Do závěrečné třetiny přechází naše soutěž s tématem Rozmarné léto. Tentokrát jsem vybral obrázky založené na situačním kontrastu. S rozmarným létem nemají moc společného, dá se říci že nic… ale to se stalo v tomto kole fotosoutěže tradicí a proto v třetím kole silně přitvrdíme!
Do závěrečné třetiny přechází naše soutěž s tématem Rozmarné léto. Tentokrát jsem vybral obrázky založené na situačním kontrastu. S rozmarným létem nemají moc společného, dá se říci že nic… ale to se stalo v tomto kole fotosoutěže tradicí a proto v třetím kole silně přitvrdíme!
Siesta Jiřího Kříže nemá s rozmarným létem opravdu vůbec nic společného. Fotka je to ale moc dobrá, přestože pixelpichové určitě vypísknou hrůzou nad šumem a možná že i vyskočí na židli, aby je ten šum nepokousal. Snímek je pořízen dlouhým ohniskem ekv. 450 mm, takže je pozadí naprosto mimo ostrost. V levém dolním silném obrazovém bodu je umístěna dívčí tvář s výraznýma očima. S obličejem plným zájmu kontrastuje tvář podřimujícího muže. Formálně je obrázek založen na výrazné úhlopříčce, obsahově na kontrastu bdění – dřímota, mládí – stáří, černoška – běloch. Z toho vzniká vnitřní nutí obrázku, naznačující příběh.
Dovolil jsem si do obrázku sáhnut… a je to můj skromný názor, že mu to prospělo.
Libor Klímek také postavil svůj snímek Když se prolínají pocity na kontrastu dvou figur. Je to ale příklad fotky, kde se nesmí uříznout ani milimetr. Je to fotka svou povahou sociální – dáma viděná zezadu je pravděpodobně nevěsta, pravděpodobně věku zralejšího. Ten člověk asi ke svatbě nepatří, soudě podle oblečení a jeho tvář nezáří nadšením. Vše je zakotveno do hodně všedního prostředí, perfektně zachyceného. Vlevo nahoře lampy za oknem, vpravo koš, sloup dopravní značky nic neřeže… dokonale provedená věc. Formálně, kompozičně – silně asymetrické řešené, vše postavené na svislých liniích, diagonálu tu tvoří jen spodní okraj domu – i ta stačí vyvolat dojem prostoru. Technicky – přestože jde fakticky o statický snímek, autor volil 1000 ISO a 1/250 sec při ekv. 19 mm (podle příručky by stačila 1/20). A vyplatilo se – je to ostré!
Kontrast do třetice, doslova dramatický. Roman Kuřimský vyfotil Vyčerpaného plavce a kecaly. Situace je jasná, pochopitelná na první pohled. Výraz v obličeji plavce i pupky obou kibiců vypovídají všechno potřebné. Naprosto nevadí, že obličeje kecalů nevidíme, určitě jsem o nic nepřišli a hlavně, jejich tělesné schránky mají velkou výpovědní hodnotu…
Příklad fotografie, kdy vůbec nevadí pohled zezadu – ani jednomu, ani druhému aktérovi snímku Luboše Hrona do obličeje nevidíme. Na kontrast nemusím upozorňovat, ten skutečně bije do očí. Taky se tu osvědčuje úsloví že v jednoduchosti je síla. Vozík je zabrán naprosto technicky, je o čistý bokorys jako z výkresu a pohled na lezeckou stěnu s borcem je jasný, čitelný. Výtku nemám žádnou, spíš povzdech: zastávám zásadu, že „dokud situace trvá, fotím“ a ten chlapík v zeleném tričku v nějakém momentu měl jistě nějaké výraznější gesto. Takhle vypadá, že na té stěně přebírá hrách. No a kdyby na té dramatičtější fotce vozíčkář se koukal jinam (což si myslím, že to tak nějak bylo), bez uzardění bych obě fotky zmontoval. Není to dokumentární snímek do novin, je to výtvarná fotka!
Kontrast nemusí být jenom mezi dvěma lidmi – Rozmarné léto v kostele je snímek Zuzany Bauerové. Jakoby nenápadně v koutě stojí dívka a jako by si zakrývala nepříliš kostelní odění rukama a taškou. No, taky fotka, do které se to rozmarné léto muselo našlapat v názvu! Kontrast je mezi figurou a prostředím, je to kontrast situační.
Shrnutí
I na tyto fotky lze uplatnit úvahu amerického fotografa Kena Roskwella, jak jsem ji parafrázoval v článku Fotografie, to je PRD. Na pčátku je Pocit, něco nás ťukne. Potomu musí Rozum analyzovat, co vlastně nás ťuklo: spící/bdící; nevěsta/chlápek v montérkách; stěnolezec / vozíčkář. Precizujeme, co nás na situaci zaujalo. No a pak se to musí Dotáhnout, hlavně technicky. Vozíčkář, OK,. ale jak to vzít? krátkým sklem, dlouhým sklem? Čelně nebo z boku? Barevně? Černobíle? Jaké ISO?
Atd.
Samozřejmě ne vždycky je na takové úvahy dost času, ale ten proces PRD, v originálním znění článku FART, ten tam musí být vždycky.
