Nezařazené

Doplňování obrázků

Dnes se seznámíme s experimentem, který možná k ničemu nepovede. Je však zajímavý svou neobvyklostí. Jde o propojení obrazového materiálu rozptýleného po webu -jde doslova o milióny obrázků. Což, dát je tak trochu dohromady, aby spolupracovaly a pomáhaly si?

Nápad pojali dva studenti, doktorand na Carnegie Mellon University James Hays a Alexei (Alyosha) Efros, asistent profesora z robotického institutu téže university.

Výchozí myšlenka je obsažena už v záhlaví. Jde o to, že pořídíte snímek, na kterém je nějaká partie zkažená. Princip se dá nejlépe vysvětlit na obrázku:

Na obrázku vlevo vidíme záliv krytý ošklivou střechou. Na druhém obrázku je střecha vykrytá, třetí čtverec znázorňuje množinu podobných snímků na webu a ten čtvrtý, čárymáryfuk, podařilo se doplnit chybějící část obrazvým materiálem z jiných obrázků.

Autoři zveřejnili text ve formátu pdf (ke stažení zde), v němž projekt podrobně vysvětlují a odvolávají se na podobné experimenty.
Principiálně vzato, není to nic převratného – pokud jde o sám princip nahrazování jedné textury jinou. K navrhované náhradě obrazu jinými obrázky z webu jsem velmi skeptický. Principiálně to samozřejmě jde – ale s jakým výsledkem? Vyžadovalo by to absolutně stejnou tonalitu a rozlišení a to na webu fakticky není možné zajistit. Jedině kdyby to bylo nějaké peer to peer řešení, ale i pak si nemyslím, že by to vedlo k něčemu užitečnějšímu, než jsou pouhé hříčky. Problém by samozřejmě byl i s autorským právem fotografů.

Sám přenos textury v rámci jednoho obrazu je zcela běžný proces. I to nejjednodušší klonovací razítko to dělá. Corel Paint Shop Pro má na to pěknou utilitu, která funguje následovně. Máme obrázek, na kterém nám vadí statek, který ruší kompozici, nepěkně vyčuhuje za jezdkyní. Pokusíme se ho zlikvidovat nástrojem Odebrání objektu.

V první fázi lasem vybereme objekt, který potřebujeme odstranit:

V následující fázi vybíráme texturu. Oblast je obdélníková, lze ji zvětšovat i zmenšovat, přesouvat, měnit poměry stran a natáčet ji: V tomto konkrétním případě máme málo “masa”, odkud brát, musíme tedy do korun stromů.

Potom provedeme nahrazení. Statek zmizel, byl nahrazen jinou texturou. V závěrečné fázi pak doretušujeme obrázek klonovacím razítkem.

Samozřejmě, je to spíš hříčka a přiznám, že jsem před tím nástroj použil jen jednou, a to když jsem o něm psal kapitolu do knížky Paint Shop Pro Polopatě (vydal IDIF 2006). Teď podruhé… Samozřejmě někdy přenáším celé části obrazu, ale vždycky pečlivým výběrem a nenechávám nic na žádné automatice. Vzpomněl jsem si na to až v souvislosti s experimentem dvou mladých badatelů.

Pokládám snad jejich práci za slepou uličku? Určitě ne. Myšlenka je to bezesporu zajímavá a sdílení obrázků systémem “peer to peer” možná najde jednou užitečné uplatnění.

Dnes se seznámíme s experimentem, který možná k ničemu nepovede. Je však zajímavý svou neobvyklostí. Jde o propojení obrazového materiálu rozptýleného po webu -jde doslova o milióny obrázků. Což, dát je tak trochu dohromady, aby spolupracovaly a pomáhaly si?

Nápad pojali dva studenti, doktorand na Carnegie Mellon University James Hays a Alexei (Alyosha) Efros, asistent profesora z robotického institutu téže university.

Výchozí myšlenka je obsažena už v záhlaví. Jde o to, že pořídíte snímek, na kterém je nějaká partie zkažená. Princip se dá nejlépe vysvětlit na obrázku:

Na obrázku vlevo vidíme záliv krytý ošklivou střechou. Na druhém obrázku je střecha vykrytá, třetí čtverec znázorňuje množinu podobných snímků na webu a ten čtvrtý, čárymáryfuk, podařilo se doplnit chybějící část obrazvým materiálem z jiných obrázků.

Autoři zveřejnili text ve formátu pdf (ke stažení zde), v němž projekt podrobně vysvětlují a odvolávají se na podobné experimenty.
Principiálně vzato, není to nic převratného – pokud jde o sám princip nahrazování jedné textury jinou. K navrhované náhradě obrazu jinými obrázky z webu jsem velmi skeptický. Principiálně to samozřejmě jde – ale s jakým výsledkem? Vyžadovalo by to absolutně stejnou tonalitu a rozlišení a to na webu fakticky není možné zajistit. Jedině kdyby to bylo nějaké peer to peer řešení, ale i pak si nemyslím, že by to vedlo k něčemu užitečnějšímu, než jsou pouhé hříčky. Problém by samozřejmě byl i s autorským právem fotografů.

Sám přenos textury v rámci jednoho obrazu je zcela běžný proces. I to nejjednodušší klonovací razítko to dělá. Corel Paint Shop Pro má na to pěknou utilitu, která funguje následovně. Máme obrázek, na kterém nám vadí statek, který ruší kompozici, nepěkně vyčuhuje za jezdkyní. Pokusíme se ho zlikvidovat nástrojem Odebrání objektu.

V první fázi lasem vybereme objekt, který potřebujeme odstranit:

V následující fázi vybíráme texturu. Oblast je obdélníková, lze ji zvětšovat i zmenšovat, přesouvat, měnit poměry stran a natáčet ji: V tomto konkrétním případě máme málo “masa”, odkud brát, musíme tedy do korun stromů.

Potom provedeme nahrazení. Statek zmizel, byl nahrazen jinou texturou. V závěrečné fázi pak doretušujeme obrázek klonovacím razítkem.

Samozřejmě, je to spíš hříčka a přiznám, že jsem před tím nástroj použil jen jednou, a to když jsem o něm psal kapitolu do knížky Paint Shop Pro Polopatě (vydal IDIF 2006). Teď podruhé… Samozřejmě někdy přenáším celé části obrazu, ale vždycky pečlivým výběrem a nenechávám nic na žádné automatice. Vzpomněl jsem si na to až v souvislosti s experimentem dvou mladých badatelů.

Pokládám snad jejich práci za slepou uličku? Určitě ne. Myšlenka je to bezesporu zajímavá a sdílení obrázků systémem “peer to peer” možná najde jednou užitečné uplatnění.