ten má své limity. Podotýkám, že jsem fotil bez korekce expozice.
Já ale jsem liška ještě podšitější než by kdo tušil a fotil jsem ten záběr na pět různých expozic, bez korekce a s korekci do plusu i do mínusu, vždy o 1 EV. Měl jsem tedy pět různě exponovaných fotek a ty jsem vrazil to editoru Aurora HDR, který má v poslední době tu nejlepší pověst. Toto je výsledek z Aurory, předvolba z sekce Krajina nazvaná Přirozená krajina.
Výřez té přepálené části je teď v pořádku, květiny mají kresbu a mohu tedy být spokojený.
Když se ale podívám na ten HDR výsledek, přijde mi nějaký fádní. Ono je to všechno vyžehlené a vyrovnané, jako by ani moc nesvítilo sluníčko. Proto jsem přikročil k malému triku, který v podobných případech používám. Ano tři různé expozice zpravidla stačí. Začal jsem světlou verzí (expozice s korekcí +1, do vrstvy nahoru jsem vložil obrázek bez korekce a masku (bílá = odkrýt vše, maluju černou barvou zakrýt) a černou barvou jsem odkryl ty světlejší partie v oblasti stínů. Abych měl jistotu, že bílá kytka vyjde dobře, úplně nahoru jsem vrazil verzi s korekcí -2 EV a masku (černou = zakrýt vše a bílou barvou maluju) a bílou barvou jsem zviditelnil tu zkorigovanou, ostře nasvícenou bílou kytku.
Tohle je výsledek. Taky tu mám vyrovnané stíny a jasy, nicméně mám z fotky pocit, že svítilo ostré slunce.
Když se pak podívám na detail bílé kytky vidím, že je přece jen o něco líp prokreslená, než jak vypadla z Aurory.
Opakuji, že jsem to fotil ze stativu. On se dnes vyplácí hlavně pro experimenty tohoto typu – když skládáme expozice nebo ostrosti (ostření na víc rovin). Jen nebejt línej, v tom vězí ten háček! To se mi to mluví, když jsem fotil doma na verandě…
