| Minulý týden jsem tu ukazoval pár obrázků z fotosafari, kterou uspořádal Vašek Šilha do Keni. Přechod pakoňů přes řeky Talek a Mara, to je samozřejmě velké téma. Do Afriky se ale taky jezdí kvůli velkým kočkám. Dnes ukážu dvě věcičky, obě jsou z rezervace kolem jezera Nakuru. Toto jezero je světově proslulé tím, že se na něm usadili plameňáci – odhaduje se, že na světě je 6 miliónů plameňáků a z nich 2 milióny sídlí právě zde. Ovšem v rezervaci kolem jezera můžeme narazit na nejrůznější šelmy.
Levhartů žije v Africe hodně, dokonce v Keni má v hlavním městě Nairobi žít 40 kusů, ale jsou těžko ke spatření. To, že se vyloupnul nahoře na stromě a byl takhle krásně na ráně, to bylo obrovské štěstí. Pořídil jsem pětadvacet snímků (Nikon dvoustovka, objektiv 300mm F2.8 pevné sklo), tenhle se mi líbí nejvíc, je jednadvacátý v řadě.  U fotografování tohoto typu se vyplatí držet se zásady „dokud situace trvá, fotím“. Předchozí snímky taky nejsou špatné. Levhart leží na větvi a pozoruje život kolem sebe. Jenže co čert nechtěl, v pozadí prosvítá mezi stromy sloup vysokého napětí (bylo to na samém okraji rezervace a dál, za plotem, je už normální život. Sloup se samozřejmě dá vyretušovat, ale je to práce úmorná a tak trochu potupná,člověk si připadá trochu jako podvodník. Takže dobře, že to dopadlo, hnuli jsme autem, pak levhart začal slézat ze svého stanoviště, sloup zmizel a zůstala slušná fotka. Dvě další „slézací“ fotky jsou tady:
S levhartem problém nebyl. O to horší to bylo druhý den, opět v Nakuru. Přijeli jsme tam ráno, svítilo prudké nízké slunce. Průvodci objevili – zase nedaleko vchodu – lví pozorovatelnu na stromě. Opět mám z toho spoustu fotek, jenže byl to problém expoziční. Lvin, a nakonec se jich na ten strom nasáčkovalo pět, byli v hlubokém stínu, kdežto slunce ozařovalo haluze pod nimi. Je to obrovský světelný kontrast a je těžké lva jak se patří vytáhnout. Navíc, ten nejlíp osvětlený lev má hlavu krytou silnou větví. To je nepříjemné na africkém safari: samozřejmě se pohybujete po rezervaci v autě, po cestě, a uhnout se nedá. Vylézt z auta a „jít se podívat“ by byl ten nejhorší nápad vašeho života. Takže v tomto případě můžete jen bezmocně nadávat „na tu zatracenou větev“ a představovat si, jak bombózní by to byl snímek bez ní:
 I tady jsem pořídil spoustu snímků. Další lvi a lvíčci lezli na strom a bylo tam brzy opravdu husto. Střídal jsem optiku – třístovku jsem doplňoval konvertorem 1,4x. Pak vznikl takový snímek:  Za dlouhých zimních večerů si s těmi fotkami budu ještě hrát a pokusím se „dodat světlo“ do ušlechtilé lví tváře. Ale znáte to: jakmile okolnosti nepřejí a prostě není to pravé osvětlení, velmi těžko získáte brilantní fotografii. Ještě k technice – a týká se to fakticky všech obrázků, které jsem tu zatím ukazoval a ukazovat budu. Osvědčil se „rýžový stativ“, tedy něco jako polštář vycpaný kilem rýže. Tenhle polštář se přehodí přes okno v autě nebo přes jakoukoli jinou pevnou oporu, do něho pak položíte aparát a fotíte. I s dlouhým sklem nasazeným na přístroji dokážete udržet podivuhodně dlouhé časy. Samozřejmě, platí zásada, že čím delší čas, tím líp, ale v každém případě je rýžový stativ vynikající pomůcka. |
| Minulý týden jsem tu ukazoval pár obrázků z fotosafari, kterou uspořádal Vašek Šilha do Keni. Přechod pakoňů přes řeky Talek a Mara, to je samozřejmě velké téma. Do Afriky se ale taky jezdí kvůli velkým kočkám. Dnes ukážu dvě věcičky, obě jsou z rezervace kolem jezera Nakuru. Toto jezero je světově proslulé tím, že se na něm usadili plameňáci – odhaduje se, že na světě je 6 miliónů plameňáků a z nich 2 milióny sídlí právě zde. Ovšem v rezervaci kolem jezera můžeme narazit na nejrůznější šelmy.
Levhartů žije v Africe hodně, dokonce v Keni má v hlavním městě Nairobi žít 40 kusů, ale jsou těžko ke spatření. To, že se vyloupnul nahoře na stromě a byl takhle krásně na ráně, to bylo obrovské štěstí. Pořídil jsem pětadvacet snímků (Nikon dvoustovka, objektiv 300mm F2.8 pevné sklo), tenhle se mi líbí nejvíc, je jednadvacátý v řadě. U fotografování tohoto typu se vyplatí držet se zásady „dokud situace trvá, fotím“. Předchozí snímky taky nejsou špatné. Levhart leží na větvi a pozoruje život kolem sebe. Jenže co čert nechtěl, v pozadí prosvítá mezi stromy sloup vysokého napětí (bylo to na samém okraji rezervace a dál, za plotem, je už normální život. Sloup se samozřejmě dá vyretušovat, ale je to práce úmorná a tak trochu potupná,člověk si připadá trochu jako podvodník. Takže dobře, že to dopadlo, hnuli jsme autem, pak levhart začal slézat ze svého stanoviště, sloup zmizel a zůstala slušná fotka. Dvě další „slézací“ fotky jsou tady:
S levhartem problém nebyl. O to horší to bylo druhý den, opět v Nakuru. Přijeli jsme tam ráno, svítilo prudké nízké slunce. Průvodci objevili – zase nedaleko vchodu – lví pozorovatelnu na stromě. Opět mám z toho spoustu fotek, jenže byl to problém expoziční. Lvin, a nakonec se jich na ten strom nasáčkovalo pět, byli v hlubokém stínu, kdežto slunce ozařovalo haluze pod nimi. Je to obrovský světelný kontrast a je těžké lva jak se patří vytáhnout. Navíc, ten nejlíp osvětlený lev má hlavu krytou silnou větví. To je nepříjemné na africkém safari: samozřejmě se pohybujete po rezervaci v autě, po cestě, a uhnout se nedá. Vylézt z auta a „jít se podívat“ by byl ten nejhorší nápad vašeho života. Takže v tomto případě můžete jen bezmocně nadávat „na tu zatracenou větev“ a představovat si, jak bombózní by to byl snímek bez ní:
I tady jsem pořídil spoustu snímků. Další lvi a lvíčci lezli na strom a bylo tam brzy opravdu husto. Střídal jsem optiku – třístovku jsem doplňoval konvertorem 1,4x. Pak vznikl takový snímek: Za dlouhých zimních večerů si s těmi fotkami budu ještě hrát a pokusím se „dodat světlo“ do ušlechtilé lví tváře. Ale znáte to: jakmile okolnosti nepřejí a prostě není to pravé osvětlení, velmi těžko získáte brilantní fotografii. Ještě k technice – a týká se to fakticky všech obrázků, které jsem tu zatím ukazoval a ukazovat budu. Osvědčil se „rýžový stativ“, tedy něco jako polštář vycpaný kilem rýže. Tenhle polštář se přehodí přes okno v autě nebo přes jakoukoli jinou pevnou oporu, do něho pak položíte aparát a fotíte. I s dlouhým sklem nasazeným na přístroji dokážete udržet podivuhodně dlouhé časy. Samozřejmě, platí zásada, že čím delší čas, tím líp, ale v každém případě je rýžový stativ vynikající pomůcka. |
