Dynamický rozsah a Photomatix (1)

Snímek byl pořízen expozicí 1/25 sec při cloně F8.0 při 100 ISO. Vpravo je týž snímek s barevně zvýrazněnými slitými stíny (tyrkysové skvrny) a spálenými jasy (žlutá skvrna ve třech barevných kanálech, červené skvrny v červeném kanále – to je proto, že v odpoledním slunci převládá červená složka spektra). Je vidět, že expozičně je tento snímek na hraně, tedy pokud bychom šli s expozicí do mínusu, přibylo by slitých stínů, pokud bychom šli to plusu, přibylo by přepalů. Písmeno A označuje oblast nejhlubších stínů, písmeno B označuje nejvíce nasvícené místo. Podívejme se, jak tato místa expozičně vypadají:

Je to polní, praktické měření – kdybychom měli být skutečně přesní, museli bychom expozici měřit na tabulce střední šedé. Nicméně pro běžné použití nám i tato metoda vystačí. Získali jsme představu o dynamickém rozsahu scény – expozice se pohybuje od 1/4 do 1/100 sec při cloně F8.0. To je přibližně expoziční řada 4 / 10 / 25 / 50 / 100 , rozsah je tedy zhruba 5 expozičních stupňů. To už je rozmezí na hraně možností zobrazení běžným fotoaparátem při snímání v režimu JPEG (kdybychom pracovali v RAW, mohli bychom získat širší dynamický rozsah.

První závěr: i zdánlivě nenápadný motiv může klást docela vážné technické problémy, pokud by nám záleželo na skutečně detailním prokreslení stinných i vysoce osvětlených partií. Tyto problémy by byly větší, kdyby šedý kámen byl ještě světlejší – anebo, nedejbože, kdyby šlo o bíle natřenou plochu. Pak bychom se snadno dostali na 6 i 7 expozičních stupňů. Co s tím?

Druhý závěr: určitým řešením je postupná expozice a zpracování v režimu HDR. Pořídíme ze stativu sérii snímků stejného záběru s výše uvedenými expozicemi, výsledek bude asi takový:

Je vidět, že nejtmavší snímek má zcela slité stíny a tón nejsvětlejší části odpovídá ukázce odpovídající expozici 1/100 při F8.0 a naopak nejsvětlejší má vypálené jasy a stinnou partii zobrazuje tak, jako ukázka při expozici 1/4 sec při F8.0. Těchto pět obrázků zpracujeme v programu Photomatix 3.0 s tímto výsledkem:

Podotýkám, že používám zkušební verzi, takže se na snímku zobrazuje vodoznak Photomatix. Výsledkem je harmonický snímek s plnou kresbou jak v jasech, tak ve stínech. Obrázek je nezpracovaný – lze ho tonálně měnit, zvětšovat mu kontrast a pod., nicméně jako výchozí materiál obsahuje maximum obrazové informace – nashromáždil ji z pěti dílčích fotografií. Jak se to dělá si ukážeme zítra.

Snímek byl pořízen expozicí 1/25 sec při cloně F8.0 při 100 ISO. Vpravo je týž snímek s barevně zvýrazněnými slitými stíny (tyrkysové skvrny) a spálenými jasy (žlutá skvrna ve třech barevných kanálech, červené skvrny v červeném kanále – to je proto, že v odpoledním slunci převládá červená složka spektra). Je vidět, že expozičně je tento snímek na hraně, tedy pokud bychom šli s expozicí do mínusu, přibylo by slitých stínů, pokud bychom šli to plusu, přibylo by přepalů. Písmeno A označuje oblast nejhlubších stínů, písmeno B označuje nejvíce nasvícené místo. Podívejme se, jak tato místa expozičně vypadají:

Je to polní, praktické měření – kdybychom měli být skutečně přesní, museli bychom expozici měřit na tabulce střední šedé. Nicméně pro běžné použití nám i tato metoda vystačí. Získali jsme představu o dynamickém rozsahu scény – expozice se pohybuje od 1/4 do 1/100 sec při cloně F8.0. To je přibližně expoziční řada 4 / 10 / 25 / 50 / 100 , rozsah je tedy zhruba 5 expozičních stupňů. To už je rozmezí na hraně možností zobrazení běžným fotoaparátem při snímání v režimu JPEG (kdybychom pracovali v RAW, mohli bychom získat širší dynamický rozsah.

První závěr: i zdánlivě nenápadný motiv může klást docela vážné technické problémy, pokud by nám záleželo na skutečně detailním prokreslení stinných i vysoce osvětlených partií. Tyto problémy by byly větší, kdyby šedý kámen byl ještě světlejší – anebo, nedejbože, kdyby šlo o bíle natřenou plochu. Pak bychom se snadno dostali na 6 i 7 expozičních stupňů. Co s tím?

Druhý závěr: určitým řešením je postupná expozice a zpracování v režimu HDR. Pořídíme ze stativu sérii snímků stejného záběru s výše uvedenými expozicemi, výsledek bude asi takový:

Je vidět, že nejtmavší snímek má zcela slité stíny a tón nejsvětlejší části odpovídá ukázce odpovídající expozici 1/100 při F8.0 a naopak nejsvětlejší má vypálené jasy a stinnou partii zobrazuje tak, jako ukázka při expozici 1/4 sec při F8.0. Těchto pět obrázků zpracujeme v programu Photomatix 3.0 s tímto výsledkem:

Podotýkám, že používám zkušební verzi, takže se na snímku zobrazuje vodoznak Photomatix. Výsledkem je harmonický snímek s plnou kresbou jak v jasech, tak ve stínech. Obrázek je nezpracovaný – lze ho tonálně měnit, zvětšovat mu kontrast a pod., nicméně jako výchozí materiál obsahuje maximum obrazové informace – nashromáždil ji z pěti dílčích fotografií. Jak se to dělá si ukážeme zítra.