Nezařazené

Dynamic Photo HDR (1)

Už dlouho mě nějaký soft nezaujal tak, jako tento. Je to produkt firmy Mediachance, ve které působí i naši lidé. Je určen k rozšíření dynamického rozsahu, tedy lidsky řečeno, k vytváření snímků, které mají prokreslené stíny i jasy. Je velice příjemně ovladatelný a jeho výsledky jsou překvapující. Povíme si o něm na dvě pokračování, toto je první díl.

Úvod do problematiky Bez dlouhých řečí začněme prohlédnutím obrázku. Byl pořízen v lese, průsekem do lesa proniká sluneční světlo. Výsledek je asi takový:

Každému je jasné, kam tím mířím. Stojíme zde před rozcestím: buď vykreslíme tmavé partie (kůra stromu v popředí), ale pak budeme mít vypálené jasy, anebo budeme exponovat “na jasy” a budeme mít slité stíny. Zkušený fotograf volí tu druhou variantu, protože ví, že se vždycky dá se stíny něco udělat: zeslabit prohnutím křivky, aplikovat masku, aplikovat funkci zjasnění stínů a podobně.

Podrobnější analýzou zjistíme, že expozice, která by nám získala dobře prokreslené jasy, odpovídá hodnotám ISO 80 / clona F5.0 a čas 1/100 sec. Naopak expozice která se přizpůsobí tmavým odstínům činí ISO 80 / clona F5.0 a čas 1/10 sec. Rozdíl mezi 1/10 a 1/100 činí zhruba 4 a půl expoziční hodnoty EV. Musíme tedy volit expozici někde uprostřed, asi – dejme tomu – 1/25 sec. Pak se vejdeme do rozsahu 4 až 5 EV. Nicméně i pak budeme mít výsledek hodně napnutý, stíny budou velmi tmavé.

Dynamic Photo HDR je zde proto, aby rozšířilo dynamický rozsah. Program je určen především k úpravě statických obrazů. To proto, že sendvičovým způsobem klade různě exponované obrázky na sebe, spojí je do jednoho a pak dochází k nějakému kompromisu, který je dále editovatelný a upravovatelný.

Takže, v našem příkladu by to bylo asi takto, přičemž vlevo je snímek pořízení při 1/100 a cloně F 5.0 a vpravo při 1/10 a sloně F.50.

A výsledek? Ten je zde:

Podívejme se teď, jak takový sendvič vzniká.
V první fázi si musíme natáhnout různě exponované snímky do DP HRD. Je třeba fotit ze stativu, protože velmi záleží na tom, aby obrázky na sebe přesně pasovaly. Jak uvidíme později, je zde zařízení, jak snímky pasovat na sebe, ale ukazuje se, že našemu účelu obvykle postačí dva obrázky, jeden zachycující dobře jasy s obětovanými stíny a naopak, má prokreslené stíny a odpálené jasy.

Formát RAW zde velice pomáhá, protože z RAWu – a to může být i živá fotografie – můžeme dva takové různě kryté snímky vyvolat! Právě tento prográmek dává fotografování v RAW formátu velkou satisfakci. Takže – natáhnem snímky a obvykle je třeba nastavit, s jakou kompenzací EV byly pořízeny. V některých případech si to program přečte s EXIF souboru sám. Vypadá to asi takto:

Do programu lze těch snímků natáhnout i víc, ale obvykle je to zbytečné a komplikuje to pasování.

V další fázi pasujeme snímky na sebe. Dialogové okno je zde:

Vidíme, že jsou tu dvě možnosti. Auto align pasuje snímky automaticky – aktivujeme to poklepáním na tlačítko Align view, anebo manual align, kde ovlivňujeme pohyb svislý, vodorovný a úhlový. Lze dokonce pasovat v různých místech obrazu různě pomocí pin warping (dole) kde volíme body, jakési “napínáčky”, které určí pevný bod a kolem něho se pasuje v centru, a v rozích (to jsou ta tlačítka LT, AT atd.). Pro lepší kontrolu lze obraz 2x zvětšit a kontrolovat to buď jako Mix (vidíme průhledně) nebo Diff – je to jakýsi “pseudorelief” a cílem je co nejvíce jednolitá šedá plocha, protože právě diference jakoby plasticky vystupují z obrazu. Jakmile je spasováno, poklepeme na OK a soft začne pracovat.
O dalším si povíme příště.

Už dlouho mě nějaký soft nezaujal tak, jako tento. Je to produkt firmy Mediachance, ve které působí i naši lidé. Je určen k rozšíření dynamického rozsahu, tedy lidsky řečeno, k vytváření snímků, které mají prokreslené stíny i jasy. Je velice příjemně ovladatelný a jeho výsledky jsou překvapující. Povíme si o něm na dvě pokračování, toto je první díl.

Úvod do problematiky Bez dlouhých řečí začněme prohlédnutím obrázku. Byl pořízen v lese, průsekem do lesa proniká sluneční světlo. Výsledek je asi takový:

Každému je jasné, kam tím mířím. Stojíme zde před rozcestím: buď vykreslíme tmavé partie (kůra stromu v popředí), ale pak budeme mít vypálené jasy, anebo budeme exponovat “na jasy” a budeme mít slité stíny. Zkušený fotograf volí tu druhou variantu, protože ví, že se vždycky dá se stíny něco udělat: zeslabit prohnutím křivky, aplikovat masku, aplikovat funkci zjasnění stínů a podobně.

Podrobnější analýzou zjistíme, že expozice, která by nám získala dobře prokreslené jasy, odpovídá hodnotám ISO 80 / clona F5.0 a čas 1/100 sec. Naopak expozice která se přizpůsobí tmavým odstínům činí ISO 80 / clona F5.0 a čas 1/10 sec. Rozdíl mezi 1/10 a 1/100 činí zhruba 4 a půl expoziční hodnoty EV. Musíme tedy volit expozici někde uprostřed, asi – dejme tomu – 1/25 sec. Pak se vejdeme do rozsahu 4 až 5 EV. Nicméně i pak budeme mít výsledek hodně napnutý, stíny budou velmi tmavé.

Dynamic Photo HDR je zde proto, aby rozšířilo dynamický rozsah. Program je určen především k úpravě statických obrazů. To proto, že sendvičovým způsobem klade různě exponované obrázky na sebe, spojí je do jednoho a pak dochází k nějakému kompromisu, který je dále editovatelný a upravovatelný.

Takže, v našem příkladu by to bylo asi takto, přičemž vlevo je snímek pořízení při 1/100 a cloně F 5.0 a vpravo při 1/10 a sloně F.50.

A výsledek? Ten je zde:

Podívejme se teď, jak takový sendvič vzniká.
V první fázi si musíme natáhnout různě exponované snímky do DP HRD. Je třeba fotit ze stativu, protože velmi záleží na tom, aby obrázky na sebe přesně pasovaly. Jak uvidíme později, je zde zařízení, jak snímky pasovat na sebe, ale ukazuje se, že našemu účelu obvykle postačí dva obrázky, jeden zachycující dobře jasy s obětovanými stíny a naopak, má prokreslené stíny a odpálené jasy.

Formát RAW zde velice pomáhá, protože z RAWu – a to může být i živá fotografie – můžeme dva takové různě kryté snímky vyvolat! Právě tento prográmek dává fotografování v RAW formátu velkou satisfakci. Takže – natáhnem snímky a obvykle je třeba nastavit, s jakou kompenzací EV byly pořízeny. V některých případech si to program přečte s EXIF souboru sám. Vypadá to asi takto:

Do programu lze těch snímků natáhnout i víc, ale obvykle je to zbytečné a komplikuje to pasování.

V další fázi pasujeme snímky na sebe. Dialogové okno je zde:

Vidíme, že jsou tu dvě možnosti. Auto align pasuje snímky automaticky – aktivujeme to poklepáním na tlačítko Align view, anebo manual align, kde ovlivňujeme pohyb svislý, vodorovný a úhlový. Lze dokonce pasovat v různých místech obrazu různě pomocí pin warping (dole) kde volíme body, jakési “napínáčky”, které určí pevný bod a kolem něho se pasuje v centru, a v rozích (to jsou ta tlačítka LT, AT atd.). Pro lepší kontrolu lze obraz 2x zvětšit a kontrolovat to buď jako Mix (vidíme průhledně) nebo Diff – je to jakýsi “pseudorelief” a cílem je co nejvíce jednolitá šedá plocha, protože právě diference jakoby plasticky vystupují z obrazu. Jakmile je spasováno, poklepeme na OK a soft začne pracovat.
O dalším si povíme příště.