Nezařazené

Dnes pro změnu o čekání

Dnes není nic o čekání, dnes máme v Kongresovém centru v Praze Digifórum! Nicméně web musí běžet dál a proto je zde pravidelný příspěvek. Vrátil jsem se k srpnové africké cestě a nalezl jsem snímek, dokumentující jednu napínavou chvilku.

Jsem opět v Keni, v té zemi bohaté na přírodu (někde) a strašně chudé (skoro všude). Život zvířat spočívá, jak jsem pochopil, do značné míry v čekání. Jedna čekají, až budou sežrána, jiná, až budou moci něco sežrat. V přestávkách se páří, aby se narodily nové generace čekatelů. Dohromady se tomu říká životní koloběh.

Do toho přijdete vy s fotoaparátem a chcete fotit. Takže vidíte orla a on vypadá asi takto:

Pěknej, řeknete si. Jen kdyby ten obličej neměl tak ve stínu! Načež čekáte.

To už je lepší. Orel s e pohnul, dívá se vaším směrem a levou líc mu osvětlilo slunce. Jenže má obličej málo čitelný. Čekáte dál.

Moc se to nezlepšilo. Máte chuť s tím praštit. Jenže…

… on se potvora pohnul a slunce má v celém obličeji, až na ty oči. Že by přece jen?

Sláva! Přece jen jsme se dočkali. Tenhle obrázek jsem si trochu vyťunťal, ale to hlavní, to je sluníčko v obličeji a to se vyťunťat nedá, to musí být ten správný náklon té majestátní hlavy…
No a nakonec, takhle to vypadá, když čekají opravdoví profesionálové:

To na stromě jsou supi, to vzadu pakoně v Masai Mara. Supi čekají, až se některý lev dočká kořisti a pakůň smrti. Čekají a dočkají se.
Ale vážně: čekání se vyplácí, orlům, supům i fotografům. I na tu fotku se supy jsem čekal, až všichni zvednou hlavu…

Dnes není nic o čekání, dnes máme v Kongresovém centru v Praze Digifórum! Nicméně web musí běžet dál a proto je zde pravidelný příspěvek. Vrátil jsem se k srpnové africké cestě a nalezl jsem snímek, dokumentující jednu napínavou chvilku.

Jsem opět v Keni, v té zemi bohaté na přírodu (někde) a strašně chudé (skoro všude). Život zvířat spočívá, jak jsem pochopil, do značné míry v čekání. Jedna čekají, až budou sežrána, jiná, až budou moci něco sežrat. V přestávkách se páří, aby se narodily nové generace čekatelů. Dohromady se tomu říká životní koloběh.

Do toho přijdete vy s fotoaparátem a chcete fotit. Takže vidíte orla a on vypadá asi takto:

Pěknej, řeknete si. Jen kdyby ten obličej neměl tak ve stínu! Načež čekáte.

To už je lepší. Orel s e pohnul, dívá se vaším směrem a levou líc mu osvětlilo slunce. Jenže má obličej málo čitelný. Čekáte dál.

Moc se to nezlepšilo. Máte chuť s tím praštit. Jenže…

… on se potvora pohnul a slunce má v celém obličeji, až na ty oči. Že by přece jen?

Sláva! Přece jen jsme se dočkali. Tenhle obrázek jsem si trochu vyťunťal, ale to hlavní, to je sluníčko v obličeji a to se vyťunťat nedá, to musí být ten správný náklon té majestátní hlavy…
No a nakonec, takhle to vypadá, když čekají opravdoví profesionálové:

To na stromě jsou supi, to vzadu pakoně v Masai Mara. Supi čekají, až se některý lev dočká kořisti a pakůň smrti. Čekají a dočkají se.
Ale vážně: čekání se vyplácí, orlům, supům i fotografům. I na tu fotku se supy jsem čekal, až všichni zvednou hlavu…