Nezařazené

Dnes návrat


Dnes se vracím z fotovýpravy pořádané Vaškem Šilhou a jeho paní do Keňi (viz jejich stránky Africanway.cz. Aspoň doufám, že mě nesežere krokoš – přirozeně že tento článek připravuji do foroty. Co jsem na dnes připravil? Fotku, která se mi nejvíc líbí z mé poslední cesty do Keňi před 2 roky.

Na té fotce je poslední fáze přistání vyhlídkového balónu. Ten není vidět, přelétá nám nad hlavami. Kapitán hodil z koše lano, zřízenec ho zachytil a teď se bude snažit řídit poslední fázi sestupu tak, aby si koš sednul co nejdřív cíle – to je ten stůl se šampaňským uprostřed savany.

Mně se na té fotce líbí, že tady není nic dobře. Bílý stůl je uprostřed kompozice, horizont je šikmo, balón není vidět, zřízenec kouká do objektivu. A snad tahle absurdita výtvarného řešení mě oslovuje a proto jsem téhle fotce dal přednost před stovkami fotek lvů, slonů, gepardů, žiraf a jiných potvor (včetně lidí).

Ona je to ostatně… strašně absurdní situace, tohle popíjení šampaňského uprostřed kontinentu, který trpí špatnou správou svých zlodějských vlád, jež rozkrádají zahraniční pomoc a štvou lidi do nesmyslných válek, takže výsledkem jsou hladomory, epidemie, neštěstí, zoufalství a zlo. Stojíte uprostřed toho všeho a uvědomujete si bezmocnost. Kdybyste tu nepili šampaňské, bída těch lidí se nezmírní ani o milimetr.

Že to není o fotografii?
Myslím, že ano. Na mě ta fotka takhle promlouvá a tohle ve mně vyvolává. Takže… mějte se skvěle a zítra – pokud mě nesežral krokoš, ukážu první fotky z letošní keňské výpravy.

Dnes se vracím z fotovýpravy pořádané Vaškem Šilhou a jeho paní do Keňi (viz jejich stránky Africanway.cz. Aspoň doufám, že mě nesežere krokoš – přirozeně že tento článek připravuji do foroty. Co jsem na dnes připravil? Fotku, která se mi nejvíc líbí z mé poslední cesty do Keňi před 2 roky.

Na té fotce je poslední fáze přistání vyhlídkového balónu. Ten není vidět, přelétá nám nad hlavami. Kapitán hodil z koše lano, zřízenec ho zachytil a teď se bude snažit řídit poslední fázi sestupu tak, aby si koš sednul co nejdřív cíle – to je ten stůl se šampaňským uprostřed savany.

Mně se na té fotce líbí, že tady není nic dobře. Bílý stůl je uprostřed kompozice, horizont je šikmo, balón není vidět, zřízenec kouká do objektivu. A snad tahle absurdita výtvarného řešení mě oslovuje a proto jsem téhle fotce dal přednost před stovkami fotek lvů, slonů, gepardů, žiraf a jiných potvor (včetně lidí).

Ona je to ostatně… strašně absurdní situace, tohle popíjení šampaňského uprostřed kontinentu, který trpí špatnou správou svých zlodějských vlád, jež rozkrádají zahraniční pomoc a štvou lidi do nesmyslných válek, takže výsledkem jsou hladomory, epidemie, neštěstí, zoufalství a zlo. Stojíte uprostřed toho všeho a uvědomujete si bezmocnost. Kdybyste tu nepili šampaňské, bída těch lidí se nezmírní ani o milimetr.

Že to není o fotografii?
Myslím, že ano. Na mě ta fotka takhle promlouvá a tohle ve mně vyvolává. Takže… mějte se skvěle a zítra – pokud mě nesežral krokoš, ukážu první fotky z letošní keňské výpravy.