Nezařazené

Dynamický rozsah a Photomatix (2)

Tento článek navazuje na včerejší článek o dynamickém rozsahu. Dnes se budeme zabývat praxí ve verzi 3.0 softwaru Photomatix, který je určen k vytváření obrázků ve formátu HDR.

Použití Photomatixu je velmi jednoduché. I jeho grafické řešení je strohé, v poslední době jsme zvyklí na vymazlené designy, jako má například Lightroom anebo nové verze ACDSee. Připomenu, že jsme si posledně vysvětlili princip – snímáme ze stativu sérii fotek s různou expozicí v mezích expozičního rozsahu scény – tedy krajní fotky ze série jsou exponovány “na stíny” a na světla”. Takže v prvním kroku natáhneme fotky do programu – lze běžným způsobem vybrat všechny najednou ze složky podle konvencí Windows (se shiftem celou sérii, s klávesou Ctrl i napřeskáčku). Všimneme si, že vlevo nahoře je rámeček označený workflow shortcuts, to je v podstatě naše pracovní menu. Je v něm položka generate HDR image a exposure blending. K významu položek se brzy dostanu.

V další fázi se vygeneruje jakýsi náhled, který je dosti odpudivého vzhledu. Nicméně když najedeme kurzorem na některé místo v náhledu, v okénku vlevo nahoře vidíme tonálně správný výřez. Funkčními klávesami F11 a F12 lze ten velký náhled ztmavit nebo zesvětlit o hodnotu 1EV, praktický význam nevidím – na výsledku vlevo nahoře se to neprojeví, takže zde nejde o posazení adjustace o 1 EV nahoru nebo dolů.

Vzhled náhledu by nás neměl šokovat, navíc nás k tomu nabádá text v levém sloupci – že jde o nezpracovaný HDR obrázek. V této fázi lze HDR obrázek uložit běžným způsobem file->save as. Takto uložíme syrový, tedy nezpracovaný HDR obrázek, k němuž se můžeme vracet a zpracovávat ho i různými způsoby s různým výsledkem, podobně jako zpracováváme RAW soubory. Říká se tomu nedestruktuivní úprava obrazu, což znamená, že původní obrázek zůstává nedotčený a výsledkem je kopie.

Podstatné je tlačítko Tone maping. To nás zavede k nastavení výsledného obrázku. Pod záložkou details enhancer nastavujeme tyto parametry:
Strenght, tedy sílu, na hodnotě 0 je obraz nejplošší, na hodnotě 100 nejkontrastnější. Defaultní nastavení je 70.
Color saturation je sytost barev. Defaultní nastavení je 46.
Light smoothing – něco jako “zjemňování světla” vede k obdobným výsledkům jako “strengh”.
Luminosity je “světlost”, nicméně fakticky je to přenastavení středního bodu, protože nehýbeme černým a bílým bodem na histogramu. Defaultní nastavení je 0.
S histogramem ale lze manipulovat i ve spodním dialogu pod záložkou tone. Nastavujeme bílý a černý bod – a gammu, přičemž ale při manipulaci gammou se evidentně pohybuje bílý i černý bod. Myslím, že je to trochu matoucí označení, ale lze ho vzít na vědomí.
Pod položkou color nastavujeme barevnost do teplejších nebo studenějších tónů, dále pak sytost barev v jasech a ve stínech.
Po položkou micro nastavujeme fakticky doostření detailů, micro-smoothing naopak “čistí” detaily.
Pod položkou S/H manipulujeme se stíny (shadows) a jasy (highlights – jde o nastavení kontrastu v jasech a stínech.

Obrázky ale lze zpracovávat v režimu tone compressor. Zde se nastavuje míra komprese z 32bitového obrazu na osmibitový – čím vyšší je hodnota, čím více se krajní hodnoty blíží středu. Záleží na povaze předlohy, na našem příkladu přinesl lepší výsledky režim detail enhancer.

Jakmile jsme spokojeni s výsledkem, obrázek uložíme ve zvoleném formátu TIFF nebo JPEG.

Druhý způsob je exposure blending – což je fakticky prolnutí vrstev. Má to smysl, když jdse o obrázek se dvěma zřetelně oddělenými úrovněmi obrazu, například pohled do místnosti a z okna. “Blendování” obrázku z našeho příkladu nedává zdaleka tak dobré výsledky. Nastavitelných parametrů je méně a proces trvá déle.

Obrázky lze zpracovávat i v batch processing – zde volíme metodu (detail enhancer nebo tone compressor) a také počet dílčích snímků – až 10 (!), nicméně si nemyslím, že toto má velký smysl. S HDR bude vždycky piplačka a dělat to metodou “z čisté vody šup na plot” nemá cenu. V každém případě je Photomatix 3.0 velmi zajímavý software, vyzkoušejte si ho, eventuálně kupte (stojí 99 dolarů, eventuálně 69 jako plugin pro PS CS2/CS3) – přístup na webovou stránku je ZDE.

Tento článek navazuje na včerejší článek o dynamickém rozsahu. Dnes se budeme zabývat praxí ve verzi 3.0 softwaru Photomatix, který je určen k vytváření obrázků ve formátu HDR.

Použití Photomatixu je velmi jednoduché. I jeho grafické řešení je strohé, v poslední době jsme zvyklí na vymazlené designy, jako má například Lightroom anebo nové verze ACDSee. Připomenu, že jsme si posledně vysvětlili princip – snímáme ze stativu sérii fotek s různou expozicí v mezích expozičního rozsahu scény – tedy krajní fotky ze série jsou exponovány “na stíny” a na světla”. Takže v prvním kroku natáhneme fotky do programu – lze běžným způsobem vybrat všechny najednou ze složky podle konvencí Windows (se shiftem celou sérii, s klávesou Ctrl i napřeskáčku). Všimneme si, že vlevo nahoře je rámeček označený workflow shortcuts, to je v podstatě naše pracovní menu. Je v něm položka generate HDR image a exposure blending. K významu položek se brzy dostanu.

V další fázi se vygeneruje jakýsi náhled, který je dosti odpudivého vzhledu. Nicméně když najedeme kurzorem na některé místo v náhledu, v okénku vlevo nahoře vidíme tonálně správný výřez. Funkčními klávesami F11 a F12 lze ten velký náhled ztmavit nebo zesvětlit o hodnotu 1EV, praktický význam nevidím – na výsledku vlevo nahoře se to neprojeví, takže zde nejde o posazení adjustace o 1 EV nahoru nebo dolů.

Vzhled náhledu by nás neměl šokovat, navíc nás k tomu nabádá text v levém sloupci – že jde o nezpracovaný HDR obrázek. V této fázi lze HDR obrázek uložit běžným způsobem file->save as. Takto uložíme syrový, tedy nezpracovaný HDR obrázek, k němuž se můžeme vracet a zpracovávat ho i různými způsoby s různým výsledkem, podobně jako zpracováváme RAW soubory. Říká se tomu nedestruktuivní úprava obrazu, což znamená, že původní obrázek zůstává nedotčený a výsledkem je kopie.

Podstatné je tlačítko Tone maping. To nás zavede k nastavení výsledného obrázku. Pod záložkou details enhancer nastavujeme tyto parametry:
Strenght, tedy sílu, na hodnotě 0 je obraz nejplošší, na hodnotě 100 nejkontrastnější. Defaultní nastavení je 70.
Color saturation je sytost barev. Defaultní nastavení je 46.
Light smoothing – něco jako “zjemňování světla” vede k obdobným výsledkům jako “strengh”.
Luminosity je “světlost”, nicméně fakticky je to přenastavení středního bodu, protože nehýbeme černým a bílým bodem na histogramu. Defaultní nastavení je 0.
S histogramem ale lze manipulovat i ve spodním dialogu pod záložkou tone. Nastavujeme bílý a černý bod – a gammu, přičemž ale při manipulaci gammou se evidentně pohybuje bílý i černý bod. Myslím, že je to trochu matoucí označení, ale lze ho vzít na vědomí.
Pod položkou color nastavujeme barevnost do teplejších nebo studenějších tónů, dále pak sytost barev v jasech a ve stínech.
Po položkou micro nastavujeme fakticky doostření detailů, micro-smoothing naopak “čistí” detaily.
Pod položkou S/H manipulujeme se stíny (shadows) a jasy (highlights – jde o nastavení kontrastu v jasech a stínech.

Obrázky ale lze zpracovávat v režimu tone compressor. Zde se nastavuje míra komprese z 32bitového obrazu na osmibitový – čím vyšší je hodnota, čím více se krajní hodnoty blíží středu. Záleží na povaze předlohy, na našem příkladu přinesl lepší výsledky režim detail enhancer.

Jakmile jsme spokojeni s výsledkem, obrázek uložíme ve zvoleném formátu TIFF nebo JPEG.

Druhý způsob je exposure blending – což je fakticky prolnutí vrstev. Má to smysl, když jdse o obrázek se dvěma zřetelně oddělenými úrovněmi obrazu, například pohled do místnosti a z okna. “Blendování” obrázku z našeho příkladu nedává zdaleka tak dobré výsledky. Nastavitelných parametrů je méně a proces trvá déle.

Obrázky lze zpracovávat i v batch processing – zde volíme metodu (detail enhancer nebo tone compressor) a také počet dílčích snímků – až 10 (!), nicméně si nemyslím, že toto má velký smysl. S HDR bude vždycky piplačka a dělat to metodou “z čisté vody šup na plot” nemá cenu. V každém případě je Photomatix 3.0 velmi zajímavý software, vyzkoušejte si ho, eventuálně kupte (stojí 99 dolarů, eventuálně 69 jako plugin pro PS CS2/CS3) – přístup na webovou stránku je ZDE.